Anarchistická federace

Anarchistická publicistika

Je těsně po 5. pražském anarchistickém knižním festivalu, tak jsme oprášili text, který vyšel krátce po tom prvním

čtenář

Na pozadí Anarchistického festivalu knihy chceme představit anarchistickou publicistiku jako komplexní téma, které stojí za zpracování, je dostatečně široké a má co přinést.

Bookfairy

Začněme tedy Anarchistickým festivalem knihy. Jde o druh akce, kterou v rámci celosvětového anarchistického hnutí můžeme označit za tradiční, i když se rozvíjí teprve posledních třicet let. Za tu dobu se velmi dobře ujala zejména tam, kde dochází k čilé publikační činnosti a kde je rozvinuté anarchistické hnutí s dlouhou tradicí, tedy především v evropských zemích, Severní Americe a Austrálii.

V zahraničí užívané označení anarchist bookfair se u nás doposud doslovně překládalo jako anarchistický knižní veletrh, a to hlavně v reportážích těch, kteří tyto akce v zahraničí navštěvovali. „Anarchistický festival knihy“ se dá ale považovat za mnohem podařenější český ekvivalent. I tak si ovšem neodpustíme v této souvislosti občasné užívání slova bookfair, které již zdomácnělo v českém „anarchistickém slovníku“.

Jedním z nejstarších a nejznámějších bookfairů je bezesporu ten londýnský, jenž se datuje až do roku 1983. Byl inspirován podobnou akcí, kterou pořádali britští trockisté, avšak ta byla pro anarchisty, kteří ji navštívili, příliš nudná, drahá a se spoustou mainstreamových vydavatelů. A tak se rozhodli uspořádat vlastní verzi. Rok od roku se anarchistický bookfair rozrůstal a postupně i přesouval do větších prostor. Dnes je pořádán za účasti desítek vystavovatelů na Queen Mary University a skládá se z bohatého doprovodného programu přednášek, promítání, kulturních akcí atp.

Bookfairy plní několik funkcí: 1) jsou pravidelnou příležitostí pro setkání v rámci hnutí, 2) umožňují prezentaci publicistických aktivit ve spojení s programem přednášek a diskusí, 3) jsou dobrým a reprezentativním prostorem pro setkání s veřejností, 4) prohlubují kontakty mezi jednotlivými vydavateli, a to i na mezinárodní úrovni, 5) poskytují vydavatelům skvělou příležitost pro distribuci jejich tiskovin. Tyto akce nabývají vícero podob, zejména co se týče velikosti, mohou se konat v rámci města, regionu, státu, nadnárodního regionu, ale mohou být i celosvětové.

První český anarchistický festival knihy čerpal částečně ze zkušeností těch zahraničních, na nichž se nejednou představily i naše tiskoviny. Například Nakladatelství AF se již dříve aktivně účastnilo několika ročníků Balkánského anarchistického bookfairu, na kterém se objevují zejména vydavatelé ze zemí bývalé Jugoslávie, Řecka, Bulharska a Itálie, či v roce 2012 bookfairu, jenž byl součástí Mezinárodního anarchistického setkání ve švýcarském Saint Imier, zabíral celou plochu místního zimního stadionu a účastnili se ho anarchisté a anarchistky všech kontinentů s výjimkou Antarktidy.

Historie

Ale vraťme se zpět k anarchistické publikační činnosti. Ta má v Česku velmi silnou tradici, která začala v 80. letech 19. století a po dlouhé odmlce celého hnutí v letech 1925 až 1989 ožila opět v širokém měřítku.

Mluvíme-li o historii českého anarchistického tisku, máme na mysli také ten, jenž vycházel ve Vídni či v okruhu českých emigrantů ve Spojených státech. I když by se to nemuselo na první pohled zdát, byla publikační činnost českých anarchistů v USA velmi intenzivní a oproti té v Rakousku-Uhersku nepodléhala cenzuře, jelikož americké úřady neměly takové možnosti při sledování českojazyčného tisku. Z periodik tehdy v USA vycházely například Budoucnost (Chicago, 1883–1886), Proletář (New York, 1884–1885), Volné listy (New York, 1890–1917), Dělnické listy (New York, 1895–1898), Česko-americké Kacířské epištoly (Chicago, 1908–1909) či Proudy (Cleveland, 1908–1910).

