Anarchistická federace

Vyvlastnění je tak vzdálené krádeži, jako politici od skutečného života

Rozhovor s vězněným řeckým anarchistou Yiannisem Dimitrakisem, který byl odsouzen za přepadání bank při získávání zdrojů pro anarchistické hnutí.

Yiannis Dimitrakis je pro policii členem gangu „zloději v černém“. Byl chycen během přepadení banky a odsouzen na 25 let vězení. Před nedávnem Ministerstvo ochrany občanů (jako u nás ministerstvo vnitra) vyhlásilo odměnu 600 tisíc euro za hlavy ostatních členů gangu, argumentuje přitom tím, že oni nejsou jen zloději, ale rovněž členy teroristických skupin.

Anarchista Yiannis Dimitrakis promluvil poprvé z vězení Domokos, kam byl umístěn. Přepady bank prováděl se svými kamarády. Nikdy však pro vlastní obohacení, ale na podporu anarchistického hnutí v Řecku. V rozhovoru, který vyšel 1. listopadu v jedněch aténských novinách, vysvětluje, jaký je rozdíl mezi vyvlastněním a krádeží. Odpovídá také na kontroverzní témata ozbrojeného boje a pomsty vůči utlačovatelskému aparátu, kterou sice chápe, ale nepropaguje. Závěr rozhovoru je věnován jeho pobytu ve vězení.



Během přepadení banky 17. ledna 2006, kdy si byl zatčen, se třem lidem (Simos Seisidis, Marios Seisidis a Grigoris Tsironis) podařilo utéct a o několik dní později vyhlásil ministr vnitra Michalis Chrysohoidis za tuto trojici odměnu vy výši 600 tisíc euro. Myslíš si, že se někdo rozhodně zveřejnit informace na toto téma?

Skutečně policejní síly, někteří nestoudní novináři a několik stálých hostů televizních programů ve spolčení s ministrem veřejného pořádku (a ne „ochrany občanů“, což je nový název zaváděný vládou) vytvořili nádherné podmínky pro lidi, kteří by se rádi stali lovci skalpů. Je rovněž pravdou, že vládnoucí politická moc se vždy snažila vytvořit ve společnosti mentalitu informátorů a lidí donášejících jeden na druhého – někdy ve spojitosti s hrozbami, jindy aby obdrželi odměnu různého druhu.

Naštěstí uvědomělá řecká společnost, která vidí příčinu svých problémů ve tvářích vládních teroristů a finančních elit, a ne ve tvářích tří hledaných anarchistů, si vždy zakládala na takovém jednání, proto věřím, že se tak stane i v tomto případě.

Jelikož však vždy existují tací, kteří by se rádi stali inspektory Clouseau a Agathami Christie, chtěl bych jim říct, že mnozí mají rádi informace, ale nikdo nikdy neměl rád informátora.

Myslíš si, že se blíží doba jejich zatčení?

To nevím, ale doufám, že se tak nestane. Avšak s jistotou vím, že jestli budu uvězněni, tak nezaměstnaní nenajdou náhle práci, mzdy rovněž neporostou a ten, kdo bojuje o přežití od rána do večera (jako nevolník v jedné, dvou či třech pracích), neuvidí ve svém životě změnu.

Myslíš si, že se vzdají bez boje?

Myslím, že pojetí „boje“ ve své užší definici, jako přestřelka, se nestane. Nestane se, protože oni nebudou nikdy uvězněni. Vím a jsem si jist, že každý den bojují, aby zůstali svobodnými. Protože, jak vidíš, lidé milují svobodu.

Co by jsi udělal, kdyby jsi byl v jejich situaci?

Učinil bych to samé. Chtěl bych se vyhnout uvěznění, které by v naší situaci znamenalo jistě odsouzení za zločin spáchaný 16. ledna 2006, kdy jsme přepadli Národní banku v Aténách.

Co by jsi jim chtěl zdělit zpoza vězeňských zdí?

