Jak vytvořit AFINITNÍ SKUPINU

Všechno, co jste chtěli vědět o afinitní skupině…

Afinitní skupinu můžou tvořit dva lidé, ale klidně jich může být třeba patnáct – záleží především od charakteru dané akce. Afinitní skupina by ale neměla být tak početná, aby v ní nebyla možná neformální diskuse o důležitých věcech. Pokud je vás víc, vždy se můžete rozdělit do dvou nebo více skupin.
Afinitní skupina není trvalým seskupením. Je takovou strukturou, jaká vám vyhovuje. Proměnlivou, složenou z hrstky zainteresovaných a důvěryhodných lidí, fungující po dobu trvání určitého projektu. Když už je jednou „založená“, klidně se může rozhodnout, že skončí, pokud je to nutné například z bezpečnostních důvodů. To znamená, že o všem, co se v rámci skupiny děje, se nemluví mimo ni, a to ani když už svou „misi“ dávno splnila. Určitá skupina lidí spolu může pracovat znovu a znovu, ale členky a členové můžou být klidně i v jiných afinitních skupinách, můžou se rozdělit do menších skupin nebo pracovat i mimo struktury afinitní skupiny.
Je možné, že už v nějaké afinitní skupině jste, i když jste se nikdy žádné přímé akce neúčastnili a tohle je první „radikální“ text, který čtete. Afinitní skupina je nejosvědčenější struktura pro partyzánské akce všeho druhu. Afinitní skupina je prostě okruhem přátel, kteří navzájem znají své silné a slabé stránky, životní historii, kteří našli společnou řeč a zdravou vnitřní dynamiku a rozhodli se uskutečnit nějaký cíl.
Afinitní skupina může být prakticky neporazitelná. Nemůže být infiltrovaná, protože všichni její členové se znají a spojuje je důvěrné přátelství. Nikdo mimo skupinu nemusí být informován o jejích plánech nebo aktivitách. Afinitní skupina je efektivnější než kdejaká nejprofesionálnější armádní jednotka: členové a členky skupiny se můžou svobodně přizpůsobit jakékoli situaci, nemusí nechávat svá rozhodnutí projít složitým schvalovacím procesem; každý jednotlivec může jednat a reagovat bez čekání na rozkazy, ale s přehledem o tom, co od ostatních může očekávat. Pro vzájemný obdiv a inspiraci, na které je afinitní skupina založena, je téměř nemožné ji demoralizovat. V protikladu ke všemožným kapitalistickým, fašistickým nebo komunistickým strukturám funguje afinitní skupina bez jakékoli potřeby hierarchie nebo nátlaku: účast v afinitní skupině může být zábavná i efektivní. A co je nejdůležitější, členy a členky takové skupiny motivuje společná touha a loajalita, ne zisk, povinnost nebo jiná kompenzace či představa. Ani nás nepřekvapuje, že malé afinitní skupiny dokázaly při protestech držet na uzdě celé policejní kordony, a to měly jen plechovky slzného plynu, které na ně policajti stříleli.
Afinitní skupiny fungují prostřednictvím konsenzu: rozhodnutí se tvoří kolektivně, jsou založená na potřebách a přáních každého zúčastněného jednotlivce. Demokratické volby, ve kterých se prosadí většina a menšina musí držet jazyk za zuby, jsou v afinitních skupinách neoblíbenou věcí: pokud má skupina pracovat dobře a držet pohromadě, musí být každý zúčastněný jednotlivec spokojený. Před každou akcí si členové a členky skupiny vytyčí kolektivní cíle, proberou, jak jsou připraveni riskovat (jak jednotlivci, tak skupiny), a co od sebe navzájem očekávají. Z toho vychází plán.
Protože situace na akci je vždy nepředvídatelná a plány jen zřídka vycházejí podle očekávání, afinitní skupina má většinou duální přístup k jejich přípravě. Na jedné straně jsou její plány vytvořené pro různé scénáře: pokud nastane případ A, budeme se navzájem informovat prostředky X a přejdeme na plán B; pokud prostředky komunikace X nejsou možné, potkáme se na místě Z v čase Q. Na druhé straně připravuje takové struktury a plány, které budou úspěšné, i pokud to, co se stane, nebude podobné žádnému z vymyšlených scénářů. Mezi sebou si rozdělí úkoly. Určí si komunikační prostředky (například vysílačky, bezpečný internetový chat, kódovaná hesla pro oznamování tajných informací nebo instrukcí). Připraví si hlavní strategie (jak si udržet klidnou hlavu, jak se držet jeden druhého v nepřehledném prostředí, jak zabránit tomu, aby je pokutovala policie apod.). Zmapují únikové cesty. Připraví si právní podporu v případě, že by došlo k zadržení někoho ze skupiny. Po akci se afinitní skupina znovu sejde (pokud je to potřeba, na bezpečném místě), aby prodiskutovala, co šlo dobře, co by se dalo vylepšit a co se bude dít dál.
