Odmítání vedení při nepokojích ve Fergusonu je pro jedny frustrující, pro mnohé inspirující.

The New York Times zveřejnil 17. srpna článek s nadpisem „Nedostatek vedení a generační rozpory brzdí protesty“, který argumentuje, že spolu tyto dva problémy pravděpodobně souvisejí. NYT přichází samozřejmě s typicky povrchní reportáží, aby náhodou pravidelné čtenáře nevystrašil přijetím jasné pozice. Nemusíme však číst mezi řádky, abychom poznali, že odmítání formálního vedení není typické jen pro Ferguson, ale stává se stále oblíbenějším trendem po celém světě.

Jeden z protestujících, DeVone Crusoe ze St. Louis minulý týden řekl: „Jestli máme vůdce? Ne.“ Ukázal na místo, kde byl zabit pan Michael Brown, a pokračoval: „Chcete vědět, kdo je náš vůdce? Mike Brown.“

Je příjemné mít kolem sebe aktivní antiautoritářské nebo anarchistické prostředí, odmítající tradiční vedení a politiku. V zemích jako Řecko inspiroval odpor bez vůdců, ale i tak revoluční, mnoho lidí k životu bez politiků a vůdčích osobností. Odmítání vůdců si dnes stále více upevňuje pozici. Lidé v ulicích během nepokojů jednají společně jako sobě rovní, místo toho, aby byli pouhými následovateli. Dívají se jeden na druhého, aby se organizovali, vzdorovali a čerpali nové poznatky. Dřívější protesty mohly být jednoduše manipulovány skrze televizi, noviny a oficiální kanály. Dnes je odpor veden všemi účastníky a účastnicemi a politici, místní autority, demokrati a akceptovatelná opozice nejsou schopni nasměrovat hněv zpět k bezpečným neefektivním požadavkům.

O masových decentralizovaných hnutích utvářejících nové formy sociálních, ekonomických a politických organizací toho bylo už napsáno mnoho. NYT se v článku ptá, zda existuje mezi protestujícími generační propast. Jistěže nějaká existuje, ale ne ta, kterou předpokládá. Protestující po celém světě ne vždy hledají „vůdčí postavy reprezentující jejich generaci“. A lidé, kteří aktivně vůdce odmítají, jimi rozhodně nejsou. Nejedná se o disorganizaci. Je to smysluplné. V době, kdy se mohou lidé kdykoliv okamžitě spojit, nejsou vůdčí postavy potřeba. Tam, kde je nutnost revoluce zřejmá a uznávaná, není třeba hledat kompromis. Ti, kteří si přejí ovládat, jsou schopni prokázat pouze svou bezvýznamnost.

Ve Fergusonu se odehrává rebelie, která sdílí charakteristiky dalších po celém světě. Podobají se třeba volným sdružováním, odmítáním umírněných postojů a hlavně nedůvěrou ve formální zastoupení. To není „politický zmatek“, jak si mohou myslet dinosauři v NYT, ve skutečnosti se jedná o politickou soudržnost. Je to politická soudržnost vyjadřovaná všemi zúčastněnými hlasy. Tyto hlasy mají přístup k bojujícím lidem po celém světě. Nepotřebují už vážený hlas, který hodlá uklidnit jejich hněv. V Gezi parku, Exarchii, Palestině, Egyptě, Madridu, ve Fergusonu; kolik lidí myslíte, že tu bojuje pouze za prodloužení řetězů? Velmi málo. Větší klec není politickým kompromisem, za který stojí za to bojovat. Naše vzájemná komunikace je teď přímá a záměrem je úplné zničení klece. Rozbití těchto řetězů na milion kousků.

Zdroj:
http://www.exiledarizona.com/ferguson-rebellions-rejection-of-leadership-is-frustration-for-some-inspiration-for-many/

Ferguson

Související odkaz:
Na obranu riotů ve Fergusonu