V roce 1886 existovalo ve Spojených státech početné české anarchistické a dělnické hnutí, které se přidalo ke kampani za prosazení osmihodinové pracovní doby.

Čeští imigranti byli zapojeni do různých dělnických spolků a odborových organizací, např. do anarchistické International Working People’s Association, v jejímž rámci fungovala česká sekce Mezinárodní dělnická jednota. Její hlavní postavou se stal veterán dělnických bojů a anarchista Jakub Mikolanda. Čeští anarchisté šířili letáky, tiskoviny Budoucnost (Chicago) a Proletář (New York), německy psaný deník Arbeiter-Zeitung či anglojazyčný Alarm. Účastnili se manifestací, stávek a bojů na pracovištích, jež začaly propukat od roku 1885 za prosazení požadavku osmihodinové pracovní doby. Centrem jejich hnutí se stalo Chicago a nejužší spolupráce je pojila s německy mluvícími kolegy. Mnozí se tak dobře znali i s pozdějšími haymarketskými justičními oběťmi, německými anarchisty Linggem, Fisherem nebo Schwabem. Lingg se dokonce nechal slyšet, že má velký respekt a sympatie k českým účastníkům hnutí, jelikož tou dobou patřili k nejbojovnějším při stávkách a manifestacích chicagského proletariátu.

Když pak vypukla 1. května 1886 všeobecná stávka, nechyběli ani čeští anarchisté. Třetího května se účastnili demonstrace u McCormickovy továrny. Shromáždění dělníci se po skončení směny rozhodli zakročit proti stávkokazům. Na pomoc zaměstnavatelům a ochranu stávkokazů zasáhla policie, načež došlo k střetům. Nakonec policie začala střílet do demonstrantů, což si vyžádalo mrtvé a raněné. To, že se střetů účastnili také čeští dělníci, dokládá případ zatčeného Hynka Dejmka, jemuž při zatýkání aktivně pomáhal dostat se ze spárů policistů již zmiňovaný Mikolanda. Při květnových událostech roku 1886 byli v Chicagu zatčeni také další čeští anarchisté, např. Václav Dejmek, Jan Hronek, František Čapek, František Chleboun, František Dvořák či v Čechách dosud známý autor Písně práce Josef Boleslav Pecka.

Po haymarketské tragédii z následujícího dne rozpoutala chicagská policie ve městě teror a hon na anarchisty. V dělnických bytech, kancelářích a tiskárnách probíhaly razie, mnoho lidí bylo zmláceno a zatčeno. Mikolanda byl zatčen 8. května v noci v jednom ze salonů, odkud byl odveden do svého bytu, kde policie provedla násilnou a nevybíravou domovní prohlídku, bez ohledu na spící manželku a děti.

Ze svědectví Mikolandy a bratrů Dejmkových víme o praktikách, kdy se je policie snažila nejdříve po dobrém přesvědčit ke spolupráci. Slibovala jim dobrou práci a peníze, pokud budou křivě svědčit proti svým kolegům. Čeští anarchisté ale ukázali svůj čistý charakter, odmítli a nezradili ani své ideály, ani své přátele. Kvůli svému postoji zažili na policejní stanici peklo. Mučení a bití trvalo několik dní, dokonce jim bylo vyhrožováno, že budou zastřeleni bez soudu a jejich těla se ztratí. Policie je však nezlomila a musela je nakonec propustit, i když třeba Jakub Mikolanda byl deportován a držen v pracovním táboře skoro půl roku.

Po popravě haymarketských mučedníků se čeští anarchisté a další dělníci účastnili pohřebního průvodu, jenž čítal skoro půl milionu lidí, a někteří jako Jan Hronek či František Čapek se společně s dalšími 25 tisíci lidmi účastnili přímo jejich pohřbu, kde si nad hroby svých anarchistických přátel slíbili, že tuto justiční vraždu pomstí.

Zatím se podařilo poodhalit jen střípky událostí a jmen (např. Josef Pondělíček, Václav Turek, Josef Pavlíček, Jan Hlávka či Jan Vodák). Přesto můžeme tvrdit, že čeští „ekonomičtí migranti“, kteří pobývali v 80. letech 19. století ve Spojených státech, stáli při vzniku prvomájové tradice. Přestože utekli z Čech před bídou a neutuchajícím politickým pronásledováním, neopustili své přesvědčení a zůstali mu věrni při prosazování práv pracujících a touhy po spravedlivějším uspořádání světa.

České anarchisty v USA připomínáme po 130 letech také proto, že se stali důležitým prostředníkem pronikání myšlenek svobody a solidarity mezi česky mluvící části rakousko-uherského dělnictva. Falešný nacionalismus jim byl cizí, což dokázali svou migrací stejně jako zapojením se do internacionálních dělnických struktur. Navíc jsou příkladem imigrantů, kteří nedrží v hostitelské zemi hubu a krok, ale aktivně bojují za svá práva.

Pozvánka do Prahy: První máj – Za konec špatné práce

27.4.2017 Historický spolek Zádruha

Historie