Ohlédnutí za prvními dny nové ilegality autonomního sociálního centra Klinika.

Druhého března nastal dlouho a s obavami očekávaný den. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) se rozhodl neprodloužit smlouvu o výpůjčce a k tomuto dni tedy skončila oficiální existence autonomního sociálního centra v budově bývalé plicní kliniky.

Snaha vystrnadit Kliniku je evidentně politickým krokem, jelikož delší dobu vypadala jednání s ÚZSVM nadějně. Ten však nakonec podlehl tlaku vedení radnice Prahy 3 v čele s devítkovou starostkou Hujovou, která si zřejmě dala za svůj „neoliberální závazek“ dokončit to, co se během žhářského útoku 6. února nepodařilo neonacistům, tedy zlikvidovat Kliniku.

Kolektiv Kliniky se konsenzuálně shodl na tom, že budovu dobrovolně neopustí, o čemž vydal den před koncem výpůjčky zprávu, jejímž hlavním sdělením byl zcela logický a legitimní argument: „Nechceme nechat dům chátrat a je nesmysl, aby stát hledal jiné využití, když jedno existuje.“ Zároveň vyzvali ty, kdo mají možnost, aby ráno přišli na Kliniku posnídat.

Kolektivní snídaně se zúčastnilo několik desítek lidí, kteří později udělali kolem budovy živý řetěz, aby tak za zpěvu a skandování demonstrovali, jak je pro ně tento projekt důležitý. Zástupci ÚZSVM během toho předali zástupkyni kolektivu formální upozornění, že další pobyt v budově je nezákonný, a tlumočili své rozhodnutí médiím včetně toho, že pokud budova nebude předána, použije úřad veškeré právní kroky k ochraně svého vlastnického práva. Novinářů tu bylo víc než dost, protože Klinika na desátou svolala tiskovou konferenci a tlumočila zas rozhodnutí své, tedy metodami občanské neposlušnosti dál bojovat za svobodný prostor na Žižkově. Prohlásili, že se připravují na nenásilný odpor proti případnému policejnímu zásahu při vyklízení budovy, ale že zároveň spoléhají na další jednání. Opírají se přitom o podporu tisíců lidí, která byla asi nejvíce patrná při pochodu Žižkovem z 27. února.

Kolem poledne se znenadání na Klinice objevil ministr financí Babiš, jenž má ÚZSVM v gesci, společně s ředitelkou tohoto úřadu. Nechali si budovu ukázat a vyslechli, jaké projekty se tu realizují. Následně Babiš přislíbil společné odpolední jednání, kde by byla také starostka Hujová a zástupce stavebního úřadu. Dokonce se vyjádřil, že by Klinika mohla setrvat, než proběhne dražba objektu.

Babiš ale jako politik příliš nepřekvapil, jediný slib, který dal, že bude společné jednání, nesplnil. Společné jednání odvolal, aby pak na Facebook napsal: „Jednal jsem se starostkou Prahy 3, ukázala mi stížnosti občanů na Kliniku. Budova je ve špatném stavu – aktivisté musí objekt opustit. Podle zákona. Nabízeli jsme mimochodem jinou budovu, tu ale provozovatelé Kliniky odmítli. Víc asi nemusím dodávat.“ Co ho přimělo, k takovému obratu? Nedozvěděl se náhodou od Hujové (s kterou mimochodem vůbec nemluvil, protože ji zastoupil stranický kolega Feri), že Klinika podporuje lidi prchající před válkami? Nepřátelské postoje k uprchlíkům jsou přece oběma těmto politikům celkem společné. A o nabídce jiné budovy jaksi nic neví právě ti, jimž měla být nabídnuta.

Přes všechnu hektičnost dne pokračoval na Klinice program: otevřená herna s Familly Cirkusem v MamaTata místnosti, odpolední promítání Nekonečného příběhu, kurzy čínštiny a francouzštiny, fotokroužek, meditace, workshop o teorii a praxi občanské neposlušnosti a večerní promítání filmu Samotáři. Umělecká skupina Palba & Konvalinka uspořádala happening „Stojíme za Klinikou“. Otevřena byla kavárna, freeshop Zdrojovny a knihovna.

