Únorové vydání nástěnných novin A3 se věnuje tendenčnímu přístupu k diktaturám a represi, mimo jiné na příkladu Běloruska či Egypta. Stahujte, množte, lepte!

Vzpomínáte si na nedávné volby v Bělorusku? Incident mezi demonstranty a policií, kterých se v západních zemích dějí běžně desítky, byl nafouknut do obřích rozměrů a výsledkem byly sankce EU, srdceryvné rozhovory s místními disidenty a dojemné mediální pohádky o kruté diktatuře a statisících trpících. Realita je ovšem taková, že opozice Lukašenkova režimu je tvořena jen hrstkou aktivistů (o čemž informoval i oficiální tisk) se zcela zanedbatelnou veřejnou podporou. Lid je totiž nakrmen. Relativní materiální dostatek bere běloruské veřejnosti motivaci vzbouřit se proti režimu, a proto je třeba zapojit PR agentury a nějakou tu senzaci zkrátka vytvořit. Třeba protivládní demonstrace loni v prosinci, po níž zůstalo 600 zadržených. K čemu došlo? Dav „výtržníků“ zaútočil během nepovolené demonstrace na budovu vlády a parlamentu, na což reagovali těžkooděnci protiútokem. Reagovali by tak těžkooděnci jakéhokoli systému, v němž je ochrana elit a kapitálu tou nejvyšší hodnotou.

Titulní stránky novin se zaplnily fotografiemi z protestů. Mohli jsme se dozvědět, že policisté demonstranty dokonce i bili! Jaká to novina! Proč ale titíž novináři mlčeli, když byli biti demonstranti loni na podzim v Bruselu, Paříži, Aténách či Londýně? Kam dávají media oči, když se úřady dopouštějí mučení aktivistů a aktivistek během summitů G8 či zasedání globálních finančních institucí? A to ve většině případů k útokům na vládní budovy nedochází. Lidé jdou jen do ulic, aby svobodně vyjádřili svůj názor. S drobnou odlišností. Na rozdíl od běloruské opozice zpochybňují samotný systém státu a kapitalismu.

Lednové nepokoje v Tunisku, Egyptě a Jemenu tomuto absurdnímu dramatu nastavily zrcadlo. I tam lidé vystupují proti diktatuře, porušování lidských práv a zejména nesnesitelným sociálním podmínkám. A právě Egypťané nyní ukazují světu, že jiný svět je možný. Berou si postupně zpět to, co jim patří - i přesto, že proti nim stát posílá tanky a přisluhovači režimu rozpoutávají násilnosti. Ovšem světové mocnosti se v kritice tamní diktatury dvakrát nepředhánějí. Vždyť tamní prezident Mubarak zabíjí a mučí ve jménu demokracie! Přesně loni si s Mubarakem v Káhiře notoval i český prezident Klaus. Zatímco Evropa a USA je v konkrétních soudech opatrná a vágně vyzývá k „udržení stability“ (rozuměj: k ochraně našich investic v regionu), Izrael řekl vše bez obalu a zcela otevřeně vyzval k podpoře egyptské diktatury. Opět tak potvrdil fundamentální podstatu kapitalismu – lidské životy nejsou důležité. Hlavní je zisk, investice, stabilita trhu a zájmy nejbohatších. Doufejme, že si toto uvědomují i obyčejní Egypťané a budou k tomu přihlížet i během veřejné diskuse nad budoucím modelem společnosti.

A3 (únor 2011) ke stažení ZDE
Můžete také objednat na kontaktním e-mailu csaf [a] csaf.cz

Táhni, Mubaraku!