Anarchistická federace

Anarchistický bookfair

V sobotu 13. května 2017 hostila pražská Klinika pátý ročník Anarchistického knižního festivalu a v pořadí třetí právě v tomto autonomním sociálním centru.

bookfair

Od oběda do pozdních večerních hodin se na něm objevily určitě nejméně dvě stovky lidí, kteří nehledají okázalost, komerci, mainstream nebo nabubřelou nudu. Tím jsou ostatně obklopeni skoro všude jinde a jindy.

Základem anarchistického bookfairu byly jako vždy stánky různých skupin, vydavatelů a distributorů. Vzhledem k nepřející předpovědi počasí byly letos umístěny do přízemních prostor Kliniky. Hned několik stánků nabízelo knihy v angličtině, s asi největší nabídkou tohoto druhu se tu představila Active Distribution. Vedle jejího stánku se mohli návštěvníci seznámit s publikacemi Nakladatelství Anarchistické federace. Na našem stánku jsme mimo jiné představili dvě knižní novinky, a to Deník konfidenta, sebeodhalení ekologického aktivisty, který se nechal koupit policií, a Příběhy Starého Antonia od Subcomandanta Marcose jako další poctu zapatistům. Připravili jsme i benefiční bazar na podporu publikačních aktivit a za stejným účelem také nabídku kubánských doutníků, které jsme loni za tímto účelem obdrželi od našich iberoamerických kamarádů (i kouření je lepší než fašismus).

Po naší levici se prezentovali přátelé z Iniciativy Ne rasismu!, kteří měli největší úspěch s „mexikanerou“, solidárním drinkem, jehož konzumací bylo možné podpořit organizaci protestů proti summitu G20 v Hamburku (podporovali jsme, co to šlo). Navazoval feministický stánek, na němž zaujal nový tematický zin Drzost. Na festivalu se jako už obvykle ukázala i vydavatelství Broken Books, Pravěk, Tranzit a Nájezd, kolektivy Salé, Anarchistický černý kříž, Kolektivně proti kapitálu či Třídní válka nebo časopisy A-kontra (po dlouhé odmlce s čerstvým číslem) a Datacide.

Dokud přálo počasí, probíhal na dvoře Kliniky sítotiskový workshop a o kousek dál jste mohli navštívit stánek s vynikajícím veganským občerstvením. Se začátkem akce se vůbec objevila spousta veganských dobrot, nemluvě o tom, že už hodinu před polednem byla otevřena Lidová kuchyně na Salé, kde se jako hlavní chod podávala svíčková omáčka s robi a domácím kynutým knedlíkem.

Součástí programu byl jako vždy přednáškový blok, který začal v půl jedné. První bod programu zajistila Anarchistická federace. Vystoupil anarchista a bývalý politický vězeň Mikola Dziadok (Nikolaj Dědok) z Běloruska, který promluvil na jiné téma již předchozí den. Tentokrát velmi věcně a přehledně popsal běloruské sociální protesty z letošního jara. Přednášku držel v angličtině a jeho slova simultánně překládal náš kamarád Max, jenž z říše prezidenta Lukašenka emigroval v závěru 90. let. Protesty se týkaly zákona, který ve své podstatě zdaňuje nezaměstnanost a zasáhl necelý půl milion lidí, tedy asi 10 % práceschopné populace. Tito lidé byli zákonem označeni za příživníky. Do kritiky zákona se zapojili také anarchisté: nejenže je protiústavní, ale stává se dalším nástrojem kontroly a nutí lidi k větší poslušnosti. Poté již bod po bodu probíral vývoj protestů, do kterých se velmi aktivně zapojili anarchisté a anarchistky. Lukašenko byl díky nim a díky odmítání většiny údajných příživníků daň platit donucen platnost zákona pozastavit. Státu se po několika měsících podařilo odpor zlomit pomocí kombinace represivních opatření. Mediální propaganda démonizovala anarchisty a na základě smyšlenek strašila přípravou ozbrojeného povstání. Policie preventivně zatýkala, prováděla razie, lidé byli za účast na protestech biti a zavíráni. Docházelo k obtěžování příbuzných, k problémům v práci i k vylučování z univerzit. Nasazení militarizované policie v ulicích bylo největší od počátku Lukašenkovy vlády. Lidé nakonec kvůli represím protestů zanechali, jejich důvod však nadále přetrvává, ale nejdůležitější je, že anarchisté si svým radikálním postojem a neohrožeností udělali ve společnosti velmi dobré jméno a získali dosud nevídanou podporu.