Oni vědí, že mají mé přátelství a lásku. Řeknu radši to, co kdysi vyslovil Nikos Kazantzakis: "Cítíme, že narážíme hlavami do železných mříží. Mnoho hlav bude rozbito, ale jednoho dne budou mříže vylomeny.“

Jaký je podle tebe důvod vyhlášení odměny za jejich hlavy?

Zdá se mi, že vyhlášení odměny za jejich hlavy je součástí PR plánu ministerstva veřejného pořádku, aby se pasoval do světla, ve kterém se vláda může představit: „ To my jsme spasitelé.“ Žel tento plán je přímo provázán s militarizací, mnoha policejními jednotkami v aténské čtvrti Exarcheia a taktéž s vykopávání starých praktik ozbrojeného boje, jak to řekl sám ministr s vyhlášením odměny za hlavy mých tří kamarádů.

Nesmíme zapomínat, že dokumenty které prokazují jejich angažování ve skupině městské gerily, nejsou ničím jiným než výtvorem médií, který protéká z hlavního komisařství policie do různých novin v průběhu posledních šesti měsíců. Pro mě je to všechno komunikační podvod a může se stát záminkou vůči operační neschopnosti policie k dohledání lidí zamíchaných do přímých akcí. Pamatujte: v budoucnosti můžeme slyšet výmluvy typů „jestli nemůžeme nalézt viníky, kteří jsou nepochybně teroristy, jak máme vyřešit otázku ozbrojeného boje?“

Chceš tím říci, že vláda vytváří teroristy...

To je jediná věc, která je jistá. Dělají to léta. Je to standardní taktika vlády, které jedním z cílů je zdůvodnit, že se s tím problémem dokáže vypořádat.

Myslíš si, že poslední teroristický útok na policejní stanici Ayia Paraskeui je odpovědí na vyhlášení odměny za hlavy tří hledaných anarchistů?

Ti, kteří ho uskutečnili, mohou nejlépe odpovědět na otázku pomocí vydaného prohlášení. Můj názor není důležitý. Raději se zeptej ostatních novinářů, kteří se tváří, že znají vše, ale rovněž velice dobře vědí jak odsoudit a vynášet rozsudky. Oni se stali soudci, prokurátory a advokáty v jednom.

Objevila se informace, která utekla z policie, že ty i tví domnělí spolupracovníci nejste jen obyčejní zloději, ale že jste angažovaní v teroristických skupinách. Co nám k tomu řekneš?

Podívej se: Jedinými věcmi, ze kterých jsem nebyl obviněn přes neslavné „neznámé zdroje“, byl obchod s drogami, obchod s živým masem, znásilňovaní nezletilých děvčat a uctívání satana. Vím, že mnoho fantazijních nápadů z budovy policejního ředitelství je hodně povzbuzováno kombinací těchto všech faktů, a chtěl bych jim srdečně poradit, že se takové věci dějí jedině v hollywoodských filmech, které sledují, a v knížkách, které čtou.

Podle policie patříš do gangu „zlodějů v černém“. Co na to odpovíš?

"Zloději v černém" jsou hodni politování. Jsou novinářskou smyšlenkou či policejní historkou, která nemá žádný základ ve skutečnosti a je přítomna v médiích přesto, že byla v průběhu mého procesu vyvrácena. Na stejném základě se mi nyní připisuje sedm přepadení, i když jsem byl oficiálně obviněn z šesti, a do toho se píše o nevídaných sumách peněz, které osobně mám, dokonce i přes to, že i soud uznal, že všechny peníze šly na anarchistické hnutí.

Nakonec v momentu, kdy vědí, že divadelní představení, která popisují, se nestala, předkládají ve vztahu k mým tří kamarádům zatykače na základě důkazů, které jsou podle mě ke smíchu.

Svoji účast na přepadení banky, po kterém si byl zatčen, ospravedlňuješ tvrzením, že se jednalo o „vyvlastnění“. Jaky je rozdíl mezi vyvlastněním a obyčejnou krádeží?

