Britsko-francouzská imigrační politika klesla na samé dno iracionality a nelidskosti.

Liberální demokraté jsou jako liberální masmédia, živí se účelovou manipulací. Humanismus vytáhnou, jen když jsou jejich teplá místečka v ohrožení. Co taky čekat od těch, co utopili Řeky v dluzích a nejraději by zprivatizovali i vzduch, který dýcháme. Otázky typu, co se děje na hranici pevnosti Evropa, nebo co se děje v Calais, musíme klást těm, co tam pracují. Chiara Lauvergnac pracuje v rámci antiautoritářské iniciativy No Borders v Calais od roku 2009. Zde je její svědectví z posledních dnů.

Čtvrtek 25. ledna byl v Calais těžký. Šestnáctiletý eritrejský chlapec byl ošklivě zraněn. Do obličeje ho zasáhl slzný policejní granát. Přišel o oko a nos mu to vmáčklo dovnitř lebky. Má množství lebečních fraktur a zdá se, že přijde i o druhé oko. Policie zadržela jeho dva kamarády, kteří přišli na stanici podat svědectví, později však byli propuštěni. Chlapec byl zasažen během útoku gumovými projektily a slznými granáty na uprchlíky, kteří se snažili ze stanového městečka na rue Verrotieres zachránit nějaké věci předtím, než ho Republikové bezpečnostní roty CRS (poznámka překladatele: fízlové) zlikvidují. Policie před zraky uprchlíků a dobrovolníků rozkopala vše, co jí přišlo pod kopyta. Aby rozptýlila shromážděný dav, municí nešetřila. Útok zasáhl i výdejnu potravin. Čtyři lidé skončili v nemocnici. Video ZDE.

Liberální prezident jednání policie pochválil a pohrozil stíháním každému, kdo neodůvodněně obviní polici z násilí. Policie přitom při střelbě slzných kanystrů míří lidem přímo na hlavy. Otevření dvou kontejnerů pro uprchlíky kvůli nízkým teplotám, které masmédia prezentují jako házení perel sviním, provází každodenní násilí ze strany policie a ničení i těch mizerných improvizovaných chýší a stanů, díky nimž zde lidé přežívají. Život člověka není ohrožen, až když teplota klesne pod bod mrazu. Nízké teploty nad nulou a vlhké počasí nejsou o nic lepší. Zvlášť když vám policie sešrotuje stan se všemi dekami. Není divu, že pár lidem z toho začíná hrabat. Snaží se zahnat chlad a utopit zoufalství v alkoholu. Jeden muž nedávno vyšplhal na sloup vysokého napětí a chtěl skočit. Dostat se do Británie je stále obtížnější. Jen na přelomu roku přišlo o život asi pět lidí. Tři z nich byli patnáctiletí kluci, další byl otec dvou dětí. Dochází také k množství vážných zranění. Tisk prezentuje uprchlíky jako problematická individua a neustále píše o rostoucím počtu konfliktů. Ve skutečnosti na začátku každého konfliktu a ničení majetku stojí policie. Pár maskovaných chlapíků odpovídá házením kamenů na policii v rytířské zbroji, která se bezhlavě ohání pendreky, chrlí slzný plyn a gumové projektily. Vážná zranění jsou jen na straně uprchlíků. Přes hubu dostane každý, žena i dítě, stačí, když se prochází ve špatnou dobu na špatném místě. Někteří byli zmláceni ve spánku.

V polovině ledna se Macron s Mayovou dohodli, že se britští pohraničníci přesunou na francouzskou půdu. Británie vyčlenila na ochranu hranice v Calais na rok 2018 padesát milionů eur. Další peníze byly přiklepnuty francouzské policii, která má prý málo psů, kamer a ostnatého drátu. Francie deklarovala urychlení deportací. Hranice se víc a víc militarizuje. Jedinou dobrou zprávou je, že má být znovu otevřen program Dubs, který umožní opuštěným dětem legálně překročit hranici do Británie. Nedělejme si ale žádné iluze. Po srovnání „džungle“ buldozery v roce 2016 slíbila Británie přijmout 3000 dětí, ale nakonec jich přijala jen 750. Minulé pondělí odvezli 118 děcek bez doprovodu do improvizované útulny v Merlimontu. Už druhý den se polovina těchto dětí vydala pěšky zpět do Calais.

