Anarchistická federace

Samospráva pracujících v barcelonské veřejné dopravě (1936 – 1939)

Historie a praxe podniku řízeného pracujícími, kteří se organizovali v anarchosyndikalistických odborech CNT. Ty letos oslavily 100 let své existence.

Jelikož jsem si před nedávnem připomněli sté výročí od založení španělské anarchosyndikalistické organizace Confederación Nacional del Trabajo (CNT), přinášíme při této příležitosti také jedno ohlédnutí za obdobím, kdy právě CNT hrála ve Španělsku důležitou roli. Následující text prostřednictvím „mikrohistorie“ dopravního podniku v Barceloně líčí i „makrohistorii“ Španělské občanské války, potažmo Španělské revoluce. Jde sice o události staré více jak 70 let, přesto však nadlouho zůstanou důležitou inspirací v boji za emancipaci člověka a svobodnou, zdola organizovanou společnost.

V letech předcházejících španělské revoluci sváděli pracující v dopravě zarputilý boj, například v roce 1935 vedli řidiči tramvají dlouhou, avšak poraženou stávku. Množství hlavních aktivistů stávky bylo uvězněno. S vítězstvím liberálů a sociálních demokratů ve volbách v únoru 1936 byli odboráři propuštěni a pracující v barcelonské veřejné dopravě začali s obnovou svých odborů, které sehrály významnou roli ve městě během revolučních událostí téhož roku.

V roce 1936 byla v Barceloně hlavní částí dopravního systému síť tramvajových linek provozovaná Barcelonskými tramvajemi (Tranvias de Barcelona), podnikem vlastněným převážně belgickými investory. Tramvajová společnost řídila 60 tras křižujících město a zajíždějících do nedalekých předměstí. Ze 7000 pracujících 6500 naleželo k Dopravním odborům Národní konfederace práce, známé pod španělskou zkratkou CNT. Ta byla anarchosyndikalistickou odborovou organizací s více jak milionem členů. Dopravní odbory byly vysoce demokratickou organizací řízenou skrze shromáždění a volené delegáty. Jejich syndikalismus znamenal, že odbory byly součástí revolučního sociálního hnutí zaměřeného na převzetí kontroly na pracovištích dělníky, kolektivní řízení průmyslu, nahrazení šéfů a kapitalistických investorů a na vytvoření hospodářství založeného na vlastnictví průmyslu celou společností.

BarcelonaV reakci na masovou mobilizaci a stávky španělských dělníků se velitelé armády podporováni kapitalisty pokusili, počínaje 19. červencem 1936, o svržení liberální vlády a zlikvidování radikálního dělnického hnutí. Odbory vytvořené milice s pomocí policie porazily armádu ve dvou třetinách země. Ve dnech následujících po ubránění Barcelony odbory zespolečenštěly většinu průmyslu a byla zavedena samosprávná organizace práce.

Pracující z Dopravních odborů se také účastnili bojů. Zabavili vozidla, které podnik používal k odtahování tramvají a nasadili je do bojů s armádou.

20. července ozbrojená skupina odborářů z CNT zjistila, že vrcholné vedení Barcelonských tramvají uprchlo. V následujících dnech se konala hromadná schůze dopravních dělníků a shromáždění naprostou většinou odhlasovalo expropriaci (zespolečenštění) dopravního podniku ve jménu lidu. Tři privátní autobusové společnosti, dvě lanové dráhy a Metropolitní železnice (podzemní dráha) byly převzaty společně s tramvajovou společností.

Tramvajová doprava byla velmi poškozena pouličními boji – vozy byly poničeny, trolejové vedení bylo stržené, skříně s vybavením v ulicích byly sraženy a provoz byl blokován barikádami. Dopravní dělníci pracovali dnem i nocí, aby opět zprovoznili tramvajovou síť, což se jim povedlo již během pěti dní. V přesčase byly tramvaje přebarveny černou a červenou barvou, které byly typické pro anarchosyndikalistické hnutí. Před 19. červencem byly skříně s elektrickým vybavením uprostřed ulic a bylo proto potřeba tyto skříně těsně objíždět, což bylo často zdrojem vykolejení. Řidiči po převzetí podniku odbory vyjednali přemístění těchto skříní a narovnání kolejí.

Různé dopravní prostředky – autobusy, podzemní dráha, tramvajová dráha – vytvořily oddělené odborové „sekce“, podobné uspořádání bylo i v opravárenských depech. Všechny byly spravovány prostřednictvím volených komisí, které zodpovídaly shromáždění pracujících. Tyto komise usnadnily konzultace mezi mechaniky (inženýry) a dělníky. Rozhodnutí mohla dělat pouze hromadná shromáždění, což ovlivnilo veřejnou dopravu jako celek. Nebyl zde žádný vrcholný management nebo výkonný ředitel. Za celkovou koordinaci byl zodpovědný sedmičlenný výbor, volený přímo pracujícími.

Barcelona

Barcelonské tramvaje provozovaly systém zón, které znamenaly vyšší cenu pro lidi cestující z předměstí (obývaných většinou dělníky) do městského centra. Naproti tomu samosprávná doprava zavedla rovné jízdné v celé metropoli, které tak vyrovnávalo náklady mezi pasažéry. I přes snižování jízdného samosprávný dopravní systém vykazoval zisk. Značná část zisku byla věnována na válku proti fašismu. Pracující také ve svém volném čase o nedělích pomáhali s výrobou munice pro milice a Lidovou armádu.

Bylo zakoupeno mnoho francouzských a amerických strojů s náhradními díly, aby byla doprava do značné míry soběstačná. To zahrnovalo i automatizovaný americký obráběcí a tvářecí stroj, který mohl vytvářet více kopií stejného dílu – jediný stroj svého druhu ve Španělsku. Byla získána pec pro tavení použitých ložisek. Nová zařízení umožnila systému budovat své vlastní tramvaje. Před revolucí dopravní společnost vykonávala pouze asi dvě procenta úprav na tramvajích prostřednictvím vlastních dílen, které byly zřízeny pro nejnaléhavější opravy. Ale během roku pod dělnickou správou dílny vytvořily 98 procent použitých dílů. To bylo výhodnější i přes skutečnost, že během války se zvýšila cena surovin o 150 procent.

Dopravní odbory při CNT vstoupily do dohody s novými zdravotnickými odbory o zajištění bezplatné zdravotní péče pro pracovníky a jejich rodiny. Odbory lidí pracujících ve zdravotnictví převzaly nemocnice a vytvořily síť bezplatných klinik, nový veřejný zdravotnický systém ve Španělsku. Dohoda zajišťovala přístup i na kliniky, které předtím byly k dispozici pouze bohatým.

Barcelona

Vzhledem k omezení automobilové dopravy v době války a zvýšené zaměstnanosti v průmyslu vzrostl počet cestujících o 62 procent v prvním roce samosprávné veřejné dopravy. Nebylo možné opatřit nové tramvaje. K vyrovnání zvýšeného počtu cestujících bylo přepracováno rozvržení údržby zařízení, aby byly sníženy prostoje tramvají při běžných údržbách. Množství vyřazených tramvají bylo přestavěno a dáno zpět do provozu. Pro lanové dráhy byly vybudovány nové, odlehčené vozy.

V září a říjnu roku 1936 probíhal intenzivní politický boj mezi syndikalisty a komunisty o samosprávný průmysl. Syndikalisté chtěli vytvořit socializovanou, demokraticky koordinovanou ekonomiku „zdola“, spravovanou prostřednictvím dělnických a sousedských shromáždění, s veřejným projednáváním plánů dalšího rozvoje na regionálních kongresech. Komunisté zastávali pozici převzetí moci a výstavby klasického byrokratického státu s centrálně řízenou ekonomikou. Komunisté vzdorovali a snažili se zabránit syndikalistům v plánech samosprávné ekonomiky. V tom byli podporování finanční a manažerskou třídou, jejíž příslušníci viděli, jak se jejich nedávná privilegia tenčí. Ve výsledku politického střetu vydala Generalitad (regionální katalánská vláda) v říjnu 1936 kolektivizační dekret, který požadoval reorganizování vyvlastněného průmyslu pod státní správu.