Zatím ještě pořád nepršelo, a tak se další přednáška konala venku. Matěj Senft na ní představil světovou komiksovou tvorbu s antifašistickým, anarchistickým a vůbec podvratným zaměřením. Od děl poválečných let přešel k Alanu Moorovi a jeho dílu V jako Vendeta, připomněl Anarchocomix nebo The Invisible. V závěru se nevyhnul kritice mainstreamového komiksu s jeho reprodukováním sexismu a homofobie. Dále k programu přispěli Kolektivně proti kapitálu rozborem role a limitů továrních výborů v Rusku roku 1917. Kolem půl čtvrté měl Dervim Valerian přednášku s názvem „Střední východ: válka, uprchlíci, revoluce a referendum, arabská zima“. Přednášející je původem z Libanonu, v současnosti ale žije v Turecku. Jak už vyplývá z názvu přednášky, nastínil Valerian politickou situaci v zemích Středního východu, především v Turecku, Sýrii, Libanonu a Iráku. Věnoval se mimo jiné problematice Islámského státu a kurdské menšině, konkrétně např. jejímu postavení v Turecku. Vyjádřil také svůj skeptický názor na Stranu kurdských pracujících a díky jistým věcným nepřesnostem se dostal do diskuse s jedním z posluchačů. Šlo o složité téma, které na tak krátkém prostoru nemohlo být probráno do hloubky, ale i tak byla přednáška přínosná a nabídla jiný pohled, než jaký ukazují evropská média. Poté se dospělo k hlavnímu bodu bloku, panelové diskusi o vztahu hudebních subkultur a politiky. Závěr přednáškového bloku tvořilo povídání o komunitním bydlení a mobilizační přednáška k chystaným protestům v Hamburku.

V rámci představení knihy Sergeje Gavrilina Deník konfidenta byly na schodišti ve vestibulu Kliniky vystaveny barevné tisky originálních koláží, kterými je kniha ilustrovaná. Plán nabídnout je návštěvníkům coby benefici na samotnou Kliniku se ale nesetkal s žádnou odezvou.

Festival proběhl ve velmi příjemné atmosféře. Přesto se objevilo nemálo kritických hlasů, které považovaly letošní roční za velký krok zpět především ohledně jeho přípravy. Odhlédneme-li od skutečnosti, že ve stejnou dobu se konala jiná významná akce, antifašistický turnaj v bojových sportech Upright, jde zejména o to, že program festivalu byl představen teprve den předem, a to jen na Facebooku. Bylo tak poněkud tristní celé týdny před bookfairem průběžně vysvětlovat zájemcům, že program jistě bude, ale netušíme jaký a ani to nedokážeme nikde zjistit. A to se z okruhu anarchistických aktivistů a aktivistek ozývaly marné hlasy, že s váznoucí přípravou pomůžou. V tomto ohledu si nakonec člověk odnášel dojem, že akce byla úplnou esencí spontánní samoorganizace na místě. Pak byl ovšem výsledek parádní.

Za AF bychom ale chtěli pro příště přece jen navrhnout jeden krok zpět. Máme totiž rádi i staré lidi, bezdomovce, lidi vydělávající si rukama, Romáky, ty, co neabsolvovali všelijaké ty vysoké školy nebo prostě fungují v jiném než mladém aktivistickém modu hlavního města. Chtěli bychom, aby byl anarchistický knižní festival otevřený i jim, třebaže se můžou vyznačovat tím, že neumí anglicky, nemají fejsbuk, neznají slovo diskurz a netuší, co to je docentura. Pojďme se v dalším ročníku vrátit k simultánnímu překládání přednášek a diskusí, pojďme akci propagovat včas a plakáty vylepenými v ulicích, pojďme zase informovat o programu na festivalových webových stránkách. Pojďme otevřít festival lidem, o kterých ani netušíme, že by ho rádi navštívili. Anarchistická federace s přípravou ráda pomůže, a určitě nebude sama…


Verze pro tisk 15.5.2017 Nakladatelství AF

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy