Vyšel první svazek nové edice Nakladatelství ČSAF, která je věnována poezii.

V rámci Nakladatelství Československé anarchistické federace jsme se rozhodli vyjít vstříc těm našim členům a sympatizantům, kteří se mimo jiné věnují poezii a nemají žádnou možnost své práce publikovat. Proto jsme také nyní rozjeli novou edici, která je zaměřena právě na poezii.

Jsme si vědomi toho, že s velkou pravděpodobností uslyšíme kritiku, že na místo textů anarchistické teorie vydáváme natolik okrajové věci, jako jsou komiksy nebo právě sbírky básní. Je nám jasné, že to není zrovna to, co se od anarchistického nakladatelství očekává. Jenže tu nejsme pouze proto, abychom striktně naplňovali jen to, co se od nás očekává. Svou aktivitu chceme zakládat především na tom, co koho baví, k čemu má blízko a jaké má schopnosti. To znamená, že se snažíme dávat prostor členům a sympatizantům i s takovými pracemi, které se k anarchismu přímo nevztahují.

Prvním sešitem, který v rámci edice Poezie vydáváme, je debutová sbírka veršů Miroslava Sosoie, která nese název Těla. Tohoto mladého básníka mohou někteří znát například z recitací v rámci promítacích a diskusních večerů, které jsou pořádány v Plzni, nebo z přednesů na některých veřejných akcích, např. během letošního Anarchistického prvního máje.

Jelikož předpokládáme, že o poezii nebude takový zájem, jako například o komiksové sešity, které vydáváme, vytiskli jsme jen omezený náklad prvního svazku nové edice. Uvidíme, jaký bude váš zájem a ohlas. Zatím nemáme žádný plán, kdy vyjde další sešit a co bude jeho obsahem, přesto doufáme, že případným zájemcům již brzy přineseme další svazek.

Sbírka básní Těla od Miroslava Sosoie má 52 stran a za 35 Kč ji seženete na e-mailu distro[a]csaf.cz nebo v knihkupectví Rekomado (Trojanova 9, Praha 2). A nyní malá ukázka:

Mariana II.

Pokleknout v zem nestačí,
vždyť klouby vrzat neslyší.
Ó tuze jsou legrační,
když v bordelu se peleší.

Ona vstala – bledá líčka,
ku přístěnku se vydala.
Pohublá byla celičká,
ach vrátila se, líbala.

Mé paže jako ze slámy –
vetché, slabé, zpráskané.
Svoji košilku s volány
upustila koncem dne.

Prošla prachem bílé vrány,
též braunem zaslíbeným.
Kolik paží barvy slámy,
prošlo jejím květenstvím.

Drobná poběhlice čistá
znesvěcenou ona je pannou.
Nosí jméno matky Krista,
Hle! Lidé zvou jí Marianou.