Noviny Tierra y Libertad, tiskový orgán Iberské anarchistické federace (FAI), uveřejnily ve svém 227. vydání v červnu 2007 tento manifest Internacionály anarchistických federací (IAF-IFA), jejíž členskou sekcí je i ČSAF, jakožto podporu těm, kteří jsou dnes ve Venezuele konfrontováni s byrokraticko kapitalistickým projektem Chavezovy vlády stejně jako s její sociálně-demokratickou a pravicovou opozicí.

Manifest solidarity s venezuelskými anarchisty a sociálními hnutími

V prvních třech měsících roku 2007 bylo venezuelskou vládou potlačeno 23 lidových demonstrací a 99 aktivistů bylo zadrženo. Tento fakt hovoří o rostoucím neklidu stejně jako kriminalizaci sociálního boje v této jihoamerické zemi, která je ve skutečnosti maskována propagandou a mystifikacemi režimu, který sám sebe představuje coby předvoj „socialismu 21. století“ s podporou různých seskupení a osob spojených s autoritářskou levicí po celém světě.

Nicméně ti, kteří se zabývají skutečnou situací utlačovaných a vykořisťovaných ve Venezuele, ví o rozporuplnosti a protikladech populistické vlády vedené militaristou Hugo Chavezem. Vzdálena strukturálnímu postupu, který by snižoval nerovnosti a zvyšoval možnosti sociálního rozvoje, pokračuje vláda sedící v Caracasu v udržování jednoho z nejnespravedlivějších systémů distribuce bohatství na kontinentě, v dalším prohlubování role poskytovatele země ekonomické globalizaci jakožto bezpečný a spolehlivý dodavatel energie na globální trh s nadnárodními ropnými společnostmi coby hýčkanými partnery a nejdůležitějšími příjemci akcií venezuelského státu. Po osmi a půl letech vlády, která spoléhá na vysokou cenu ropy a má nejvyšší finanční příjmem v národní historii, jsou sociální výsledky Chavezovy politiky průměrné - nejpozoruhodnější jev nové parazitické buržoazie klientského státu, „bolivarijské buržoazie“.

Podle nedávné vládní zprávy a statistik setrvává přes 5 milionů pracujících (tj. 46,5% pracovní síly) v neoficiálním sektoru ekonomiky, 43% pracujících dostává plat pod uzákoněnou minimální mzdovou hranicí (méně než 200 dolarů měsíčně), 2,5 milionu lidí postrádá přiměřené bydlení, 18% obyvatelstva trpí podvýživou, síť veřejných nemocnic vykazuje nedostatky a omezení všeho druhu, 90% původního obyvatelstva žije v chudobě, více jak 400 lidí zemře každý rok násilnou smrtí ve vězení a v průměru 15 lidí zabijí každý den represivní orgány státu.

Jakákoli kritika korupční, zbytečné a marnotratné úřední byrokracie je ihned kvalifikována jako „služba imperialismu“ a s odůvodněním, že je třeba čelit možnému „puči“ a „reakčním provokacím“, vyhlásila vláda rozličné zákony, které trestají s větší razancí pouliční akce a stávky v hlavních státních průmyslových odvětvích. Tyto zákony jsou součástí právních mechanismů, které jsou od roku 2006 užívány proti lidovým mobilizacím, které při pokusech brát se za své požadavky demonstrují každý týden za právo na osobní bezpečnost, odpovídající bydlení, práci a slušné pracovní podmínky. Odezva vlády je v podobě slzných granátů, střelby a zatýkání.

Konfrontováni klamnou polarizací zaběhlou v této zemi a výslovně jako odpověď presidentskému rozkazu rozpustit předtím existující strany a seskupení za účelem integrovat je do jednolité strany Chavismu se zkratkou PSUV se různé venezuelské organizace pokoušejí vytvořit autonomní prostory pro sociální hnutí. Mezi takovými jsou i snahy anarchistů, kteří z jednotlivých iniciativ, takových jako například publikace El Libertario, budují alternativu, která odmítá jak sociální demokracii a pravicovou opozici tak i kapitalismus bolivarijského státu. Tato snaha anarchistů vytvářet alternativy přináší rizika: na příklad El Libertario musí čelit systematické kampani obviňování a pomluv od fiktivních skupin placených státem, jde tedy o sílící obtěžování antiautoritářského aktivismu.

Tento manifest by rád připomenul naše libertinské bratry a sestry ve Venezuele stejně jako různé grass-roots autonomní organizace, které mají naše uznání, podporu a solidaritu. Naše anarchistické organizace a iniciativy odsuzují, jak to jen jde, nesoudržnost a demagogii skrytou za takzvanou „bolívarijskou revolucí“, a projevují nezbytnou podporu snahám, které reagují na každý vládní útok proti konkrétním touhám po sociální spravedlnosti a svobodě venezuelského lidu.