Dobrá práce?

Report z černo-rudého bloku, jenž byl součástí pražské prvomájové demonstrace „Za konec špatné práce“

Na úvod je třeba přiznat, že debaty o přípravě anarchistického prvního máje na sebe nechaly velmi dlouho čekat a vše se pohnulo až za pět minut dvanáct. V loňském roce jsme se po krátkém zastavení na Střeleckém ostrově neoficiálně připojili k antikapitalistické a protirasistické akci širší koalice skupin, která přitáhla větší počet lidí. Letos jsme se tedy nakonec rozhodli přidat k iniciativě, která vzešla z pražského aktivistického prostředí, uspořádat společný První máj, jehož oficiální součástí budu také anarchisté a anarchistky. Pod akci se tak vedle Anarchistické federace (AF) podepsali ještě Mladí zelení (MZ) a Socialistická solidarita (SocSol) coby rovnocenní partneři v této jednorázové alianci, jejímž ústředním tématem se stal požadavek konce špatné práce.

Pokud se někdo bál, že tímto krokem padli anarchisté do osidel trockistů, politických stran či jinak definovaných autoritářů, může být v klidu. Nic takového se nekonalo ani v rámci příprav, ani v průběhu akce. Vedle společného reformistického požadavku na zlepšení života pracujících tady a teď jsme mohli naplno vyjádřit anarchistický požadavek zrušení celého systému práce. Není to nic nového, stejně jsme jednali i v minulých letech při podpoře stávkujících či při odborářských akcích. Pokud někdo narazil na železnou patu autoritářství, pak to byli mladí sympatizanti sociálně demokratických idejí, kterým oficiální účast na akci údajně zatrhlo jejich vedení. Doufejme, že jim to bude ponaučením a pustí se s větší vervou do boje s pravicovým křídlem ČSSD, které je reprezentováno milovníkem střelných zbraní a odpůrcem cizinců Chovancem, jehož aktivity zabarvují oranžovou barvu strany dohněda.

Z Palačáku…

Prvomájová demonstrace byla svolána od 14.00 na pražské Palackého náměstí. Že se tu bude něco dít, dávala dlouho před začátkem znát nastoupená kvanta tajných policistů, kterých tu byla dobrá třicítka. Obzvláště se vyvedl jeden s modrým čírem na hlavě. Základ svobodného shromažďování v buržoazní demokracii jsme tedy měli. Následně přibyla dodávka s ozvučením, prezentační stolky pořádajících skupin a distro AF. A samozřejmě také účastníci a účastnice akce, kterým byl rozdán speciální bulletin První máj anarchistek a anarchistů.

V půl třetí se začalo s první várkou projevů. Jako první promluvil na pozvání skupiny idealiste.cz, jejíž aktivisté a aktivistky neoficiálně přispěli k pořádání akce, Jiří Dienstbier. Tajní ho natáčeli jako řádného extremistu, senátor nesenátor. Z disidentských let svého otce je ale možná na takovou praxi zvyklý. Člověk si ovšem kladl otázku, jestli to na něj jednou Chovanec vytáhne, až bude ve straně čistit cestu hnědému křídlu. Dienstbier mluvil o tlaku prekarizace a nejistotě práce jak dnes, tak v budoucnu v souvislosti s nástupem nových technologií. Podle něj má stále smysl pojímat První máj politicky, scházet se a usilovat o dobrou práci a o místo pro důstojný život. Pokud důstojné podmínky nedokáže společnost vytvořit, může to mít špatné konce, jako jsou tendence ke xenofobii, nenávist vůči ještě více marginalizovaným, nebezpečí postfašismu a nacionalismu. Nacionalismus totiž nemůže nikdy vést k dobrým koncům. Podle Dienstbiera je třeba tlak na to, aby se společnost vyvíjela spravedlivým směrem. Tolik jeho slova. Jak už jsme ale napsali, tento tlak by měl odstartovat ve své vlastní partaji.