Rozdíl existuje vzhledem na cíl akce. Pro mě jsou tyto dva termíny od sebe tak vzdálené, jako politici od skutečného života. Člověk, který chce nazvat svoji akci „vyvlastněním“, musí pouze přejít od své přirozené reakce na podmínky, s kterými má co do činění, k uvědoměle revoluční pozici, která není ničím jiným než bojem proti mocným tohoto světa. Rozdíl tkví v cíli akce.

Banka, která se ti stala osudná, se pak stala cílem nekončících útoků s použitím zápalných látek a byla dokonce nucena zavřít. Byla to pomsta, kterou někdo učinil tvým jménem?

Za prvé, nevím jestli v tomto konkrétním případě byla banka uzavřena. V každém případě útoky, které probíhaly v době, kdy jsem byl uvězněn, byly samozřejmě útoky solidarity. Většina společnosti na banku pohlíží jako na bezohledný finanční mechanismus, který den po dni vykořisťuje tisíce rodin. Každý ví, že bankovní giganti jsou odpovědní za dnešní finanční krizi, kterou musí zaplatit obyčejní lidé.

Označuješ se za anarchistu. Podporuješ ozbrojený boj?

V průběhu procesu nabírá společenská změna podobu mnoha různých forem boje. Každý člověk si volí formu aktivit, které považuje za odpovídající pro politické potřeby doby, ve které žije. Osobně si myslím, že neexistují historické ani objektivní podmínky, které určují, že musíme zůstávat u nějaké jednotlivé formy boje v šuplíku historie. Naopak, žijeme v době plné násilí, kdy státy na mezinárodní úrovni používají terorismus proti všem.

Před několika dny se policejní stanice Ayia Paraskeui v Aténách stala terčem ozbrojeného útoku. Souhlasíš s útoky tohoto typu?

Prezentuje se to tak, aby tyto útoky vypadaly v očích společnosti bez goebbelského zkreslujícího objektivu médií. Nejsem ani kritikem ani stoupencem ozbrojených aktivit. Nikdy předtím jsem o něco takového neusiloval.

Někteří antiautoritáři tvrdí, že díky střelbě na policisty bylo policejní násilí potrestáno. Souhlasíš s tímhle názorem?

Ať se nám to libí nebo ne, ozbrojení představitelé pořádku a bezpečnosti, jak se sami nazývají, spojili svoji práci s násilím a represemi: s „výjimečnou“ střelbou ze zbraní, znásilňováním žen a vraždami imigrantů na policejních stanicích, s mlácením, mučením, svévolí, ponižováním a vším tím, co se děje za zdmi policejních stanic a na ulicích. Každý z nás musí vzít všechno tohle v úvahu a vyvodit z toho své vlastní závěry.

Copak logika „kolektivního trestu“ není fašistická?

Takovou logiku náleží hledat mezi sociálně-politickými elitami, které ji změnili ve stálou taktiku. Fakt, že někteří lidé rozhodnou vrátit to, čemu byli léta vystaveni, může být pro mnohé divné, ale co můžeme dělat? Kdo seje vítr, sklízí bouři.

Myslíš si, že kráčíme do fáze násilí bez zásad? Například do dnešního dne nikdy předtím nebyla napadena žena (policistka zraněná při útoku na policejní stanici). Co nám řekneš na téma „slepých“ útoků jako byl tamten?

Nejsem si jistý, že jde skutečně o „slepé útoky“. Ty, které se odehrály za poslední léta, mají svoje cíle, které vždy byly z autoritářského systému represe a vykořisťovaní lidské společnosti. Nikdy jsme se nesetkal, aby se cílem stali obyčejní lidé.

Jaké pocity v tobě vzbuzuje snaha zabít 23-letou dívku? (řeč je o policistce z Ayia Paraskeui)

Zeptej se raději těch, co zemřeli policejními kulkami.

To se má 19-leté dítě stát cílem teroristů?

