Report a komentář k akci „Mír mezi lidmi“, která měla být odpovědí Romů na plánovaný rasistický pochod Ostravou.

V sobotu 24. srpna se na náměstí Svatopluka Čecha v ostravské čtvrti Přívoz sešlo asi 350 Romů a pěkně zaplněné náměstí mohlo vzbuzovat jisté naděje na to, že ti, kteří jsou určeni k roli obětních beránků, začínají dávat veřejně najevo odhodlání tuto úlohu už nehrát. Lidé chtěli vyjádřit své obavy ze vzrůstající vlny anticiganismu v České republice a svou účastí se je rozhodli podpořit i členové a členky ČSAF. Akce nesla název „Mír mezi lidmi“ a odehrávala se ve velmi pacifistickém duchu před kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie. Romy přišlo podpořit jen pár desítek lidí z řad „bílé“ majority.

Sjednocení

Na pódiu před kostelem se vystřídalo několik romských kapel. Kulturní program zakončila dívčí hiphopová formace Fakné. Ještě předtím se vystřídalo u mikrofonu několik řečníků. Vedle proromských aktivistů Imricha Horváta a Kumara Vishwanathana i majitel ubytoven Vladimír Leško nebo třeba místní kněz.

Řečníci volali hlavně po romské jednotě. A složení účastníků tomu skutečně napovídalo. Vedle velkého množství nejchudších se zúčastnili i úspěšní podnikatelé. Přílišná důvěra a předčasné díky a potlesk zazněly na adresu policie. Někteří vyzývali i k přílišné zdrženlivosti a pasivitě. Kolem půl třetí byla akce po varování policie náhle rozpuštěna, o což se zasadil hlavně pan Leško a jeho nohsledi, kteří případné neustupování neonacistům a anticiganistům vykládali jako podněcování násilí ze strany Romů. Leško půl hodiny po oficiálním začátku shromáždění vlezl na pódium, do mikrofonu oznámil, že se sem Romové přišli sjednotit a že se sjednotili rychleji, než se čekalo, takže mají nasednout do autobusů a vrátit se domů. Leško tedy akci ukončil, aniž by byl jejím ohlašovatelem nebo oficiálním organizátorem – a vysloužil si za to děkovné poplácání po rameni od magistrátní vrchnosti, která se v tu chvíli na náměstí nenápadně objevila.

Romové se okamžitě a disciplinovaně rozešli do svých domovů, což se později ukázalo jako osudová chyba. Rozešli se do jednotlivých „sídlišť“, rozštěpili se a namísto toho, aby byla pozornost nácků upoutána na shromáždění Romů, směřovala na jejich domovy. Policie totiž nezvládla nebo nechtěla zvládnout už oslabený dav složený z maximálně tří set neonacistů a někteří se tak dostali až k domovům Romů.

Neviditelní

Pro masmédia se staly emancipační snahy ostravských Romů zcela nezajímavé. Na romském protestu nedošlo k žádným střetům, hádkám ani nadměrné konzumaci alkoholu. Stranou zůstaly i organizační snahy o odpor po rozpuštění demonstrace v ghettech na ulicích Cihelní a Palackého. Samotnou demonstraci na náměstí Svatopluka Čecha i přes hojnou účast hlavní zpravodajské kanály zcela ignorovaly a ty vedlejší ji zmínily jen okrajově.

Díky, policie

Těžko lze hodnotit roli a záměr policie při ostravských protestech. Těžko lze věřit krajskému policejnímu řediteli Tomášovi Kuželovi, že bylo nasazeno pouhých 300 policistů. V Moravské Ostravě a Přívoze byly plné policejní dodávky přítomny snad na každém rohu. Byly zde monitorovací vozy, jízdní jednotky na koních, zásahové jednotky i vrtulník. Poznávací značky napovídaly, že přijely posily z celého Moravskoslezského, Olomouckého, Zlínského i Pardubického kraje. Přesto se někteří jednotlivci ze 150-300hlavého davu neonacistů, který se vydal na pogrom, dostali až pod okna romských domovů. Na druhou stranu lze s jistotou tvrdit, že si někteří Romové začali uvědomovat, že je policie není schopna, anebo nechce chránit a musí brát záležitost obrany do svých rukou. Někteří si také uvědomili, že není dobré slepě následovat výzvy jejich autorit.

Ach ty autority

Emancipační snahy Romů v ostravském Přívoze se snaží uchopit a pohřbít místní majitel ubytoven a obchodník s chudobou Vladimír Leško. Pro Leška je jakákoliv emancipace a změna statu quo přítěží. Romy žijící v jeho ubytovnách potřebuje udržovat v pasivitě a mlčenlivosti, aby mohl nadále kasírovat tučné zisky z příspěvků na bydlení a peněženek svých „nájemníků“ a hlavně aby nebyla narušena zákulisní spolupráce s anticiganisty z radnice, z řad ČSSD a hnutí Ostravak, kteří vyklízejí romské rodiny z lukrativních částí čtvrti a lifrují je do donedávna poloprázdných Leškových ubytoven. Obyvatele svých ubytoven navíc drží v šachu neustálou pohrůžkou vyhazovu na ulici.

Sobotní demonstraci pak Leško zvládl bravurně. Nejprve se zasadil o to, aby mezi Romy náležitě prohloubil strach a paniku z přijíždějících neonacistů a anticiganistů. Záměrem bylo, aby co nejvíce lidí přinutil použít jako dopravu jím přistavené autobusy, kterých byl dle jeho slov omezený počet, aby na demonstraci nepřijelo Romů moc a Leško je mohl lépe ovládat. Kolem půl třetí pak co nejvíce lidí nahnal do autobusů a akci pod pohrůžkami „podněcování násilí ze strany Romů“ úplně paralyzoval. Do pozdních odpoledních hodin objížděl své ubytovny a pod pohrůžkami se snažil zabránit jakékoliv sebeorganizaci Romů. Situace byla jiná v ulici Palackého, kde má Leško menší vliv. Zde byli Romové připraveni odrazit případný útok neonacistů.

Kdo ke zlu mlčí...

V něčem měli ale lidé prosazující předčasné ukončení romské demonstrace pravdu. Pokud bychom zůstali a případně by došlo ke střetu s neonacisty, lze těžko předvídat, jak by události uchopila masmédia a jak by napadení ze strany neonacistů a odhodlanou obranu Romů vnímali televizní diváci. O selhání odporu v Ostravě se tak zasloužila hlavně lhostejnost „bílé“ majority. Kde byli všichni ti alternativci, kteří se vehementně snaží odlišit od mainstreamu? Ať už se jedná o hard core, punk, reggae, ska, hip hop nebo techno, letní festivaly byly mladými rebely nabité. Svou energii a úspory utopili v pasivní zábavě a hektolitrech českého piva. Buďme si však jisti, že zde nejde o problém Romů, ale nás všech. Až vyřeší „cikánskou otázku“, přijdou si pro vás a to už bude pozdě.