Během návštěvy v Calais Macron zakázal jakékoliv další kempy v okolí navzdory tomu, že na periferii města živoří pod širým nebem asi 1000 lidí. Nemají ani vodu, pijí z louží. Většina lidí pochází z Afghánistánu, Eritreje, Etiopie a dalších afrických zemí. Pár lidí je ze Sýrie, Egypta, Libye a Iráku. Další tisíce lidí kempují podél pobřeží. Poblíž Dunkerku táboří lidé v lese, většinou kurdské rodiny z Iráku s malými dětmi. Jejich stany policie likviduje s železnou pravidelností. Poblíž Caen byl nedávno zlikvidován tábor dvou set Súdánců. Francouzi z okolních vesnic je ubytovali u sebe doma. Místní také na podporu uprchlíků zorganizovali dvě tisícihlavé demonstrace. Kempy lemují pobřeží až k Le Havre, najdeme je dokonce až v Baskicku poblíž Bilbaa.

Z Belgie se snaží lidé do Británie dostat skrz Eurostar. V parku Maximilien v Bruselu kempuje 600 lidí. Místní jsou úžasní. Asi 300 místních poskytuje uprchlíkům azyl. Policie se je snaží kriminalizovat. Když chtěla belgická policie přitvrdit represe, utvořili obyvatelé Bruselu kolem nádraží živý řetěz čítající 2500 lidí. Solidární hnutí domorodců roste. Smutná je skutečnost, že uprchlíci stále čelí policejnímu násilí. Na konci ledna jeden zemřel na dálnici, když se snažil uniknout střetu se strážníky. Belgický ministr obrany Jan Jambon to komentoval slovy: „Je to politováníhodný incident, ale budeme pokračovat v našich opatřeních.“ Belgie se chystá schválit zákon, který umožní razie v bytech lidí, kteří jsou podezřelí z poskytování přístřeší uprchlíkům.

Když byl Macron na návštěvě v Calais, do „džungle“ ani nepáchl. Nejprve se setkal s místními papaláši a s rasistickou starostkou Natašou Bouchartovou. Před radnicí na něj čekalo padesát lidí, aby si s ním udělali selfie. To není moc. Oblíben tu není. Demonstrace jsou v Calais zakázané, stále zde platí výjimečný stav. Navzdory tomu se několik lidí rozhodlo vyjít do ulic protestovat proti Macronově protiuprchlické agendě a proti jeho úsilí seškrtat práva pracujících. Byli zadrženi nebo vytlačeni z dohledu. Macron se také setkal s policejními náčelníky. Poblahopřál jim, jak dobře konají svou práci. Policejní brutalitě vystavil zelenou kartu.

Místní nevládky podávají na policejní náčelníky žaloby kvůli opakovanému ničení chýší, stanů a spacích pytlů, které považují za osobní majetek. Human Rights Watch zveřejnila několik zpráv mapujících porušování lidských práv. Nakonec se měl Macron sejít se zástupci nevládek. Jenže tři stěžejní Auberge des migrants, Utopia 56 a Médecins du monde to odmítly. Nechtějí být spojovány se strůjcem stále ostřejších represálií. Nicméně Auberge des migrants a Médecins du monde s aparátem spolupracovaly na vyklizení „džungle“ v roce 2016. Důsledky této oportunistické akce byly předvídatelné a dnes se projevují v plné šíři. Jejich současná kritika vládní politiky je příliš jalová, přichází příliš pozdě, a pravděpodobně jen proto, že se sami stávají obětí policejní brutality.

Chybí zde platforma, které bude nasloucháno a v níž by se uplatnili uprchlíci samotní. Nikdo jiný nemůže lépe vysvětlit situaci než samotní uprchlíci. Lidé žijící v „džungli“ se autonomně organizují. Během Macronovy návštěvy rozvěsili po okolí transparenty s nápisy: Otevřete hranice, Zrušte Dublinské dohody a Stop policejnímu násilí. Založili také facebookový profil Hlas uprchlíků z Calais.