Poté si vzali slovo tři mluvčí za iniciativu Ženy 365, které promluvily o postavení žen ve vztahu k práci. Je třeba přehodnotit, jak vnímáme tradiční genderové role, protože na ženách je mimo jiné břemeno neplacené domácí práce. Dále konkrétně zmínily špatné podmínky dělnic v oděvním průmyslu. Připomněli Karlu Máchovou, která v době počátků Československa bydlela nedaleko a podporovala textilní dělnice v boji za lepší podmínky. Zdůraznily problém pracující chudoby v ČR jako jeden z největších problémů dneška, protože „lidský život má větší smysl než udřít se k smrti“. Svůj vstup zakončili zvoláním: „Smrt patriarchátu!“

Projev MZ předneslo také více mluvčích. Ti se dotkli problému prekarizované práce. Tvrdí se nám, že žijeme v nejlepší možné době, máme prý spoustu příležitostí, o kterých se dříve lidem ani nesnilo, máme být flexibilní apod. Jenže skutečnost je jiná. Důraz na výkon jde ruku v ruce se zhoršujícími se pracovními podmínkami. MZ se vyslovili proti politikům, kteří brojí proti nezaměstnaným, včetně mnoha pohlavárů KSČM a ČSSD. Dalším problémem je diskriminace Romů, kteří nemají rovnocenný přístup k práci. Novým obětním beránkem jsou pak migranti. Za miliardami Babiše a Kellnera, který využívá daňových rájů, je bída ostatních. Jen společně můžeme porazit kapitál, fašismus a neoliberalismus.

Posledním příspěvkem tohoto bloku byla zdravice „mladých odborářů“ ze svazu Nové odbory, v níž deklarovali, že chtějí navázat na minulé boje pracujících a budovat společnost, která nebude kořistnická.

… po nábřeží…

Na výzvu organizátorů se utvořilo čelo průvodu s transparentem „Za konec špatné práce!“, na kterém byly podepsány všechny tři pořádající skupiny. Zformoval se také avizovaný anarchistický blok, nad nímž vlály černo-rudé vlajky a vpředu mu dominoval transparent „Dobrá práce? 100 % pro sebe a komunitu, 0 % pro stát a kapitál“.

Asi 250 lidí tedy vyrazilo na nedlouhý pochod po Rašínově nábřeží (jméno tohoto prvorepublikového ministra budiž připomínkou, že asociální reformy mohou přinést radikální reakci), minuli jsme Žofín a u Národního divadla zahnuli na most Legií.

Během té doby se v rámci anarchistického bloku skandovala hesla jako „Proti státu, kapitálu. Za svobodnou samosprávu“ či „Viva anarchia“, celým průvodem pak rezonovaly slogany „A-anti-antikapitalista“ nebo „Naší zbraní je solidarita“. Takto jsme s hlukem nakonec po půl čtvrté dorazili na Střelecký ostrov, tradiční místo dělnických a od začátku 90. let také anarchistických Prvních májů. Na místě se k akci přidaly další skupinky anarchistů.

… na Střelák

U pamětní desky Prvního máje z roku 1890 se bez zdržování začalo s dalším blokem proslovů.

Řečnice za Anarchistickou federaci promluvila pod jménem Vilemína Körber. A proč pseudonym a proč právě tento? Nechodíme si na veřejná shromáždění dělat jméno, neprezentujeme sebe jako jednotlivce, ale naše myšlenky. Navíc nás inspirovala zapatistická tradice přejímání jmen po mrtvých spolubojovnících, kteří tak mohou žít dál. A kdo neví, byl to právě anarchista Vilém Körber, kdo stál v čele organizace Prvního máje roku 1890.

