Komentář anarchisty k protestům proti dani z nezaměstnanosti

K současnému sociálnímu protestu proti ekonomické politice v zemi vedl Dekret prezidenta č. 3 „O předcházení sociálnímu příživnictví“, který počítal se zavedením daně pro nepracující a příživníky (lidé ji přejmenovali na daň z nezaměstnanosti). Dekret byl na počátku protestních akcí fakticky obyvatelstvem bojkotován, podle zveřejněných údajů daň zaplatila jen nepatrná část tzv. „příživníků“.

Plán vybírání této daně měl absurdní formy a vedl k řadě komplikací. Těžkopádná státní instituce nedokázala splnit úkol zadaný jejím vrchním vládcem. To vedlo k „přestávce“: platnost dekretu byla na rok odložena a byl poslán na dopracování. Ale to nejpodivuhodnější se začalo dít v ulicích a na náměstích běloruských měst.

Protest ohlášený v Minsku se objevil i v regionech, což je pro zemi naprosto netypické. Vitebsk, Brest, Gomel, Mogilev, Grodno… na akce přišly stovky lidí. A protest se šířil dál do okresních měst Pinsk, Baranoviči, Orša, Molodečno, Rogačev, což je na první pohled překvapivé. Zhoršení ekonomické situace posledních let v celé řadě směrů uvrhlo obyvatelstvo do určité deprese. Posledními iniciativami moci bylo zvýšení věku odchodu do penze (ad hoc záchrana sociálního fondu), zavedení „daně z cest“, zvýšení ceny za bydlení a komunální služby. K tomu se přidal neustálý růst cen základních potravin, zmrazení (snížení nebo nevyplácení) mezd, přerušení (nebo omezení) chodu v řadě podniků, nulová perspektiva získat zaměstnání. A všechno to korunoval Dekret č. 3.

V nejhorší situaci se ocitla konkrétně malá města: jejich život je spojen se dvěma třemi podniky, které jsou už dávno v háji. Nechat lidi dlouho vařit ve sračkách stálé chudoby se ukázalo nereálné. A vláda se ukázala nepřipravená na jejich aktivitu a pokusila se zorganizovat dialog s „ulicí“, jako například v Brestu. Na setkání se starostou úřady jeho prostřednictvím přiznaly, že mají problém se zaměstnaností, ale řeší ho v rámci svých pravomocí, kterých není mnoho, a otázku daně můžou rozhodnout jen v jednotlivých případech.

Skladba protestujících je různá. Jsou mezi nimi skuteční nezaměstnaní i lidé, kteří se jimi mohou stát, lidé těsně před důchodem i ve středním věku… Podle rozhovorů s nimi na protestních akcích převládá sociální tematika a naštvanost na vládu.

Jako organizátoři protestů častěji vystupují místní aktivisté národní opozice, ale jejich autorita i účast na sociálním životě měst je minimální. Liberální politologové se opatrně snaží mluvit o tom, že právě stranické struktury vedou lidi do ulic, ale v regionech to tak vůbec není. Liberální opozice se pokouší ovládnout protest (pro média i organizačně) a dostat ho na cestu politizace a „národního obrození“. Pro správné pochopení toho, co se děje, ovšem nic nedělají a porozumět ekonomické situaci v regionech nechtějí, svojí „alternativou“ nechtějí lidi vylekat, protože je stejně antisociální. Zůstávají pozadu v sociální agendě, která je záminkou pro budoucí dividendy. A pozadu zůstávají i ti, co situaci způsobili, reprezentovaní prezidentem a jeho okolím…

15. března 2017, anarchista z Běloruska

Zdroj:

http://www.aitrus.info/node/4901

17.3.2017 Zahraniční sekretariát AF

World Protests