Poslední ze série textů o participační demokracii. Tentokrát jde o pohled francouzských anarchistů ze skupiny „Durruti z Lyonu“.

Motto: „Jděte, začněte měnit okolí, nestůjte se svěšenýma rukama na prazích domů, vezměte své záležitosti do svých rukou, vytvářejte plány… Staňte se aktivními obyvateli, a tehdy Vám můžeme pomoci.“
Martine Aubry, 21. listopadu 1995

Anarchisté se mohou pouštět do rozhodného zápasu během lokálních voleb, například těch naplánovaných v nejbližší době ve Francii a Belgii. Je to tím pravděpodobnější, že již 10 let se po celém světě rozvíjí praktika pseudosamospráv v řešení městských problémů. To si vyžaduje přinést určitou reakci na rozvoj těchto aktivit. Le Monde Diplomatique nebo také lidé odvolávající se na teorie Murraye Bookchina navrhují převzetí práce za sebeorganizaci obyvatel. Jimi deklarovaný libertinský municipalismus míří směrem k favorizování fenoménu tzv. „lokální proti-moci“, za kterou následuje ústup hierarchických struktur. Z tohoto pohledu se musí anarchisté účastnit voleb do samospráv, aby podpořili rozvoj participační demokracie (blízké přímé demokracii, kterou podporují).

Současně by ovšem přijetí takového pohledu bylo důvodem k zaslepenosti a k naivitě. Opětovně nerespektujeme zrádnost sociální demokracie a přejímáme její způsob myšlení brutálně vnucený sociálnímu hnutí, které následně zneužívá, aby udržela současný společenský pořádek. Proto je důležité vytvoření ideologické strategie participační demokracie, pokud se chceme vyhnout nepříjemné situaci.

Zmírnění třídního boje?

Boj by se přenesl z podniků do měst. Plán oživení samosprávné politiky nám vnucuje názor, že většina problémů je spojena se situací obce. Z této perspektivy naše úsilí musí jít směrem za zlepšení kvality života a vytvoření prostoru pro obecní kolektivy. Důraz je proto položen na pojetí společenských vazeb, které musíme obnovit. Interpretace skutečnosti z hlediska třídního boje je vyeliminována – to je dobrá zpráva pro zaměstnavatele! Samozřejmě musíme pochopit, že nemůžeme glorifikovat hodnoty vychvalované propagátory participační demokracie. Musíme ovšem dávat naději nejen na probuzení uvědomělosti obyvatel, ale také navrátit význam politické akci.

Význam společenské krize na lokální úrovni

(…) Kritika centralistického státu a byrokracie (veřejné i soukromé), jež je hodnoceny jako nelidské a neosobní, vyvolává pozitivní reakce. Je čas navrátit hodnotu skutečnému pojetí „lokálnosti“: malé je hezké. Bylo by ovšem nadsázkou vidět v tomto postupování výrazný krok kupředu směrem k opravdové demokratizaci politického života a autentické decentralizaci. Důsledky fungování kapitalistického systému můžou znamenat, že stát obnoví svoji autoritu pomocí lokálních uskupení, které na svém území absorbují boje odborů a skupin. (…) Mnohé ukazuje na to, že rozvoj lokální moci nenarušuje stabilitu státu. Pokud se vytvoří situace, v rámci které se jednotlivci mohou účastnit na řízení města, státu v takové chvíli nezbývá nic jiného, než přesvědčit všechny na účasti ve správě obce. Je to spojeno s legalizací samospráv a vládnoucí třídy jako celku.

Zapojení obyvatel do rozhodovacího procesu s cílem potlačit nespokojenost

Zapojení společnosti do řízení záležitostí města svědčí o určité nápaditosti sociální demokracie bez ohledu na druh samosprávy, které se týká. Změny a experimenty následují rychle jeden za druhým. Také v Saint-Denis místní voliči chápou, že nemůže být řeč o skutečných veřejných akcích bez mobilizace obyvatel. Činí proto kroky směrem k zapojení se do činností ve čtvrtích vytvářením vlastních obecních poradních výborů. Fakt, že 30% populace žije v podmínkách finanční nejistoty a že v průběhu posledních 6 let došlo k dvojnásobnému zvýšení počtu vyplácených sociálních dávek, může ve skutečnosti vést k rozpadu komunity. Kdykoli rada města chce zapojit obyvatele do rozhodovacích mechanismů, snaží se pomocí participační demokracie zapojit lidi k udržování pořádku a průběhu debat s obyvateli, a když to nestačí, naskýtá se možnost prezentace přes sdružení nezávislých expertíz. Aby udrželi sociální soudržnost narušenou nedostatkem stability a nezaměstnaností, organizují šéfové projektů, aktivisté pro rozvoj, tvůrci sociálních misí, různí zprostředkovatelé, terénní aktivisté apod. setkání obyvatel ochotných se podílet na demokracii. Stejné jsou i kroky skupiny raperů z IAM z Marseille nebo Zebda z Tuluzy, kteří hledají způsoby, aby přesvědčili mladé lidi z městských čtvrtí k zapisování se na volební kandidátky – dobrý příklad občanské uvědomělosti, kterou by rádi viděli radní.

Stoupenci participační demokracie jsou si v důsledku vědomi, že odpolitizování veřejného života se projeví, pokud se budou řadové lokální iniciativy soustředit na proces tlumení odporu. Odkud se tak náhle vzal takový zájem o všechny konflikty? Konflikt je obecně vnímán jako „inovátor“, impuls, který způsobí rozvoj událostí, nebo jak říkají sociologové, vede k společenským změnám. Početnost výskytu „krizových situací“ (laskavý eufemismus) nutí lokální politiky k mobilizaci všech aktivistů. Tento tlak podle nich probouzí schopnost k sociálním inovacím lokální společnosti, protože umožňuje vypracování „tvůrčích kontra-projektů“ díky chybějícímu celkovému plánu společenské změny.

Stát jsi ty!

Nakonec je to jasné: participační demokracie nás sbližuje s přebíráním věcí do svých rukou, tzn. sbližuje nás s funkcemi, které spravuje stát. Ve jménu pragmatismu a práce v terénu, ve „vísce zítřka“, budeme muset opustit celou myšlenku radikální transformace společnosti, abychom se mohli zapojit do tohoto projektu. Odtud změna v systému hodnot předem rozhodujících o společenském úspěchu, který je založen na schopnosti zapojit druhé. Tento systém hodnot neumožňuje skutečně se emancipovat od vlády, avšak umožňuje stát se integračním činitelem přinášejícím úlevy, generující energii a přinášející nový impuls života, smyslu a autonomie. V případě určitých aglomerací může být úkolem pověřen starosta nebo primátor, který se snaží vtáhnout všechny společensky aktivní obyvatele do řízení veřejných záležitostí. Z anglosaského modelu přebraná vize vedoucí úlohy společnosti je pro někoho jedním ze zdrojů demokratických svobod, zatímco pro jiné je jen „figurkou“ státu – pozorujeme, jak jsou kolektivní lokální akce novým způsobem propagace a vnucování kapitalismu. A není náhodou, že městské rady si zvolili tuto cestu v oblastech, kde hrozí výbuch sociálních vzpour, jak je tomu v britských přístavech a brazilských městech.

NE společenské sebeorganizaci bez ekonomické a sociální rovnosti!

V důsledku musíme říci, že nemůžeme přistoupit v souladu s přáním vládnoucích tříd na nový model fungování společnosti, založené na tzv. samosprávách, autonomii a individuální odpovědnosti, při současném růstu chudoby. Účast všech obyvatel na rozhodování týkajícího se života komunity, zatímco je řízena státem, pomáhá jen udržovat stávající pořádek. (…) Podle nás se musí přímé požadavky koncentrovat na citlivá místa kapitalismu. Požadujeme pro všechny bezplatnou veřejnou dopravu, chceme, aby mohli lidé bydlet ve všech opuštěných domech, likvidaci všech druhů městské policie, požadujeme zvýšení mezd zaměstnanců veřejného sektoru a plnou zaměstnanost. Nemůžeme si nevšimnout, že samosprávy musí být těsně provázány s ekonomickou a sociální rovností. V takovém systému se můžeme také účastnit výborů čtvrtí, abychom mohli šířit naše myšlenky a radikalizovali odpor. Nic nám nebrání, abychom současně iniciovali různé „vedlejší“ akce (například vyvlastněníí průmyslu), které musí ovšem jít směrem k radikálním změnám.


Přeložil Květoslav Vobořil

Zdroj: Text francouzské anarchistické skupiny „Durruti z Lyonu“, poprvé se objevil 25. května 2000 v časopisu „Le Monde libertaire“, překlad z knížky Rafala Gorskiho Demokracja uczestniczaca v samorzadzie lokalnym (Participační demokracie v lokální samosprávě)

Související články na csaf.cz:
Participatívna demokracia – miláčik Svetovej banky
Participační demokracie a anarchismus
Město patří nám!
Samospráva jako permanentní opozice
Podzimní volební bláto
Participační ekonomie a osvobození pracující třídy
Libertinský municipalismus - rozhovor s Janet Biehl