V samotných Čechách pak byl anarchistický tisk vázán nejprve na skupiny neodvislých socialistů, později na anarchistické organizace, které se soustřeďovaly převážně v Praze a na severu Čech. Tiskoviny se potýkaly s častými cenzorskými zásahy. Nezřídka se stávalo, že měnily své tituly a navazovaly na sebe pod různými názvy. Jmenujme jen některé: Omladina, Nová Omladina, Komuna (1891–1908), Nový věk svobody (1892–1895), Matice dělnická, Matice svobody (1896–1914), Proletář (1896–1912), Nový kult (1900–1905), Horník, Hornické listy (1902–1915), Šibeničky (1903–1907), Anarchistická revue (1905), Práce (1905–1908), Bezvládí (1905–1907), Chuďas (1906–1907), Přímá akce (1907–1908), Zádruha (1908–1914) či Mladý průkopník (1910–1914).

Zabývat se hlouběji přehledem anarchistického tisku z přelomu 19. a 20. století by bylo nošením dříví do lesa. Toto téma totiž velmi zeširoka rozpracoval Václav Tomek v několika svých knihách, které žel většinou opakují již dříve napsané.

Současnost

Novodobé anarchistické hnutí v Česku zatím nebylo důkladně zmapováno. To bychom rádi napravili a pokusili se anarchistickou publicistiku od roku 1990 pojmout obecněji ve smyslu jejího významu pro samotné anarchistické hnutí, jeho teoretický i praktický rozvoj a dynamiku. [To se také povedlo o rok později díky vydání knihy Anarchistická publicistika 1990–2013.]

Vydávání periodik a dalších tiskovin, jako jsou zejména brožury a knihy, mimo jiné vypovídá o možnostech a schopnostech anarchistického hnutí v tom kterém období. A dále je ukázkou toho, jak rozmanitě mohou fungovat samosprávné anarchistické projekty, za něž se jednotlivé tiskoviny dají považovat.

Jde o uplatnění principů vlastních anarchismu při činnosti, která je pro hnutí jednou z nejzákladnějších. Důraz na absenci hierarchie, kolektivní rozměr rozhodování a práce, nezištnost, snaha o široké zapojení ostatních, to vše jsou věci, které by měly být anarchistické publicistice vlastní.

Jak je vidět, tak i s velmi skromnými prostředky je možné vydávat pravidelně kvalitní časopisy, či čas od času knihu, jejíž podobu nemusíme omlouvat podzemními podmínkami jejího vzniku. Příkladem toho se snaží být i Nakladatelství AF. Budeme velmi rádi, když se tato naše aktivita stane inspirací i pro ostatní. A je jedno, zda přímo při realizaci nějakého publikačního projektu nebo jen v přístupu, jemuž je vlastní jednotlivé projekty neodbývat, ale naopak dělat je co nejlépe, v co nejširší spolupráci a dotahovat je do konce, aby se mohl zúročit veškerý potenciál, který mají.

Cíle

Můžeme sice poukázat na dílčí úspěchy, ale je třeba dívat se dál do budoucnosti, stanovovat si smělejší cíle a aktivně živit vůli a nadšení pro jejich uskutečnění.

Jedním ze snů, který při dostatku zaujetí není nemožné realizovat, je například vybudování vlastní tiskárny. Ta by mohla fungovat na družstevních principech, kdy by ti, kdo v ní pracují, byli zároveň jejími vlastníky a měli rovnocenný hlas při rozhodování. Takový podnik by pak mohl sloužit veškerým anarchistickým publikačním aktivitám stejně jako těm, které jsou nám nějakým způsobem blízké.

Opravdu skvělé by ovšem bylo dostat konečně anarchistické myšlenky a principy mezi co nejširší okruh lidí, a to tak, aby se staly respektovanými a přijímanými. V tomto bodě je ale potřeba zapojit všechny skromné síly, jimiž disponujeme, zbavit se ostychu a vyrazit z úzkého okruhu přesvědčených mezi zbytek neprivilegovaných vrstev. Ať už budou anarchistické publikace obsahově, graficky i co se týče tisku sebelepší, jsou svým způsobem k ničemu, když se nedostanou ke čtenářům, které by mohly oslovit nebo alespoň pohnout k přemýšlení.

 

Vyšlo v Existenci č. 3/2013 jako úvodní text hlavního tématu čísla. Redakčně upraveno.


V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy