Anarchist Federation

Report: Večer na téma Environmentální přímá akce

Reportáž z jedné z akcí, která zahajovala prvomájové akční dny, které probíhají od 27. 4. do 1. 5. v Praze.

Jednou z akcí, která včera (27. dubna 2012) v Praze zahájila prvomájové akční dny, byl „Večer na téma Environmentální přímá akce“. Ten se odehrál od osmi večer v prostoru Divus, který se nachází v blízkosti stanice metra Vltavská. Večer spojující přednášku, promítání a diskusi zorganizovala v rámci akčních dní skupina GreenAction. Dorazilo na něj celkem 60 lidí, kteří si měli možnost před zahájením samotného programu zakoupit či alespoň prolistovat materiály z distribuce, kterou tu zajišťovala ČSAF.

Ve čtvrt na devět si jeden z pořadatelů vzal úvodní slovo a představil v něm další program prvomájových akčních dní. Pak předal prostor dalšímu z pořadatelů večera, který uvedl film půlhodinovou přednáškou na téma environmentální přímá akce.

V první části se zaměřil na přiblížení kořenů hnutí environmentální přímé akce ve Velké Británii. Ty leží především v období deradikalizace velkých environmentálních organizací, jako je např. Greenpeace, a následném kritickém přístupu některých jejich členů k tomuto směřování. Dalšími silnými aspekty rozvoje hnutí se stala existence silné kontrakultury, která vyvěrala z anarcho-punkového hnutí počátku 80. let, a radikalizace při protestech proti Pol Tax. V 90. letech docházelo k rozvoji environmentálních organizací založených na přímé akci, např. Earth First, které byly ovlivněny i sociálními hnutími (tento vliv byl mnohem výraznější právě ve Velké Británii oproti třeba Spojeným státům). Jak již bylo naznačeno, první aktivisté se rekrutovali z nevládek a razili heslo „Činy místo slov“. Ve Velké Británii vzniká silné protidálniční hnutí, v jehož rámci se rozbíhají akce formou dlouhodobějších kempů (projevuje se zde inspirace akcemi mírového hnutí 80. let). Při těchto kempech docházelo ke sbližování aktivistů a místních obyvatel, což bylo pro celé hnutí velmi důležité. Protidálniční kampaň nakonec slavila úspěch, jelikož bylo upuštěno od většiny plánů na rozvoj dálniční sítě v Británii. V druhé polovině 90. let nastupuje hnutí Reclaim the Streets, které se následně stává jednou z inspirací rychle se rozrůstajícího alterglobalizačního hnutí. Po jistém útlumu přichází nová energie s protesty proti summitu G8, kdy je postavena dočasná alternativní vesnička, která funguje na ekologických a anarchistických principech. Následují další přímé akce tematicky zaměřené na klimatické změny a spojující v sobě několik kampaní – jak environmentálních, tak sociálních. Zmíněna je také nezanedbatelná otázka náročnosti přímých akcí, z čehož logicky vyplývá, že se jich účastní především mladí lidé. Podle průzkumu se ukázalo, že dřívější aktivisté přímých akcí se jich sice již neúčastní, ale zpravidla myšlenky neopouští a hnutí jako celek podporují jinými způsoby.

Druhá část přednášky se zaměřila na otázku, co je to vlastně přímá akce. Zatímco u nás ji zavedené ekologické organizace (např. Greenpeace) vnímají jako nejzazší způsob protestu po vyčerpání všech možných právních možností a selhání veškerých jednání, u výše popisovaných aktivistů jde naopak o preferovaný způsob jednání v každodenním životě; jednání, které je nedílně spjato s nehierarchickým rozhodováním; jednání, které vede člověk sám za sebe spolu s ostatními. Z toho plyne, že přímá akce může mít podobu jak protestní, tak neprotestní. Dále byl představen rozdíl mezi tzv. liberální přímou akcí, kterou reprezentují některé naše neziskovky, a „skutečnou“ přímou akcí na příkladu organizace původních cyklistických jízd Critical Mass a cyklojízdou, kterou u nás pořádá např. AutoMat. V onom druhém případě není nijak zpochybněn stávající systém a jeho nastavení, kdežto „skutečná“ přímá akce systém a jeho nastavení nemíní respektovat, nýbrž je prostředkem, aby si lidé legitimně (i když velmi často nelegálně) brali zpět to, co jim náleží, v tomto případě veřejný prostor okupovaný automobilismem.



Po přednášce byl puštěn asi hodinu a půl trvající dokumentární film „Just do it“, nesoucí podtitul „Příběh novodobých psanců“. Aktivistka a režisérka Emily James strávila jeden rok ve světě environmentální přímé akce, ve skupinách Climate Camp a Plane Stupid. Přenáší nás před brány továrny na větrné turbíny Vestas, kterou po zavření okupují propuštění dělníci za podpory aktivistů za branami, do prostředí protestů proti G8 v Londýně či na klimatický kemp. Představuje přípravu a realizaci blokády Skotské královské banky, zapojení do protestů proti rozšiřování letiště, útok stovek lidí na uhelnou elektrárnu či výpravu anglických aktivistů na konferenci o klimatu do Kodaně, která se nakonec stala přehlídkou nevídané policejní brutality a šikany. V závěru jednotliví aktivisté vyjadřují své přesvědčení, že není třeba bojovat jen v environmentálních otázkách, ale že je potřeba postavit se kapitalistickému systému jako takovému.

Po filmu následovala diskuse. Ale vzhledem k tomu, že už bylo poměrně pozdě a film působil opravdu silným dojmem, se až na pár příspěvků příliš nerozproudila.

Těšíme se na vás na dalších akcích prvomájových akčních dnů, jejichž aktuální program naleznete ZDE.

Written elsewhere

Links

The Researcher

21. 5. 2025, Praha

Promítání …(more)

Podkrkonošský pride

7. 6. 2025, Jilemnice

Kvír turistika …(more)