Afinitní skupina se zodpovídá pouze sama sobě, což je její nejsilnější stránka. Afinitní skupina není zatížená procedurami a postupy jiných organizací, nečekají ji problémy s tím, aby ji pochopili cizí lidé, ani omezení vyplývající ze zodpovídání se někomu, kdo se akce přímo neúčastnil. Tak jako se členové a členky skupiny snaží o konsenzus mezi sebou, každá afinitní skupina by se zároveň měla snažit o ohleduplný vztah s jinými jednotlivci a skupinami, nebo přinejmenším o respekt k přístupu ostatních, pokud to je možné, a to i když si ostatní neuvědomují hodnotu provedené akce. Lidé by měli účast a zásahy afinitních skupin respektovat a sympatizovat s nimi, ne je odmítat nebo se jich bát. Měli by si uvědomit hodnotu modelu afinitní skupiny a tento způsob organizování sami vyzkoušet. Měli by dospět ke zjištění, že jde o úspěšnou taktiku a že z jejího úspěchu mají také užitek.
Afinitní skupina může spolupracovat s ostatními afinitními skupinami v tom, čemu se někdy říká shluk. Shluk umožňuje většímu počtu jednotlivců jednat se stejnými výhodami, která má samostatná afinitní skupina. Pokud si situace žádá rychlost a utajení, zástupci nebo zástupkyně jednotlivých skupin se můžou sejít v dostatečném předstihu, což je praktičtější, než kdyby se scházeli členové a členky všech zainteresovaných skupin. Pokud je rozhodující koordinace, skupiny nebo zástupci těchto skupin se dohodnou i na metodách komunikace přímo na akci. Po letech spolupráce se různé afinitní skupiny navzájem znají tak dobře, jako znají sebe sami a v rámci této struktury se cítí lépe a schopněji.
Pokud několik shluků afinitních skupin potřebuje koordinovat zvlášť velkou akci (například velkou demonstraci nebo blokádu), je možné svolat shromáždění (kterému se občas říká také plénum nebo „rychloplénum“, pokud dochází čas). Zkušenost říká, že nejefektivnější shromáždění jsou taková, která se omezí na poskytnutí prostoru, kde se můžou různé afinitní skupiny a shluky navzájem informovat (v rozsahu, který je nezbytně nutný) o svých úmyslech, raději než aby se snažily řídit aktivitu ostatních nebo jim diktovaly principy. Tento formát organizování se nehodí ke zdlouhavým diskusím. Nezávislost a spontánnost, kterou poskytuje decentralizace, jsou našimi největšími výhodami v boji s nepřítelem, který má k dispozici všechny ostatní výhody – tak proč se jich vzdávat?
Afinitní skupina není jen prostředkem pro měnění světa. Jako každé dobré anarchistické jednání je také modelem pro alternativní, lepší světy a semínkem, ze kterého můžou tyto světy klíčit. V anarchistickém hospodářství nedělají rozhodnutí ředitelé a management, aby je pak bezmyšlenkovitě vykonávaly masy pracovníků. I afinitní skupiny, kruhy přátel, kteří se dělí o společné potřeby a zájmy, se rozhodují a konají společně. Model afinitních skupin / shluků / shromáždění / atd. je prostě další inkarnací komunit a shromáždění pracujících, které formovaly podobu minulých úspěšných (i když někdy pouze krátkodobých) anarchistických revolucí.
Model afinitních skupin je nejlepší k tomu, aby se věci udělaly, ale navíc je prakticky nevyhnutelný. Bez struktury, která umožňuje převádět nápady v činy, bez přátel, se kterými dokážeš vymýšlet nápady a tvořit dějiny, bychom byli paralyzovaní, zbavení velké části našeho potenciálu. Nikdy nepochybujte o tom, že malá skupina přesvědčených, ohleduplných lidí může změnit svět – naopak, to je ta jediná věc, která to kdy dokázala! Kdyby byl každý jednotlivec při každé akci proti státu a statu quo součástí pevně utkané, horlivé afinitní skupiny, revoluce by skončila už za pár let.
Nemusíš hledat nějakou revoluční organizaci, ke které by ses přidal, abys mohl být aktivní. Ty a tví přátelé už součástí jedné jsou! Spolu můžete měnit svět. Přestaň uvažovat nad tím, co se dít bude nebo proč se nic neděje, a začni rozhodovat o tom, co se bude dít.
Nechoď na další demonstraci, protest, koncert, do práce v pasivním diváckém stylu, nečekej na pokyny, co máš dělat, nebo až ti někdo vymyslí zábavu. Začni si s ostatními vyměňovat bláznivé nápady, co by se při těchto příležitostech mělo dít – a začni ty nápady přeměňovat v realitu!
Afinitní skupina může být kroužkem šití, kolektivem údržby bicyklů nebo cestující skupinkou klaunů; může se dát dohromady, aby založila místní skupinu Food Not Bombs, vymyslet, jak přeměnit jízdní kolo na gramofon nebo přinutit nadnárodní korporaci, aby opustila trh, pomocí opatrně připraveného programu sabotáží. Afinitní skupiny zakládaly a bránily komunitní zahrádky, podpalovaly, budovaly a squatovaly, organizovaly program pro děti v sousedství i divoké stávky; afinitní skupiny začínaly revoluce ve vizuálním umění i populární hudbě. I tvoje oblíbená hudební skupina byla nebo je afinitní skupinou. Byla to afinitní skupina, kdo vymyslel letadlo. Jiná, skládající se ze znechucených nadšenců do díla filozofa Nietzscheho, téměř úspěšně během druhé světové války popravila Adolfa Hitlera.
Nechte pět holek a kluků, aby se potkali, a jestli jsou odhodlaní k akci spíš než k tiché agonii přežívání, pak končí zoufalství a začíná taktika.

AUTONOMIE, KAMARÁDSTVÍ, ANGAŽOVANOST – VŠECHNU MOC AFINITNÍM SKUPINÁM!