Pondělní ráno – vstát, jít do práce, opakovat to, co bylo minulý, předminulý a vůbec všechny týdny před tím, a to vše bez vyhlídky na změnu či zlepšení. Alternativy ale existují. Stahujte lednové číslo nástěnných novin A3, tiskněte, lepte! (PŘIDÁNA SLOVENSKÁ VERZE)

Míra nezaměstnanosti se pohybuje kolem alarmující úrovně. Máme tu stovky tisíc pracujících, kteří by brali jakékoliv zaměstnání. Stále lepší než přežívat z podpory. To je ostatně podstata nezaměstnanosti. Je to zbraň, kterou zaměstnavatelé používají k tomu, aby udrželi své zaměstnance v pokoře. Aby udrželi jejich platy nízko. Aby je donutili k vyššímu pracovnímu tempu. Někteří lidé tomu vzdorují, jiní jsou rádi za to, co mají.

Tlak, pod kterým pracujeme, nás také nutí zapomínat na to, jakou je dnes práce zoufalou záležitostí. Nenávidíme pondělky, protože pracovní týden před námi nenabízí nic jiného než minulý pracovní týden a ten předminulý. Většina práce je nudná a stále se opakuje. Většinu dne trávíme činností, kterou jsme dělali včera a předevčírem.

Lidé nejsou pány své práce. Nerozhodují o tom, co se bude vyrábět, jak hodně se toho vyrobí, kdy a za jakých podmínek. Práce nám nepřináší pocit naplnění a její výsledek má příliš často minimální společenskou hodnotu. Jediný smysl pro nás má výplata na konci měsíce, bez které bychom nedokázali žít. Nemáme žádnou naději, že by se v dohledné době zvýšila, abychom nemuseli obracet každou korunu. Vždyť je tu šéf, který si pořád stěžuje, jak jdou kšefty mizerně a jak jsou vysoké daně. Jistě by si přál ještě větší auto, ještě větší dům a ještě dražší dovolenou.

Práce v anarchistické společnosti vypadá úplně jinak. Ekonomika je plánovaná a není náchylná na výkyvy jako v kapitalismu. Neplánuje ji stát ani úředníci, ale všichni lidé tak, aby si zajistili veškeré své potřeby a tužby. Tisíce lidí nejsou vyhazovány z práce proto, že pokračování ve výrobě nepřináší majiteli zisk. Produkce naplňuje potřeby společnosti, ne firem a korporací. Ekonomika lidi neovládá, ona jim slouží.

Pracovní den je radikálně zkrácen. Všichni bývalí nezaměstnaní jsou zahrnuti do výrobního procesu. Se zbytečnými odvětvími, jako je například reklamní průmysl, je konec. Reklamy jsou užitečné pouze k vnucování bezcenného zboží, které po krátké chvíli plní skládky. Pracující potom plýtvají svým časem k jejich opakované výrobě. Anarchisté a anarchistky chtějí vyrábět pouze užitečné věci, které dlouho vydrží, které lze opravit nebo po skončení životnosti recyklovat a přetvořit v jinou užitečnou věc. Ušetřený čas věnují rodině, zábavě, sportovnímu a kulturnímu vyžití, umění a sebevzdělávání.

Technologie musí být vyvíjeny tak, aby šetřily lidskou práci a životní prostředí, ne aby plnily kapsy zbohatlíků. Nikdo nesmí být nucen do nudné, špinavé a namáhavé práce. Nepříjemnou a namáhavou činnost si musíme mezi sebou rozdělit tak, abychom všichni měli dostatek času a energie na rozvoj svých dovedností, které mohou být prospěšné v našem sousedství i celé společnosti.

To ale neznamená, že bychom se oddávali pouze říši dlouhodobých plánů a snů. Stejně jako mnozí jiní bojujeme za vyšší mzdy a pracovní smlouvy, které přinášejí alespoň minimální jistotu. Nebojme se současně přemýšlet o lepším a svobodnějším světě. Bez zbohatlíků, politiků a bezduché zábavy. Bez dluhů, nudné práce a mizerných vyhlídek. Nebojme se bojovat za svobodnou práci!

Továrny bez šéfů

Ve společnosti stále panuje mýtus, že jsou lidé bez vedení nečinní a brzy zleniví. Společenská shoda nad tímto tvrzením mimo jiné udržuje v chodu systém námezdní práce, kde hrstka privilegovaných díky přebytku majetku určuje práci a životní podmínky nemajetných. K jeho vyvrácení významně přispěli pracující, kteří před deseti lety reagovali na finanční krizi v Argentině obsazováním uzavřených továren, kde sami na vlastní pěst rozjeli výrobu. Stalo se zvykem, že jakmile majitelé továren zavětřili razantní snížení zisku, uzavírali podniky a jejich vybavení co nejrychleji rozprodali. Své zaměstnance zanechali osudu, aniž by jim vyplatili mzdy, často za několik posledních měsíců, o odstupném ani nemluvě. Praxe, jakou jsme sami okusili před pár lety v České republice. Jenomže v Argentině se strhla vlna okupací a pracující začali bránit holýma rukama své živobytí před bezpečnostními agenturami najatými šéfy a policií, které zajišťovaly stěhování strojů ze zkrachovalých továren. Mnozí z nich byli ve svém boji úspěšní a postupem času se jim podařilo rozjet výrobu na vlastní pěst a dokonce pro své počínání vybojovat legální status družstva. Během celosvětové krize se taktika obsazených továren rozšířila i do Severní Ameriky, Evropy, Jihoafrické republiky a Turecka. Argentinští pracující přinesli světu velké poselství: „Lidé si sami dokážou organizovat práci na zcela rovnostářských principech a tuto organizaci zvládají lépe než jejich šéfové.“ Továrny bez šéfů navzdory represím obstály v kapitalistické konkurenci. Mnozí si ale uvědomují, že jsou jejich životy stále určovány trhem, kde nejvyšší ctnost představuje konkurence a zisk. Továrny a podniky bez šéfů, kde dodnes pracuje na 15 000 lidí, se tak z velké části orientují na obchod mezi sebou a poskytují prostor pro svobodnou organizaci práce a rovné odměny za její vykonávání.

A3 (leden 2012) ke stažení ZDE
Stahujte, tiskněte, lepte!

AKTUALIZACE:

Verze lednové A3 ve slovenštině ke stažení ZDE