Vilemína nejprve předala pozdrav od kamarádů ze SAF, která v tu chvíli pořádala menší prvomájovou akci v Duchcově, a poté přečetla proslov za AF, v jehož úvodu stálo, že „práce určovaná vztahy nerovnosti a nadvlády musí být odstraněna společně se státem a kapitalismem“. Vysvětlila, proč je pro nás První máj důležitý: „Připomínáme si boje minulosti, které stály mnoho obětí; boje za důstojnější život a posílení práv pracujících. A stejně jako naši předchůdci se vztahujeme k budoucnosti, k vizi svobodné a samosprávné společnosti bez útlaku, diskriminace a vykořisťování. Svou přítomností tady a teď ukazujeme stávajícímu kapitalistickému pořádku, že se mu nehodláme podvolit, bez odporu snášet sociální nerovnosti a vzdát se svých snů.“ Za dlouhé řady zavražděných, popravených, zbídačených či vězněných pracujících, kteří měli odvahu nemlčet a projevit se, vyslovila jména anarchistů popravených 11. listopadu 1887 v souvislosti s chicagskými událostmi. V závěru konstatovala, že „i dnes stojíme před procesy, které vykonstruovaly represivní složky režimu. V roce 1890 se na organizaci prvního prvomájového dělnického shromáždění v Praze na Střeleckém ostrově podíleli sociální demokraté a tzv. neodvislí socialisté, tedy anarchisté. Dnes je sociální demokracie u vesla, jenže hájí soukromé vlastnictví, asociální přístup k uprchlíkům a zahraničním dělníkům a kriminalizuje anarchistické aktivisty a aktivistky.“ Proslov se setkal s možná největším ohlasem a následovalo ho mohutné skandování: „Odpor žije, boj pokračuje!“

Mezitím se navázalo telefonické spojení s naším kamarádem Igorem Ševcovem, který má zákaz účastnit se anarchistických akcí a v jejich průběhu je nucen pobývat na policejní služebně. Igor ve svém vstupu problematizoval požadavek boje za práva pracujících. Rozšiřování práv není naším skutečným cílem. Vždyť my nechceme drobky z koláče, my chceme celou pekárnu. Navíc práce v dnešním systému nemůže být nikdy etická. Také není možné rovnocenně vyjednávat s politiky či korporacemi, je to stejné jako chtít jednat s nácky či fízly. Když začneme být privilegovaným nebezpeční, zasáhnou proti nám. Práva nepráva, nastupují represe, které mají za úkol bránit zájmy privilegovaných. Stejně tak je iluzí svoboda slova v éře masových médií. Navíc fízlové všechno zaznamenávají a kdykoli to použijí proti nám. Právo platí jinak pro ty, kteří mají privilegia, a pro ty ostatní. Místo práv musíme bojovat za osvobození.

Po skončení telefonátu se davem rozléhalo skandování „Igora nedáme“. Jako poslední řečník pak promluvil Jan Májíček za SocSol na téma robotizace a automatizace práce. Připomněl, že technologie nejsou ani dobré, ani špatné, záleží na tom, kdo je ovládá. Pokrok nezastavíme a nové technologie ovlivní všechny, je jen otázka, jak s nimi naložíme.

Po oficiálním ukončení shromáždění následovala pikniková pohoda, kterou doplňovaly stánky s materiály jednotlivých skupin a distro AF, o které byl poměrně slušný zájem. Navíc se zorganizovalo několik lidí, kteří rozdávali anarchistické bulletiny mezi přicházející a odcházející účastníky prvomájové veselice ČSSD, která se odehrávala v druhé části ostrova. S velkým černo-rudým praporem u vchodu na ostrov byli anarchističtí kameloti a kamelotky nepřehlédnutelní. Rozdalo se naprosto všechno, tedy několik stovek výtisků. Nutno říct, že o letáky byl velký zájem a o diskuse nebyla nouze. A nebyl by to První máj na Střeláku, kdyby nezahrál některé své písně náš spřátelený písničkář a nepřidal několik zhudebněných textů od Franty Gellnera.