Nicméně Macron se „džungli“ vyhnul. Pro elity nejsou lidé bez papírů dost dobří, aby s nimi promluvily, jsou to pouhé objekty zostřujících se represivních opatření. Jsme zde svědky institucionálního rasismu toho nejhrubšího zrna. Situace je naprosto bezútěšná a bude hůř. Přesto lidé nic nevzdávají, stále přijíždějí noví, čelí příšerným životním podmínkám, všednímu policejnímu násilí a pokračují v překonávání britské hranice. Zůstávají silní a neuvěřitelně optimističtí. Komunitní duch, který nás tu všechny spojuje, je úžasný. Naneštěstí často dochází ke konfliktům mezi jednotlivými etniky. Přou se o přístup k dálnici, o teritorium, nedostatkové věci. Přibývá nemocných. Médecins du monde mají v Calais pojízdnou kliniku a říkají, že se nikdy nesetkali s tak vysokým procentem nemocných. Problém vidí v otřesných životních podmínkách. Je zde obrovská míra alkoholismu a zneužívání drog, i mezi dorostem. Většinou se jedná o psychiatrické medikamenty smíchané s alkoholem. Alkoholismus živí konflikty.

Pro ženy a děti je to tu velmi nebezpečné. Víc než kdy jindy jsou vystaveny sexuálnímu násilí, obchodu s lidmi a vykořisťování. Pro rodiny s malými dětmi a pro mládž bez doprovodu tu nejsou žádné zvláštní útulny. „Džungle“ není místem pro děti. Čtrnáctiletý chlapec přišel nedávno během rvačky na nože o prst, museli mu ho amputovat a ruka vypadá špatně. Dvě útulny pro opuštěné děti jsou v Saint-Omer, v Calais žádná. Stejně tam nechce nikdo být kvůli totálně nevyhovujícím podmínkám. Jídlo se nedá jíst, není ani halal a není tam co dělat. Nejmladšímu chlapci v „džungli“ je deset a je tu se svým bráchou. Nejmladšímu dorostenci bez příbuzných je třináct. Říkal mi, že viděl umírat muže, když se se skupinou uprchlíků snažil zablokovat dálnici. Jeden z kamionů nezastavil. Vše, co chce, je chodit do školy, hrát fotbal a kriket. Proč kvůli tomu musí riskovat život?

Do centra Calais skoro nikdo nechodí, jelikož pokaždé, když to někdo udělá, je zadržen a deportován. Někteří jsou deportováni do první bezpečné země, do níž vstoupili (podle Dublinských dohod). Jiní bývají deportováni i do zemí, kde se válčí, jako je Afghánistán a Súdán. Místní detenční centrum je plné a noví zadržení jsou posíláni jinam. Deportační proces je stále rychlejší. Lidé tají svou národnost, aby se deportaci vyhnuli. Jedním z Macronových plánů je zdvojnásobit dobu, po kterou lze člověka zadržovat v detenčním táboře. Chce urychlit vyřizování žádostí o azyl, což znamená nárůst odmítnutých žádostí a urychlení deportací. S žádným jiným řešením nepřišel a detence a deportace jednoduše žádným řešením nejsou. Lidé přicházejí, protože mají strach o život. Z prvních bezpečných zemí se vracejí, protože se tam buď neuživí, nebo se chtějí znova shledat se svými příbuznými.

V Paříži kempuje v ulicích asi 1500 lidí. Situace se dost podobá Calais, policie je masíruje pendreky a krmí slzným plynem. S tím rozdílem, že solidární skupiny zde dokážou zachraňovat stany a spacáky před policejními nájezdníky. V Calais policie rozřezává stany a spacáky a deky dezinfikuje slzným plynem, který nelze vyprat, a jsou potom na vyhození. Dobrovolníci se s tím snaží vypořádat, ale lidí a materiálu není nikdy dost. Pokud můžete jakkoliv pomoci, udělejte to. V Dunkerku je to ještě horší. Policie je tam stejně agilní a pomoci méně. Situaci se snaží zachránit mobilní skupina. Komunitní uprchlická kuchyně vyváří 2000–2700 porcí a rozdává je dvakrát denně v Calais, jednou denně v Dunkerku. Jídlo dováží také do menších kempů. Macron prohlásil, že se stát o jídlo postará a policie to oficiálně uvítala, což vyznívá celkem bizarně. Pravděpodobně to nebude ze soucitu. Asi se chtějí zbavit nevládních organizací, kolektivů kritizujících vládní politiku, a hlavně nezávislých svědků. Ten, kdo kontroluje příjem jídla, kontroluje společnost. Po britsko-francouzském summitu zabývajícím se ochranou hranic a po Macronově návštěvě Calais imigrační politika zkrátka klesla na samé dno iracionality a nelidskosti.

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/calais-border-news-after-the-may-macron-summit/

6.2.2018 Zahraniční sekretariát AF

Rasismus Represe Ze světa