Úvodní text k tématu jedné ze starších Existencí.

Téma etické spotřeby, které jsme načali v Existenci č. 1/2013 otázkou lokalizace, jsme dále rozvinuli v čísle následujícím. Cílem úvodního textu k tématu čísla 2/2013 byla snaha ve vztahu k otázce etické spotřeby nastínit anarchistickou perspektivu vycházející z kritiky nepřirozené autority a moci.

V první řadě je třeba si říci, že jsme jen lidé, na které od jejich narození působí mnohé vlivy – rodina, škola, spolužáci, přátelé, kultura, reklama… Ty pak, aniž si toho jsme vůbec vědomi, formují naše chování, postoje a návyky, včetně těch konzumních. Zpravidla si ani neuvědomujeme, co je za věcmi naší denní či příležitostné spotřeby skryto, co vše s nimi souvisí a jakými procesy procházejí.

Proč často pozadí produktů, které nakupujeme, vůbec nevidíme? Jednoduše proto, že ho vidět nemáme. A navíc ve světě zrychlené spotřeby bychom správně na nějaké ohlédnutí ani neměli mít čas.

A zase ten kapitál...

Je to tedy především konzumní způsob života, který se řídí opakující se mantrou „vydělávej, utrácej, vydělávej, utrácej...“ a jenž nám je vnucen (a který velmi často bez odporu přijímáme) jako konformní známka normality, jako něco, co z nás dělá plnohodnotné členy společnosti a povznáší nás coby individua. Je to charakter zglobalizované kapitalistické společnosti, v níž člověk nachází svou podstatu dle hesla „nakupuji, tedy jsem“. Ale není to člověk/spotřebitel, o kterého tady kráčí, i když jeho usměvavá tvář září z každého reklamního obrazu. Je to právě systém postavený na maximalizaci zisku, který roztáčí a řídí kola konzumní mašinerie. Je to kapitál, jenž se těší a těží z poslušných lidí, kteří mu nabídnou svou práci, aby mu pak vydřený výtěžek mohli vrátit v některém z chrámů konzumu.

Maximalizace zisku neznamená nutně předražené zboží, mnohem častěji jde o minimalizaci nákladů, která s sebou nese nejednu formu utrpení, nespravedlnosti, vykořisťování a poškozování jak celé společnosti, skupin lidí a konkrétních jednotlivců, tak i zvířat, jednotlivých ekosystémů a přírody jako celku. Kapitál není živá bytost, nemá city ani svědomí, řídí se pouze studeným kalkulem a ohled bere jen na svou vlastní akumulaci. Jestliže chceme férovější svět, život bez utrpení pro všechny, zdravé prostředí atp., musíme bezpodmínečně vycházet z antikapitalistických pozic, jinak si pouze hrajeme na lepší, a ve skutečnosti obelháváme sami sebe.

Musíme si uvědomit, že chceme-li skutečně žít lépe a spotřebovávat eticky, vedeme vlastně politický boj proti kapitálu. Je jasné, že reálný život v kapitalistickém či jakémkoliv jiném autoritářském systému často neumožňuje striktní zásadovost a člověk je nucen se v lecčems podřídit a dělat kompromisy, ale už samotné rozhodnutí postavit se aroganci moci (ať už kapitálu nebo byrokratického aparátu), neúčastnit se jejích nepovinně povinných rituálů a svým každodenním postojem jít proti a mimo ní je velkým krokem kupředu.

Máte to zapotřebí?

Možná si některý čtenář právě říká, že snad není nutné přistupovat k tématu etické spotřeby z až takto „ideologických pozic“. Anarchistická perspektiva je ale (nikoliv pouze) antikapitalistická a dle našeho názoru je třeba poznat vztahy, kterými kapitál spoutává člověka a společnost ku svému vlastnímu prospěchu. Projevy těchto vztahů jsou patrné v mnoha oblastech života člověka a přímo či nepřímo ovlivňují jeho vlastní postoje, které pak mnohdy tyto vztahy reprodukují dál a nesou s sebou další formy diskriminace, vykořisťování a poškozování.

Ptáte-li se, zda mají anarchisté zapotřebí vidět za každým neduhem neviditelnou ruku (či chapadla) kapitálu, pak vězte, že nemají. Nejde o samoúčelnou kritiku. Když ale chceme nahlédnout za samotné procesy, které formují společnost, velmi často na tato chapadla narazíme, a to zejména v oblasti ekonomické, kam spotřeba neodmyslitelně patří. A jestliže nechceme jen bezstarostně kroužit po povrchu, je třeba se trochu ušpinit při cestě do hloubky, kde k našemu znepokojení objevíme více otázek než odpovědí.

Sami nebo společně?

Jestliže se chceme chovat jako spotřebitelé eticky, můžeme tento záměr, velmi zjednodušeně a schematicky řečeno, uchopit dvěma možnými způsoby. Tím prvním je pasivní individuální jednání motivované osobní snahou chovat se lépe či neubližovat. Jestliže ale skončíme se sebeuspokojením v tomto bodě, nejde o nic jiného než o životní styl. A jak víme, životní styl je v posledních letech jednou z velmi oblíbených komodit, na které se dá slušně vydělat. Nakupujeme v tom samém hypermarketu co ostatní, jen s větším podílem produktů s označením Bio či Fair Trade v košíku, přispíváme na charitu, třídíme odpadky a používáme úsporné žárovky. Samozřejmě, že málo je lepší než nic, ale svým způsobem neděláme nic jiného, než že reprodukujeme kapitalistické vztahy, které jsou natřeny na zeleno, ale jejichž obsah je stále tentýž.

Druhý způsob, jakým můžeme uchopit etickou spotřebu, je aktivní, neindividualistický a… protikapitalistický. Nečekáme na produkty určené pro životní styl, který jsme si vybrali. Nejednáme podle konformních vzorců. Naopak aktivně si klademe otázky, vyhledáváme způsoby, jak dělat věci skutečně jinak, experimentujeme, sami se stáváme tvůrci alternativ. Ale co je nejdůležitější, neděláme to v osamocení. Nejde nám o naši karmu, ale o zdravější, ohleduplnější a opravdovější život, jehož otěže netřímá v rukou někdo jiný, ale my sami. Nejde o životní styl, ale o život samotný. A jelikož nejsme izolované entity, jak by nás nejraději kapitalističtí ideologové viděli, jednáme v interakci s ostatními.

Změnit diskurz

Jestliže máme být ve svém snažení co nejúspěšnější, musíme se v první řadě zaměřit na nabourání stávajícího diskurzu. Ten vychází z předpokladů, že nejdůležitější je individuální úspěch a ten že je měřitelný v penězích. A také že v dosažení tohoto úspěchu je vše dovoleno. Jediné, co je nedotknutelné, je soukromé vlastnictví. Ti nejúspěšnější (rozuměj nejbohatší) pak nemusí respektovat ani to.

Takový způsob myšlení je nutně nerovnostářský a diskriminační. Chudí se nemohou rovnat s bohatými. Barevní (rozuměj chudí) se nemohou rovnat s bílými. Lidé z rozvojových zemí se nemohou rovnat s lidmi ze zemí vyspělých. A jiné živočišné druhy se už vůbec nemohou rovnat s člověkem. V rámci úspěchu je třeba snižovat náklady a maximalizovat zisky. V rámci úspěchu je třeba propouštět, likvidovat odbory, vést války… Dalo by se dlouze pokračovat ve vyjmenovávání toho, co současný diskurz umožňuje a de facto činí bezproblémovým až přirozeným.

Je třeba nabourávat tento diskurz, a to nejen slovem, ale i (možná by se hodilo říci především) vlastními životy, které mu odporují a popírají ho. Je třeba odmítnout hodnotu individuálního úspěchu jako určující, natož pak měřítko, které ho má určovat. Je třeba se vzdát asociálního individualismu, jenž je jednou velkou lží. Není žádnou zárukou individuální svobody, naopak se stal projevem konformity a lhostejnosti a ve skutečnosti spíš brání člověku být opravdu sám sebou.

Je třeba jako výchozí bod debaty nastolit jiné, často zcela opačné, hodnoty. Jestliže toto uděláme, zjistíme, že jsme se od počátečních úvah o etičtějších způsobech spotřeby dostali ke zcela revoluční perspektivě, která by se neměla zastavit před pohoršením mainstreamových intelektuálů, odhodláním politiků setrvat ve svých pozicích, šikanováním ze strany represivních složek, ani před „nedotknutelností“ soukromého vlastnictví.

Jak na to?

Nemíníme nikomu říkat, co by měl dělat a jak by měl řešit problémy, které ho trápí, ať již osobní, sociální, ekologické nebo čistě etické. Coby anarchisté se řídíme principy, jako jsou mimo jiné solidarita, autonomie, rovnost, organizace zdola, federalismus apod. Nejsme izolovaní jedinci, ale cítíme se být součástí společnosti a nebojíme se brát vlastní díl zodpovědnosti. Nemáme zaručené recepty. Experimentujeme, děláme chyby, těšíme se z úspěchů. Stojíme tváří v tvář politicko-ekonomickému molochu a nepřestáváme toužit po jeho nahrazení svobodným a sociálně spravedlivým uspořádáním. Věnujeme se i otázce etické spotřeby, ale odmítáme ji nevidět v širokém kontextu.

Vyšlo v Existenci č. 2/2013 na téma „etická spotřeba“.

21.12.2016 -oh-

Ekologie Ekonomika