Po přijetí tohoto nařízení byla dopravní síť, která byla řízena odbory, reorganizována jako Spojené veřejné služby a tak formálně oddělena od CNT. V některých sekcích Spojených veřejných služeb byly přítomny odbory UGT (Všeobecný svaz pracujících), například v metru. UGT byl sociálně-demokratický svaz, více byrokratický než CNT a napojený na socialistické a komunistické strany (tedy prosazoval jejich přání). V částech, kde byly přítomny UGT, měly tyto odbory svoje zástupce ve správním výboru.

Barcelona

Před 19. červencem byli peones (železniční dělníci) nejhůře placenými zaměstnanci a kvalifikovaní pracovníci dostávali o 50% větší mzdu. Po zabrání průmyslu byla výše výplaty u pracujících srovnána, pouze mechanici dostávali o 6% víc. Všechny dílny a depa byly vybaveny umyvadly a sprchami... něco, co bylo předtím nepředstavitelné.

Otázky pracovní disciplíny byly projednávány na společných shromážděních. Bylo několik případů, kdy některý dělník přišel opilý do práce. Typickým řešením bylo suspendování na krátký čas a předávání dělníkovy výplaty jeho ženě (pokud byl ženat).

Kvůli rekrutování dělníků do (vládou vytvořené) Lidové armády bojující proti fašistickému vojsku se samosprávný dopravní systém potýkal s nedostatkem pracovních sil. To vedlo k rozhodnutí poprvé v dopravě zaměstnat ženy.

Tím vznikly obavy v libertinsky syndikalistickém hnutí, že nové pracovnice bude verbovat Antifašistická asociace žen, napojená na komunistickou stranu. Ta by tím zvětšila svůj vliv v průmyslu na úkor CNT.

Naproti tomu místní odbory CNT otevřely pobočku Mujeres Libres (Svobodné ženy). Během revoluce a občanské války Mujeres Libres organizovaly 30 000 chudých a z nízkých tříd pocházejících žen, které se aktivně zapojovaly v sociálních otázkách a bojích, prosazovaly rovnost pohlaví v odborech a dalších organizacích.

Odbory poskytly prostor pro centra péče o děti, ženské studijní skupiny, literární kurzy a přeškolovací programy pro ženy. Na zkolektivizovaných pracovištích mohla být kdykoliv přerušena práce, aby aktivistky Mujeres Libres provedly prezentaci. Na konci občanské války tvořily ženy velkou část pracovních sil veřejné dopravy v Barceloně a Mujeres Libres mezi nimi byly silně zastoupeny. Nakonec i Pura Pérez, první řidička tramvají v Barceloně, byla členkou Mujeres Libres.

Zdroje:
Gaston Leval: Kolektivy ve Španělské revoluci
Martha A. Ackelsberg: Svobodné ženy ve Španělsku – anarchismus a boj za emancipaci žen

Barcelona

Anglický originál: Worker Management of the Barcelona Public Transit System, 1936-1939

Přeložil J.K.

Související odkazy:
Španělsko: 100 let od založení anarchistických odborů CNT
Národná konfederácia pracujúcich (CNT)
Španělský anarchismus od počátků do vypuknutí občanské války
Vzděláním ke svobodě
Mujeres Libres
Gaston Leval: Kolektivy ve Španělsku
Yaacov Oved: Anarchokomunismus a španělská revoluce

Stránky CNT: http://cnt.es/

Verze pro tisk 2.12.2010 J.K.
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy

Punx for Myanmar

25. 6. 2021, Plzeň

Benefiční koncert a krátká přednáška o situaci v Myanmaru …(více)