Report z debaty o alternativním a sociálním bydlení pořádané platformou Bydlení pro všechny v rámci Akčních dní.

Součástí letošních akčních dní byla i debata o alternativním a sociálním bydlení pořádaná platformou Bydlení pro všechny za podpory Iniciativy Ne Rasismu v úterý 30. dubna v Café v Lese.

Večer na téma „Krize bydlení a jeho alternativy“ se skládal ze dvou částí. V první představili hosté z Německa tamní projekt Miethäusersyndikat („svaz nájemních bytů“). Jde o organizaci sdružující v současnosti kolem 80 domů. Jednotlivé lokální skupiny bydlí v kolektivně vlastněných domech, díky čemuž se mimo jiné vyhnou libovůli „obyčejného“ pronajímatele, který může po nájemnících za účelem vlastního zisku požadovat mnohdy likvidační nájemné. Z diskuse vyplynulo, jak konkrétně zastřešující organizace pomáhá novým projektům formou finanční podpory z fondu, který vzniká z přebytků z nájemného, ale hlavně na základě předchozích praktických zkušeností.

Po 19. hodině začala panelová diskuse na téma sociální bydlení. Problém sociálního bydlení samozřejmě není jen záležitostí Romů, v důsledku ekonomické krize či deregulace nájemného je problémem s bydlením zasaženo stále více obyvatel. Romové však mají navíc jednu nevýhodu – (nejen) na trhu s bydlením jsou často diskriminováni.

V panelu zasedli členové různých skupin, kteří se otázkou sociálního bydlení dlouhodoběji zabývají – Anna Dunčeková z organizace Český západ, jež pomocí komunitní sociální práce vytváří prostor pro život mnoha lidí, kteří se pohybují na hranici sociálního vyloučení, Tomáš Havlín z časopisu Nový prostor, Jozef Miker z občanského sdružení Konexe, Štěpán Ripka, sociolog z FHS UK, koordinující v současnosti platformu odborníků, která aktivně vystupuje proti záměru ministerstva pro místní rozvoj legitimizovat ubytovny jako vhodnou náhradu sociálního bydlení, a Kumar Vishwanathan, proromský aktivista ze sdružení Vzájemné soužití z Ostravy.

Východiskem debaty bylo shrnutí současné situace, kdy se stát snaží prosadit ubytovny jako adekvátní řešení bytové krize občanů. Přitom jde často o nevyhovující prostory, rodiny s více dětmi se tísní v malé místnosti, za kterou platí obrovské částky (z nichž část pokrývá doplatek na bydlení ze státní pokladny). Proč si příslušné státní instituce nechtějí připustit, jak je pro ně daný stav nevýhodný a do budoucna neudržitelný? Panelisté vidí důvod této situace v lobby ze dvou směrů – jednak od podnikatelů, kteří by omezováním využívání ubytoven přišli o své jisté horentní zisky (peníze z doplatků na bydlení jdou často rovnou na jejich účet), jednak ze strany Svazu měst a obcí ČR. Města a obce také podléhají lobby podnikatelů nebo zastupitelů, kteří si na chudých z ubytoven mastí kapsy, na druhou stranu jim jde i o zbavení se odpovědnosti za své občany v bytové nouzi. Jak si jinak vysvětlit situaci, kdy v případě privatizace obecních domů byla nabídka tehdejších obyvatel ignorována a domy byly prodány buď kamarádům starosty (Krupka) nebo lichvářům (Ústí nad Labem) za několikanásobně nižší cenu, než jakou nabízeli obyvatelé? V případě Krupky se navíc po změně majitele skokově zvedly nájmy, takže obyvatelé musejí pobírat doplatky na bydlení až ve výši několika tisíc na jeden byt…

Jedním z představených návrhů řešení je deprivatizace či vyvlastnění a založení bytových družstev. Nasnadě je i kolektivní vlastnictví obývaného prostoru po vzoru německých kolegů, jež ale naráží v českých podmínkách na několik problémů. Lidé v bytové nouzi, kteří by se rozhodli kolektivně koupit nemovitost, by například jen těžko sháněli půjčku (Miethäusersyndikat v tomto ohledu poskytuje záštitu, díky které je reálné získat úvěr z etických bank) a stejně těžko by ji spláceli. Navíc, i kdyby se někde peníze podařilo sehnat, nešlo by o systémové řešení. Po vzoru Dobré Vody, v níž působí organizace Český západ, by bylo možné pronajímat domy prostřednictvím neziskových organizací. Kumar Vishwanathan upozornil, že lze na bydlení využívat dotace z Bruselu, apeloval na pražské aktivisty, aby chodili na ministerstvo pro místní rozvoj a upozorňovali úředníky na nutnost informování o této možnosti. Podle Štěpána Ripky je však základním problémem současný pohled na sociální bydlení: musí se zamezit tomu, aby Evropská komise v rámci dotací určených na bydlení pro občany v nouzi dotovala ubytovny, které jsou prosazovány jako vyhovující řešení.

Zazněla i otázka, jaký postup je v této situaci účinnější – předávání dopisů, petic, nebo radikálnější pomoc ve formě obsazení ubytoven? Panelisté se shodli, že to vždy záleží na konkrétní situaci. Jozef Miker po zkušenosti z Předlic doporučuje vyjednávat, ale jen jednou. Pak je podle něj čas na radikální řešení.

Zda pomůže demonstrace, můžeme vyzkoušet hned v pondělí 6. května, kdy se ve 14 hodin před ministerstvem vnitra sejde iniciativa Otrokem rasy, jež předá ministru vnitra dopis vyzývající k hledání nástrojů proti projevům extremismu na veřejnosti.

Na debatě se sešlo kolem 60 lidí, videozáznam z celého večera by měl být brzy zveřejněn (budeme o něm informovat).