Ve čtvrtek 3. března odpoledne došlo k dalšímu jednání na ÚZSVM. Klinika předložila právní analýzu zákona o státním majetku a argumentovala ohledem na veřejný zájem, který je přímo v tomto zákoně zmíněn. Ředitelka úřadu ale odvětila, že činnost Kliniky ve veřejném zájmu není, protože budí příliš silné emoce a rozděluje společnost. Odkázala na e-maily namířené proti Klinice, které byly součástí kampaně organizované skupinou Islám v ČR nechceme. Potvrdilo se tak, že osud Kliniky je politickým problémem, i tendence dělat z oběti nenávisti problém, jenž je třeba odstranit. Jednání tedy skončilo neúspěchem. Ale snad by stálo za zkoušku poslat na tento úřad několik emotivních e-mailů, že on sám budí silné emoce a rozděluje společnost, a možná by ho nechala ředitelka podle stejné logiky zrušit.

Na ÚZSVM zavítal ten den i jeden z kolektivů působících na Klinice. Rodiče a děti známí jako MamaTata se na Klinice scházeli každý čtvrtek. Své pravidelné setkání tentokrát ale přesunuli do vestibulu úřadu. Vzali s sebou, co k takovému setkání potřebovali, třeba podložku a hrací stan. Měli s sebou i cedule s nápisy jako „My jsme Klinika“, „Nedělejte z nás uličníky“. Přivítali se, zazpívali si a hráli hry. Došlo také na malou svačinku. Hlídka policie, která dorazila, proti „uličníkům“ naštěstí nezasáhla a kolektiv asi po dvaceti minutách budovu opustil a přesunul své aktivity ven.

I ve čtvrtek pokračoval na Klinice avizovaný program: přednáška Jana Trnky o neurobiologii psychoaktivních látek, promítání v režii AF, kurzy angličtiny pro začátečníky, pro pokročilé a němčiny.

Mezitím se dostává Klinice další podpory od lidí, kteří posílají vzkazy a fotky se solidárními nápisy. Svou videozdravici zaslali kupříkladu stávkující učitelé z Košic.

Aby bylo jasné, jak si Klinika představuje občanskou neposlušnost, o níž mluví, vydala následující „FAQ“:

Časté dotazy k občanské neposlušnosti na klinice

Nevede podobné jednání k chaosu a rozvratu společnosti?
Občanská neposlušnost neznamená ztrátu respektu k druhému a násilí. Volíme pasivní rezistenci. Jsme přesvědčeni, že poukazování na negativní dopady platných zákonů může společnost naopak posouvat k lepšímu. Pro demokracii je důležité udržovat napětí mezi legitimitou a legalitou. A ostatně veškerý emancipační pokrok začínal porušováním tehdejších platných práv. Bez toho by neskončilo otroctví, nebylo všeobecné volební právo či osmihodinová pracovní doba.

Neztratíte takovým postupem podporu lidí?
Klinika se od svého vzniku hlásí k přímé akci a ke squatingu, její příznivci tak nemohou být překvapeni, že v zájmu oživování prázdných domů kolektiv volí i drobná překročení zákona. Klinika se navíc nikdy nemůže zavděčit všem. Některými jsme byli kritizováni za kompromisy s úřady a jednání s ministrem Babišem, protože je to málo radikální, někým jsme zase kritizováni za neopuštění budovy, protože je to radikální až moc. Každému se zavděčit nelze.

Neztížíte si tím pozici pro vyjednávání?
Jsme přesvědčeni, že ne. Naopak. Nebýt toho, že jsme dům obsadili už na podzim 2014 a společně s podporovateli neukázali, jak jsme ho schopni naplnit životem, nikdo by s námi nejednal. Obsazený a fungující dům je naším nejsilnějším argumentem, a proto se ho nechceme vzdát.

Není to sobecké?
Na sociálních sítích se objevují hlasy, že snaha udržet politickými akcemi dům je sobecká, protože znevýhodňuje ostatní, kteří za něj platí a nátlak občanské neposlušnosti nevolí. Toto myšlení zůstává v zajetí tržních myšlenkových schémat. My své akce nechápeme jako prostředek zvýhodnění se oproti ostatním, ale jako způsob, jak získat prostor, který bude sloužit všem, kteří si komerční nájem nemohou dovolit nebo pro ně není v klasických neziskovkách místo. Nejsme konkurencí neziskovek, nežádáme granty ani dotace, provoz je založený na minimálních nákladech a samofinancování.

Související odkazy:
Klinika: vyjádření k vývoji situace
Přijďte podpořit Kliniku
Klinika musí dýchat!
Den pro Kliniku II.
Boj o žižkovskou Kliniku pokračuje
Klinika se musí vystěhovat do půlnoci, situaci může změnit jednání s Babišem
Klinika se musí vystěhovat do 14:00, Babiš slíbil schůzku, která se ale nekonala
Babišův polibek smrti Klinice

4.3.2016

Czech/slovak Event Squatting