Anarchistická federace

Vhozený lístek do urny a jeho politické důsledky

K tématu voleb a anarchistického přístupu k nim přinášíme článek, který vyšel v posledním čísle zpravodaje ZDOLA.

Od nejútlejšího věku žijeme nesvéprávným životem. Systém nás učí nejednat sami za sebe a nemyslet na to, jak bychom své životy mohli žít samostatně. Očekává se, že se budeme spoléhat a budeme závislí na politických a ekonomických autoritách; pokud máme konflikt se spolužačkou, musíme zajít za učitelem, aby problém za nás vyřešil; pokud máme problém se spolupracovníkem v zaměstnání, máme ho sdělit svému nadřízenému, namísto abychom si vše vyřešili v rámci kolektivu na pracovišti; pokud máme problémy se zločinností v našem sousedství, musíme jít na policii, než abychom cvičili osvědčený koncept lidové spravedlnosti; pokud máme problém se sociálními službami, máme zajít za svým 'politickým zastupitelem'. Nikdy se od nás neočekává, abychom se pokoušeli řešit problémy a záležitosti sami za sebe.

Od mládí je nám vštěpováno, že volit v parlamentních volbách je naše právo a povinnost. V České republice máme k vytváření souhlasu s parlamentním systémem i odpovídající předmět zvaný Občanská výchova, který bývá definován jako výchova k postupnému formování a rozvíjení osobního a občanského profilu žáků. Málokterý učitel však žákům prozradí, že parlamentní systém reálně neumožňuje obyčejnému člověku ovlivnit důležitá rozhodnutí a dění ani v jeho blízkém okolí.

Na poskytování informací o politických stranách a politickém dění pak mají tradiční monopol masmédia. Jejich prostřednictvím je nám vnucován pocit viny, pokud nesplníme svou 'občanskou povinnost' a nepůjdeme volit. Země, kde nejsou volby do parlamentu, nebo kde dojde k jejich zmanipulování, jsou označovány za nedemokratické, totalitní. Volby do parlamentu se staly jakýmsi kvazi-náboženským rituálem.

Přijetí stávající politiky

Jak ovšem Brian Martin poukazuje: „Volby v praxi slouží jako velmi užitečný nástroj k udržení dominantních mocenských struktur, jakými jsou soukromé vlastnictví, militarismus, patriarchální dominace a ekonomická nerovnost. Ani jedna z těchto struktur nebyla skrze volební systém vážně zpochybněna. Z hlediska radikálních kritiků jsou volby nejvíce omezujícím nástrojem.“ ["Democracy without Elections", Social Anarchism, Reinventing Anarchy, Again, Howard J. Ehrlich (ed.), p. 124]

Vhozením hlasovacího lístku do volební urny především vyjádříte souhlas se současným politickým a ekonomickým systémem, budete se tedy podílet na udržování statutu quo. Podle skotského libertinského socialisty Jamese Kelmana „Volení jakékoliv strany či politika znamená vždy hlas pro stávající politický systém. Svůj lístek vhozený do urny si můžete obhájit mnohými způsoby, v důsledku ale znamená schválení státního aparátu. Pokud by zde byla nějaká možnost změnit prostřednictvím parlamentních voleb systém, politické elity by ji už dávno demontovaly. Jinými slovy, politický systém je neměnnou státní institucí, která rafinovaně zajišťuje a zachovává svou permanentní existenci. Politické elity stanovují fixní agendu, podle které je veřejnosti dovoleno 'velmi omezeně vstupovat do politické arény'.“

volby

Poslušné postoje

Benjamin Ginsberg upozornil na další způsoby, jakými volby slouží zájmům státní moci. Za prvé - volby pomáhají legitimizovat vládu. Proto k rozšiřování volebního práva nedocházelo tehdy, když po něm byla ve společnosti poptávka, ale tehdy, když byla masová podpora vlády zásadní, např. během války nebo revoluce. Za druhé - pokud jsou volby organizovány a kontrolovány vládou, bývá na ně pohlíženo jako na jediný legitimní způsob politické účasti, a je tedy pravděpodobné, že na jakékoli vzpoury utlačovaných a marginalizovaných skupin bude široká veřejnost prohlížet jako na nelegitimní. [The Consequences of Consent]

Kromě toho, Ginsberg uvádí, že historicky rozšířením počtu lidí, kteří se zapojují do 'politiky', a usměrňováním tohoto zapojení do "bezpečné" činnosti v kampaních a volení, se snížilo riziko radikálnější přímé akce. To znamená, že volení oslabuje odváděním energie schopnost sebeorganizace. Koneckonců, cílem volební politiky je zvolit zástupce, který bude jednat za nás. Proto přímou akci a řešení problémů 'sami za sebe' střídá nepřímá akce a řešení problémů prostřednictvím vlády. V takovém systému je až zákeřně snadné spadnout do pasti, kterou začínají tvořit podmínky hierarchické společnosti a posléze přerůstá v pasivní a poslušné postoje, díky kterým většina z nás tíhne k přenechávání důležitých rozhodnutí 'expertům' a 'autoritám'.

Přijetí podřadné role

Anarchisté také kritizují volby z toho důvody, že dávají lidem falešný dojem, že vláda slouží nebo může sloužit lidem. Jak poukazuje Martin: „Založení moderního státu před několika staletími se setkalo s velkým odporem: lidé odmítali platit daně a dodržovat zákony schválené národními vládami. Zavedení voleb a pozdější rozšiřování volebního práva výrazně napomohlo utvrzení státní moci. Namísto toho, aby lidé v systému dále identifikovali stěžejní vztah: vládnoucí a ovládaní, začali vidět alespoň minimální možnost, jak usměrnit státní moc ve prospěch svých zájmů. S tím, jak se zvyšovala volební účast, slábl odpor proti placení daní, vojenské službě a dalším přicházejícím zákonům, regulujícím chování jednotlivců a celé společnosti.“ [Op. Cit., p. 126]

Ironií osudu se později stal fakt, že volby legitimizovaly růst státní moci do té míry, že stát je dnes mimo jakoukoli kontrolu většinové společnosti. Nicméně, jak uvádí Ginsberg, představa, že volební účast znamená lidovou kontrolu vlády, je tak hluboce implantovaná v psychice lidí, že ani největší skeptici se jí nemohou plně zbavit. Proto mají volby pro politickou elitu důležité důsledky. Povzbuzují lidi ke ztotožnění se se státní mocí a udržují status quo. Kromě toho krmí iluze, že stát je neutrální a že zvolení strany do úřadu znamená, že lidé mají kontrolu nad svým vlastním životem. Volby mají navíc tendenci vytvářet a živit lidskou pasivitu a lidé tak v problémových situacích hledají pomoc shora, místo aby se je pokusili vyřešit vlastní aktivitou. Tyto důsledky dále prohlubují propast mezi politickou elitou a voliči, kteří se stávají pouhými diváky parlamentního divadla.

volby

Aktivní bojkot namísto pasivního volení

To vše samozřejmě neznamená, že anarchisté upřednostňují diktaturu nebo "osvíceneckou" monarchii. Naopak, demokratizace státní moci může být důležitým krokem k jejímu zrušení. Snad všichni anarchisté souhlasí s Bakuninem, když prohlásil: „Nedokonalá republika je tisíckrát lepší, než osvícená monarchie.“ Ale ani to neznamená, že se anarchisté zapojí do volební frašky, když jsou po ruce účinné prostředky pro změnu věcí k lepšímu.

Aby kapitalistický systém fungoval, aby nás udržel v roli využívaných, utlačovaných a podřízených, musí nás učit nevěřit v sebe sama jako jednotlivce a už vůbec ne jako třídu se společnými problémy a zájmy: přežití kapitalismu závisí na demontování kolektivní sebedůvěry neprivilegovaných tříd; na vytváření umělé závislosti, zapříčiňující neschopnost a neochotu uvažovat a jednat sami za sebe. Kapitalismus přežívá díky udržování neprivilegovaných tříd v přesvědčení, že ho potřebují a že na něm závisí jejich přežití. To platí stejně tak v ekonomické oblasti, jak v oblasti politické.

Vhození volebního lístku do urny znamená přijetí buržoazní iluze o věčné nečinnosti společnosti a slepé víry v politické vůdce. Místo pro politickou aktivitu neprivilegované třídy je na ulici, na pracovišti i na univerzitě. Jedině zde můžeme hájit a prosazovat okamžité potřeby a jedině zde můžeme vytvářet prostor pro převrat a osvobození společnosti. Naše aktivita probíhá vně a proti institucím kapitálu, proti politickým stranám a státu. Na ulici, na pracovišti a na univerzitě je prostor pro vítězství většinové společnosti, kterou spojuje sociální nejistota a nemožnost ovlivňovat rozhodnutí, která se jí týkají. Jak ostatně ukázal boj pracujících za osmihodinovou pracovní dobu, povstání Zapatistů, Pařížská komuna nebo španělská sociální revoluce.

zpracoval Tonda Kováč podle:
Anarchist FAQ: J.2.3 What are the political implications of voting?
Passive Voting or Active Boycott: The True Question of Elections, by Jonathan P & James Pendlebury, Zabalaza Anarchist Communist Front


Související odkazy na csaf.cz:
ZDOLA 1/2010
A3: Proč nevolit?
Volby jsou podvod!
Podzimní volební bláto
Ak voliť, tak jedine bielym lístkom!

Verze pro tisk 15.5.2010 Tonda Kováč
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

Anarchismus v Brazílii: historie a výzvy současnosti

22. 7. 2019, Praha

V Brazílii anarchistická praxe předcházela organizaci hnutí v sociálním a politickém kontextu. Na začátku 20. století byl rozšířen v odborech a družstvech skrze revoluční syndikalismus. V průběhu 20. století čelilo anarchistické hnutí v Brazílii různým interním problémům a bylo znovu sjednoceno na začátku 21. století. Anarchismus v Brazílii v současnosti není homogenní, ale je robustnější a vyspělejší ve svých metodologiích i v praxi než většina levicových stran. Ve vztahu k Bolsonarově vládě anarchisté jednají diskrétně, ale zato efektivně. Překlad do češtiny zajištěn. …(více)

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme