Anarchistická federace

Anarchistický knižní festival

Čtvrtý ročník oblíbeného „bukféru“ je za námi. Jak vypadal?

bookfair 2016

V Praze se v sobotu 14. května konal čtvrtý ročník Anarchistického knižního festivalu. Stejně jako v minulém roce ho hostilo autonomní sociální centrum Klinika. I když místo třídenní akce šlo tentokrát pouze o jednodenní, nijak jí to neubralo na významu a kvalitě.

V pozdním dopoledni otevřela Klinika svou bránu a začali přicházet první nedočkaví návštěvníci, kteří mohli podle vlastního uvážení přispět libovolnou částkou na pokrytí nákladů festivalu. Počasí vyšlo dobře, takže hlavní část bookfairu, tedy stánky jednotlivých aktivistických skupin, vydavatelů a distribucí, probíhala na zahradě Kliniky. Tady byl také celý den nejčilejší ruch. K dostání tu totiž nebyla jen potrava duševní – k dispozici byl bar s nápoji za dobrovolný příspěvek a Černá kuchyně, po jejíchž veganských pochoutkách se nedalo než spokojeně olíznout. Pobíhal tu i nemalý počet dětí, které mohly blbnout na pískovišti nebo společně kreslit nebo si vymýšlet vlastní hry bez zasahování dospělých. Ti si zas mohli „hrát“ při workshopu výroby feministických šablon, který zorganizovaly nemrAFKy. Venkovní prostor Kliniky hostil také pódium pro hudební workshop „Songs of Resistance“ a pásmo autorských čtení. Zazněly zde úryvky z knih Skryté poklady, Poslední Leninův polibek a Exodus.

Dvě dlouhé řady stolů se prohýbaly pod převážně politickými tiskovinami. Své stánky tady měly Antifašistická akce (starší publikace, ale především trička a další doplňky), Salé (výběr z žižkovského infoshopu), KRISA (zahraniční materiály o radikální sociální práci), JakoDoma (praktické manuály a feministická trička), londýnští Active distribution (spousta knih v angličtině), CrimethInc, ABC (především materiály o policejním tažení proti anarchistům, ale i desky s adresami politických vězňů po celém světě s komentáři o jejich kauzách), Broken Books (olomoucké nakladatelství s novými i staršími tituly), vídeňští Bahoe Books (knihy a brožury v němčině), Pravěk (halda undergroundové literární tvorby), Plav (časopis pro světovou literaturu), Iniciativa Ne rasismu! (nové číslo časopisu Moment, tematická trička a tašky), Kolektivně proti kapitálu (staré materiály a nové vydání Třídní knihy). Vedle dalších tu samozřejmě nechybělo ani Nakladatelství AF, které zde vedle kvanta jiných publikací nabízelo novinky jak ze své dílny (kniha Dějiny anarchosyndikalismu), tak i ty, k nimž jsme něčím přispěli (knihy Exodus a Rinaldova cesta).

„Přednáškový sál“ Kliniky byl dalším důležitým dějištěm festivalu. Krátce po poledni tu byl zahájen program interaktivním představením Ženy na cestě. Jednu jeho část tvořil nástěnný komiks a druhou samotné představení, v němž prostřednictvím moderování několik žen společně s publikem vytvořilo příběh ženy, která se setkává s fyzickým, psychickým, institucionálním a ekonomickým násilím. Hraná část pak byla završena představením skutečné protagonistky tohoto příběhu, která následně odpovídala na otázky z publika ohledně svého osudu a zkušeností např. s přístupem policie či azylovými domy. Představení bylo součástí kampaně ostravské Akční skupiny s lidmi bez domova.

