Anarchist Federation

LETS a časové banky

K tématu lokalizace: experimentování se systémy lokální měny.

LETS

LETS, tedy Local Exchange Trading Systems neboli systémy lokální měny, jsou založeny na směňování komodit či služeb za lokálně vytvořené jednotky, které mají být doplňkem nebo náhradou státní měny v daném regionu.

Stephen Gudeman ve své knize Economy’s Tension: The Dialectics of Community and Market (2008) popisuje LETS s důrazem na vzájemnost, kterou zajišťuje právě lokální úroveň tohoto systému: „LETS definuje prostředí trhu, zakazuje vybírání úroku, umožňuje specifický rozsah nabízeného zboží a často zdůrazňuje komunitní hodnoty a motivy.“

První systém místní měny je zaznamenán v roce 1983, kdy Brit Michael Linton zavádí v kanadském Courtenay lokální měnu v podobě tzv. Green Dollars. Linton do Kanady emigroval v 70. letech. Snažil se zde zjistit, jak spolu souvisejí sociální sféra, životní prostředí a chudoba. Dospěl k závěru, že v každé oblasti je ekonomika závislá na množství (státních) peněz, přičemž sníží-li se toto množství, odráží se to negativně na obchodování, zvýšení nezaměstnanosti a dalších sociálních problémech.

Lintonovi připadalo nesmyslné, aby o práci přicházeli lidé, kteří jsou produktivní, rádi by pracovali a obchodovali, ale v důsledku nedostatku finančních prostředků jim byla tato činnost znemožněna. To Lintona přivedlo k nápadu lokální doplňkové měny, která by byla nezávislá na státních penězích a tržních cenách. Tuto místní měnu označil jako zelené dolary. Sedm let po svém vzniku čítal systém již 600 členů s ročním obratem přes 300 tisíc dolarů (kanadských) a dále se rozrůstal. Systém místní měny ukázal, že lidé dokážou i bez státních peněz na lokální úrovni dobře a spokojeně žít. V tomto smyslu lze LETS považovat za systém rezistentní vůči kapitalismu.

Lintonova myšlenka se postupně rozšířila do dalších oblastí, včetně Anglie, Holandska, Austrálie a USA. LETS fungují na principech lokální produkce a distribuce zboží a služeb, solidaritě a environmentálním uvědomění. Důležitým bodem je vzájemná podpora členů, prospěch z obchodování musí mít všichni. Hlavní důraz je kladen na soběstačnost komunity.

LETS fungují zpravidla tak, že je ustanoven koordinátor (či celá skupina), který aktualizuje katalog nabízeného zboží a služeb, které jednotlivci mohou poskytnout druhým, a rovněž se stará o vedení jejich účtů. Do katalogu nabízeného zboží a služeb každý člen zapíše to, co může nabídnout, a vyjádří zde rovněž cenu, kterou za toto zboží či služby očekává.

Tato cena je vyjádřena v lokální měně. „Toto množství může odrážet čas, který činnost zabere, či může být přibližným ekvivalentem ,normální‘ peněžní hodnoty daného úkonu.“ Za výrobky a služby je vypsán šek, který je následně odeslán koordinátorovi. Ten jednou za čas odesílá členům LETS stav jejich konta. Neexistují zde přitom úroky ani provize. Čili pokud má někdo konto prázdné, neplynou mu z toho žádné sankce či jiné nevýhody. V případě, že se v tomto systému někdo takzvaně jen veze, čili je pouhým odběratelem a sám systému nic nevrací, je zde tlak komunity, aby se tento jedinec začal chovat v souladu s LETS. V opačném případě jej komunita může vyloučit.

Za předchůdce LETS můžeme považovat hnutí Freiwirtschaft (svobodná ekonomika), které se rozmohlo v Německu po 1. světové válce a inspirovalo se reformátorem S. Gasellem. Toto hnutí reagovalo na celospolečenskou krizi, klesající ceny zboží a nedostatek státní měny – říšské marky. Členové hnutí si vytiskli svou vlastní měnu, tzv. wära. Její hodnota zhruba odpovídala hodnotě říšské marky. Rozdíl byl v tom, že měla omezenou platnost, zpravidla na měsíc. Před vypršením platnosti bylo nutné na bankovku nalepit kolek ve výši 2 % její hodnoty.

Kladná stránka tohoto systému se ukázala v roce 1931 v souvislosti s bavorskou vesnicí Schwanenkirchen, kde byl několik let zavřen jediný zdroj obživy místních obyvatel – důl. Hnutí svobodných ekonomů tento důl koupilo, znovu otevřelo, domluvilo se s místními obchody, aby přijímaly měnu wära a horníkům byla mzda vyplácena v této měně. Necelý rok poté začala vesnice vzkvétat. To se ovšem nelíbilo německé vládě, která se obávala, že tento systém přispěje k inflaci. Následkem zákazu používání měny wära byl důl nucen ukončit svou činnost a vesnice se opět dostala do hluboké ekonomické deprese.

Tento ekonomický experiment však inspiroval mnohé. Příkladem může být tyrolské městečko Wörgl, jehož starosta nechal po vzoru wära vytisknout obecní peníze. Princip byl shodný s wära. Wörgelské peníze umožnily lidem splatit své dluhy, zaplatit daně obci a navíc zvýšit zaměstnanost, neboť obec mohla najímat na obecně prospěšné práce lidi, které vyplácela v obecních penězích. Avšak i toto tyrolské městečko potkal stejný osud jako měnu wära, wörgelské peníze byly zakázány státním aparátem.

Další příklady takto fungujícího systému místní měny bychom našli i ve Švýcarsku a dalších zemích. I když švýcarský model funguje úspěšně dál, představuje spíše výjimku. LETS jsou většinou dříve či později odsouzeny k zániku. A to i v případech, kdy se ukáže, že mohou dobře fungovat a alespoň místně tak řešit sociální problematiku v podobě dluhů, nezaměstnanosti a stagnace obchodu. Stát totiž v jejich úspěchu vidí hrozbu. Jedním z největších zdrojů financí pro banky a stát je totiž systém úvěrů a úroků. Pokud není – díky lokálním měnám – obyvateli upřednostňován, stává se lokální měna hrozbou. Jediným řešením je pak zákaz lokální měny i za cenu znovu nastalých sociálních problémů.

Existují i další lokální ekonomické modely fungující podobně jako LETS, např. časová banka. Tento nápad se poprvé objevil v USA a posléze se také rozšířil do dalších lokalit. Časová banka funguje podobně jako zelené dolary, ovšem platidlem je zde množství stráveného času. Opět je zde hlavní myšlenkou něco poskytnout a něco získat. „Každou strávenou hodinou ve prospěch někoho jiného vydělá každý člen jeden časový peníz (bez ohledu na druh vykonané práce).“ I zde funguje koordinátor, který eviduje „časové peníze“. Tento systém poskytuje smysluplné využití času pro někoho jiného, přičemž tento jedinec nebo někdo jiný zase věnuje stejný počet hodin nám, až budeme potřebovat pomoci. Vytváří tak v lidech pocit užitečnosti a podporuje ducha komunity. Navíc se jeví jako výborná prevence proti pocitu nepotřebnosti a nevyužitelnosti při ztrátě zaměstnání.

Časovou banku lze přirovnat k dobrovolnictví s tím rozdílem, že za čas, který někomu věnujeme, získáváme čas někoho jiného strávený v náš prospěch. Zásadní rozdíl mezi LETS a časovou bankou je v tom, že LETS jsou více alternativní vůči monetární ekonomice, kdežto časová banka funguje jako doplněk již existujících organizací, například komunitních center, škol, nemocnic atd., čímž zůstává v rámci monetární ekonomiky.

V podobném duchu došlo již v letech 1832—1834 v Anglii k zajímavému experimentu, jehož autorem je Robert Owen a na němž se podílelo několik tisíc řemeslníků. Do praxe byla uvedena myšlenka labour exchanges, tedy alternativní měna, „v níž by obchodovali producenti mezi sebou a v níž by se hodnota zboží určovala podle odvedené práce a spotřebovaného materiálu“. Z dosaženého zisku měly být financovány vesničky spolupráce. Tento experiment se však příliš nezdařil.

Také na Slovensku v obci Zaježová se v roce 1999 ujal systém místní měny. Byl to první systém tohoto typu na Slovensku. Měnovou jednotkou byl tzv. jež, který odpovídal jedné hodině práce. V té době zde již několik let existovalo občanské sdružení Pospolitost pre harmonický život (PHŽ). To koupilo v Zaježové hospodářství a sdružovalo nadšence, kteří se snažili způsobem života vzdorovat konzumní společnosti, upřednostňovali recyklaci, skromnost a život v komunitě založený na rovnosti všech. Jak ale sami s odstupem času přiznávají, život v komunitě byl spíše utopií, vysněnou teorií, která v praxi přinesla problémy, na něž nebyli připraveni. „Problémy však nepramenili z uskromňovania a nedostatku civilizačných výdobytkov. Podcenili sme sociálnu stránku spolužitia a spolupráce.“ V roce 1999 ovšem navštívil Slovensko Richard Douthwaite, aby zde na přednášce představil LETS. To inspirovalo členy PHŽ, aby se pokusili systém místní měny vytvořit. A to se jim také povedlo. I zde se však setkali s obtížemi, když se několik jedinců pouze vezlo a ničím v rámci LETS nepřispívalo. To postupně způsobilo frustraci a apatii v rámci celého LETS v Zaježové, nicméně systému se podařilo tuto komplikaci přežít.

V současné době funguje LETS na Slovensku i prostřednictvím internetu. Každý se může registrovat a nabízet či poptávat zboží a služby prostřednictvím zadávání inzerátu do databáze. Zároveň tento web funguje podobně jako sociální síť, lidé si zde mohou najít přátele. Přestože je tedy virtuální LETS nelokální, funguje v jistém smyslu na stejných principech. Platebním prostředkem jsou tzv. barty. LETS v době internetu může fungovat dál, je ovšem otázkou, zda ještě můžeme hovořit o LETS v původním smyslu.

Rovněž na území České republiky se několik lidí pokusilo o realizaci LETS. Jeden takový případ je brněnský Rozlet, který fungoval od konce 90. let s měnou nazvanou letnička. Další české LETS fungovaly přibližně ve stejné době jako Rozlet, například v Českých Budějovicích (Letokruh, kde tvořily místní měnu žaludy) nebo v pražské Agentuře Gaia, jejíž měna byla vtipně nazvána chechtáky. Můžeme říci, že svoji úlohu strategie, která má pomoci řešit svízelnou ekonomickou situaci, prokázaly LETS především v zahraničí. Na území Čech a Slovenska se těmto lokálním měnám věnovaly především skupiny nadšenců, nikoliv za účelem pozvednutí stávající ekonomiky v dané lokalitě.

Vyšlo v Existenci č. 1/2013 na téma lokalizace.


Print version 23.11.2016 -lb-

Next events:

IFA/IAF - International of Anarchist Federations
Web of Anarchist Federation Publishing House

Written elsewhere

Links