Policista, který byl postřelen, nebyl postřelen proto, že je dítě. Střílelo se po něm z jiných důvodů, které samozřejmě nemají nic společného s věkem. Důvody musí být vysvětleny těmi, co se této akce účastnili.

Nedávno bylo zatčeno několik mladých lidi v Chalandri a Aténách kvůli podezření z členství ve skupině “Conspiracy of the Cells of Fire”. Pověz nám o tom, jsou to teroristé?

Teroristy jsou ti, kteří nás každodenně odsuzují na postupnou smrt. Ne život bez života. Ti, kteří si bez pochybností našli 19-letou mládež proto, aby snížili míru své nadcházející porážky ve volbách.

Jaký je tvůj život ve vězení?

Těžký, jako pro všechny vězně. Problémy strašných řeckých vězení jsou známe všem, novinářům speciálně. Musíme ovšem vědět, že my všichni zde odsouzení, nedovolíme naší důstojnosti a právu na svobodu shnít ve vězeňských celách.

Odpykáváš si trest s kriminálními vězni (a ne politickými). Jak tě berou?

Za prvé nesouhlasím s termínem „kriminálních“ vězňů. Nesouhlasím s rozdělováním vězňů. Způsob, jakým nás berou lidé, závisí na tom, jakým způsobem my bereme je. Všechno se zakládá na dojmech. Na druhou stranu nic není takové, jak se nám může zdát.

Pokud by si mohl utéct, udělal bys to?

Odpovím ti pomocí hesla: „Touha po svobodě je silnější než jakékoliv vězení“.

Ministr vnitra Chrysohoidis prohlásil, že zruší osobní ochranu politiků a byznysmenů. Poradil bys mu ji zrušit či zachovat?

Lidé, které si vyjmenoval, mu jistě poradí mnohem moudřeji, co má udělat.

Co by jsi odpověděl na jeho poslední tvrzení: „Jsme ve stavu války“?

Čtenáři se poprvé mohli dočíst, jaké je stanovisko pana Chrysohoidisa týkající se lidí účastnících se ozbrojených útoků proti státu a dalším cílům. Avšak podíváme-li se na akce předešlých vlád, ukazuje se, že válka namířená proti nejslabším sociálním třídám trvá celou dobu. Jsme ve stavu války mnoho let. Oni se k tomu jen nepřiznávali. Nejsem si jisty, jaký je cíl celé té válečnické hysterie, ochrany ministerských úřadů a policistů.

Kdo aktuálně v Řecku nemůže klidně spát?

Stále ti stejní lidé, kteří nemohli klidně spát předtím.

Tvůj případ u odvolávacího soudu bude probírán 9. prosince. Jak se podle tebe bude mít tvá věc v tak napjaté atmosféře?

S přihlédnutím na výsledky úvodního procesu a postoje k výměru spravedlnosti vůči všem vězňům opravdu nemohu říci, že mám příliš velkou naději. Budu ovšem nadále bojovat prostřednictvím mých právníkům.

Existuje něco, čeho lituješ?

Každé rozhodnutí a volbu jsem učinil po častém rozmýšlení, držíc se zásad a hodnot, které vyznávám. Jsem připraven je bránit celým svým životem. Do konce.

Jak vidíš svůj život po opuštění vězení?

Přes filozofický princip "Carpe diem". Jinými slovy, využij dne...


Anglický překlad ZDE, do češtiny přeloženo z polštiny
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme

Social Screenings: Orlando (1992)

25. 2. 2020, Praha

Promítání. Kampus Hybernská (Hybernská 998/4, Budova B: Room 1B) …(více)

Pátek 13. pro Food Not Bombs Kolín

13. 3. 2020, Kolín

Koncert a party na podporu místní buňky Jídla místo zbraní …(více)

Fotbal proti rasismu 2020

8. - 10. 5. 2020, Věžnička u Jihlavy

13. ročník tradičního festivalu s přesahem …(více)