Další byla na programu prezentace KPK o loňské stávce v brněnské továrně IGW. Šlo o představení důkladné práce, kterou si kolektiv KPK dal s analýzou stávky, zejména podmínek ve fabrice a povahy výroby, které měly rozhodující vliv na její úspěch. Své závěry shrnuli také o něco podrobněji ve svém bulletinu Třídní kniha. Stávka byla důležitá jak účastí dělníků, tak vytrvalostí a jednotou, stejně jako aktivitou a délkou. Pokud někdo chce pochopit dynamiku bojů na pracovišti, měl by si tento konkrétní materiál přečíst. Nutí totiž k úvaze o stávce v souvislostech, které zpravidla nevidíme a ke škodě samotných stávkujících je někdy nevidí ani oni sami. Ponaučením přednášky bylo tak i varování před myšlenkovými zkratkami, které říkají, že když to šlo tady, půjde to i jinde.

Po třetí hodině se do sálu nahrnuli zájemci o typografii a vůbec vydávání různých publikací. I když bylo setkání avizováno jako panelová diskuse, šlo spíš o volnější besedu, do které mohl vstoupit každý, zejména při zahajovacím kolečku, kde se mluvilo o vlastních publikačních aktivitách či motivacích. Zazněly vzpomínky na anarchistické tiskoviny v 90. letech i komentáře ohledně jeho proměn do dnešních dnů. V diskusi jsme se dotkli otázky kolektivity při publikační tvorbě a na to navazujícího návrhu na budování technického zázemí, které by sloužilo ku prospěchu celého hnutí. Došlo na kritiku některých publikací, ušetřena nebyla ani revue Existence. Padla shoda, že sice obsahově roste, ale po grafické stránce dlouhodobě stagnuje. A jak tento stav, a nejde jen o Existenci, změnit k lepšímu? Částečně to závisí na schopnosti hnutí komunikovat takovým způsobem, aby docházelo k efektivnímu předávání zkušeností a navazování spolupráce anarchistických vydavatelů a typografů. Ukázalo se, že knižní festival je vynikající platformou pro hledání společných cest.

Program bookfairu pokračoval přednáškou Anarchistického černého kříže o represivním tažení proti anarchistům. Kromě shrnutí kauzy a současné situace obžalovaných informovala také o aktuálních represích u nás (jako jsou nezákonné prohlídky bytů) nebo obecně o mechanismech policejních provokací, infiltrací atd. Během diskuse zaznělo z publika několik příkladů, které poukázaly na podobnost praktik StB a polistopadové policie.

Následovala diskuse s Ondrou Slačálkem a Bobem Kuříkem na téma národa z anarchistických perspektiv. Debata se odehrála v „amfiteátru“ na zahradě Kliniky a zúčastnilo se jí poměrně hodně lidí. Ke dvojici přednášejících se připojil ještě Arnošt Novák. Tématem byla možnost anarchistického hnutí pracovat s termínem národ. Zatímco Bob Kuřík se ve svém úvodu k diskusi vůči národu vymezil s tím, že bychom se měli organizovat na jiných než nacionálních základech, Ondřej Slačálek argumentoval, že je intelektuálně pohodlné koncept národa úplně odhodit. Kategorie češství zde jednak objektivně existuje (ačkoliv ji nemusí nutně mít jen člověk, který z ČR pochází, ale například také ti, kteří sem imigrovali a cítí se zde doma), za druhé může být důsledný antinacionalismus paternalistický. To ilustroval rozpaky anarchistů na demonstraci, kam si Romové přinesli českou vlajku. Uchopit a zpracovávat češství nám podle Ondřeje Slačálka umožňuje naplnit jej pozitivním významem (například pomoc uprchlíkům v rámci Czech Teamu) a vypořádat se s temnými kapitolami našich dějin (třeba s účastí Čechů na romském holocaustu). V diskusi potom zazněly dotazy například na to, jak odpovědět na instrumentalizaci národa autoritářskými politiky a zda Konvička a spol. představují skutečné nebezpečí. (Vzhledem k tomu, že dané téma je nepoměrně složitější a snažilo se s ním vyrovnat už tolik generací anarchistů, doufáme, že se tato debata přenese například na stránky Existence.)

Anarchistický knižní veletrh byl zakončen akustickým vystoupení hned několika interpretů. A na závěr nelze než konstatovat, že i letošní ročník se vyvedl.


Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme