Anarchistická federace

Mýtus práce

Krátce před Prvním májem přinášíme zkrácený úvodní text k tématu zimního čísla anarchistické revue Existence.

1. máj

Pracujeme proto, abychom žili, nebo žijeme proto, abychom pracovali? Kdekdo nám opakuje, ať jsme rádi, že vůbec nějakou práci máme. Politici přemílají mantry „kdo nepracuje, ať nejí“, „bez práce nejsou koláče“, kdekdo to po nich opakuje a mnozí frustrovaní pracující se obracejí proti těm, kteří se ocitli bez práce, a těm, kteří v zoufalství utíkají ze svých zemí před válkami a bídou. Prý nám chtějí vzít práci, jindy zas údajně chtějí zneužívat sociální systém. A tyhle lži, které jsou jednou ze součástí ideologie (námezdní) práce, jsou kanálem pro lidi frustrované tím, že dřou a dřou a nic z toho.

Pokrok měl být cestou, jak se zbavit dřiny, jak si ulehčit život od námahy a získat více volného času. Proč je tedy skutečnost jiná? Proč s technologiemi, kterými lidstvo disponuje, stále dřeme a trávíme většinu svých životů prací, která nás nijak nenaplňuje? Možná by to bylo jinak, kdyby pokrok sloužil člověku a společnosti s cílem život usnadnit, obohatit a pomoci naplňovat. Jenže pokrok slouží zisku a jeho cílem je zintenzivňovat a zefektivňovat systém vykořisťování, z nějž zisk plyne. Pracující se stal z člověka tzv. lidským zdrojem, který se od mechanického stroje liší tím, že si své vlastní zdroje musí zajišťovat sám. Musí sám sebe prodat na pracovním trhu a zajistit svou regeneraci a údržbu. Bez toho by mohl zahynout nebo žít ve vážném nedostatku, a především by ztratil hodnotu na pracovním trhu. Musíme se tedy prodávat, abychom mohli přežít a dál se prodávat. Práce nás vysává, a ti, kdo z naší práce těží, nám namlouvají, že tak to má být a žádná alternativa neexistuje. Mnozí rezignovali na plnohod­notný život a práce se pro ně stala znouzectností, kterou povýšili na modlu. Práce se stala mýtem. A stejně jako jiné mýty slouží k zotročení těch, kteří je přijímají.

Mark Twain řekl, že pokud by byla práce tak zábavná, bohatí by si ji ponechali pro sebe. Jenže oni ji vyhradili nám a ideologie práce určovaná současným neoliberálním kapitalismem jde tak daleko, že pracujícím namlouvá, že i oni jsou vlastně podnikateli. Podnikají se svou prací, schopnostmi a nadáním, které mohou směňovat na trhu práce. Takové poselství o individuální hodnotě práce a konzumu se vyhýbá sociálnímu kontextu a zcela záměrně atomizuje společnost. Atomizace je pro její strůjce ideálním stavem, kdy si neprivilegovaní vzájemně konkurují a upadá solidarita a s ní i organizovaný odpor pracujících.

Zaměstnání se stalo uměle vytvořenou potřebou a nabylo podoby vězení, z kterého bychom chtěli uniknout. Neznamená to, že se snad práce bojíme, ale chceme pracovat svobodně, chceme vytvářet věci a hodnoty podle vlastního uvážení a vlastním způsobem. Chceme užitečnou práci, ne zbytečnou dřinu. Odmítáme tedy současný systém práce, stejně jako nesmyslný konzum, který tvoří druhou stranu mince.

Není ale lehké osvobodit se od systému práce v rámci kapitalistického režimu. Pokud chceme „dělat na sebe“, nejde jen o určitou podobu sebevykořisťování, kterou zažívají mnozí živnostníci a tzv. OSVČ? A jak vůbec důstojně pracovat v prostředí kapitalistických pravidel? A i kdyby se některým z nás podařilo vymanit ze systému práce, nepůjde o žádné řešení, dokud tento systém nepadne jako celek společně s kapitalismem, jehož je nedílnou součástí. A to není nic neskutečného, když si uvědomíme, že kapitalisté potřebují nás, abychom pro ně pracovali, ale my je k ničemu nepotřebujeme. Osvobození od systému práce musí být kolektivním globálním hnutím. Pak může být ekonomický systém podřízen lidským potřebám místo toho, aby byl bičem, který nám sviští nad sklopenými hlavami. Pak může svobodně zvolená práce spočívat v osobním i sociálním prospěchu.

Je dokázáno, že množství nezbytné práce, kterou si rozdělí lidé schopní ji vykonávat, nezabere víc než dvě až tři hodiny denně, zatímco zbytek času můžeme věnovat jakékoli činnosti, kterou si vybereme. Činnost, nebo chcete-li práce, která nás naplňuje, osvobozuje a rozvíjí, která prospívá nejen nám, ale i našemu okolí, je přesně to, co chceme. Je to totiž něco úplně jiného než práce, tak jak ji známe dnes, ať už jde o tu placenou či vykonávanou bez nároku na mzdu.

Zničme systém práce a postavme své životy na první místo!

 

Tématu „mýtus práce“ se věnuje letošní zimní číslo anarchistické revue Existence.

Pozvánka do Prahy: První máj – Za konec špatné práce


Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme

Benefice pro Kliniku - Adacta, Rozpor a další

27. 9. 2019, Brno

Festival na podporu squatu Klinika v rytmu hardcore punku, crustu, antifašistického black metalu a grindcore …(více)

Benefiční matinée : Rhytms of Resistance

28. 9. 2019, Brno

Odpoledne na podporu brněnského "sambabandu". Hudba, jídlo, bubnovací workshop …(více)

Peter Gelderloos: Anarchie funguje. Příklady anarchistických myšlenek v praxi

3. 10. 2019, Liberec

U příležitosti českého vydání své knihy Anarchie funguje přijede do ČR její autor a promluví o příkladech anarchických společností v minulosti i současnosti. …(více)

Peter Gelderloos: Anarchie funguje. Příklady anarchistických myšlenek v praxi

4. 10. 2019, Tábor

U příležitosti českého vydání své knihy Anarchie funguje přijede do ČR její autor a promluví o příkladech anarchických společností v minulosti i současnosti. …(více)

Support your squat

5. 10. 2019, Praha

Benefiční koncert pro Kliniku …(více)

8. Anarchistický festival knihy

16. 5. 2020, Praha

TBA you can contact us! …(více)