Report z demonstrace iniciativy NE ZÁKLADNÁM ze dne 29.1.2007 a několik slov okolo.

V sobotu 20.1.2007, hned den po odhlasování důvěry vládě, přispěchal Mirek Topolánek s informací, že Česká republika zahajuje rozhovory s USA o vybudování radarové základny USA na našem území. Škoda, že jak to je u nás obvyklé, obyvatelů ČR se nikdo neptal.

Je již známo, že s názorem veřejnosti čeští politici zacházejí jak s „cárem papíru“. Můžu hovořit, např. o nesvolání referenda vzhledem ke vstupu ČR do NATO, o rozdělení federace, o pochybném referentu k otázce vstupu ČR do EU a tak bych mohl pokračovat. Ne jinak, zdá se, je to i s vybudováním radarové základny v ČR. Průzkumy veřejného mínění totiž uvádějí, že 60-75% lidí si žádnou vojenskou základnu u nás nepřeje.

Průběh demonstrace iniciativy NE ZÁKLADNÁM 29.1.2007

29.1.2007 se sešlo na Václavské náměstí asi 1500 lidí (odhaduji to z toho, že na protestech proti NATO v roce 2002 bylo údajně 3000 lidí a toto bylo zhruba o polovinu menší množství lidí), kteří chtěli vyjádřit svůj nesouhlas s výstavbou základen u nás. Akce se účastnila i asi 10-ti členná skupina spontánně sešlých anarchistů a anarchistek.

Celá demonstrace byla vedena v bojovém a velmi přátelském duchu, v duchu demonstrací, které v Praze nebyly již minimálně 5 let (např. jako NATO 2002). Nejlepší na celé akci bylo, oproti minulým protestům, že demonstrace nebyla vedena pod záštitou politických partají a na akci se sešla opravdu velká škála politických proudů a názorů.

Krátce po 18-té hodině vystoupil nejprve se svým projevem mluvčí iniciativy „Ne základnám“ Jan Tamáš, poté následoval projev Petra Uhla, který vysvětloval, vystoupení ze zelených, právě postoji strany k základnám. V tomto úsilí ho podpořil ještě na konci celé demonstrace, u úřadu vlády, člen mládežnické organizace této strany, kdy si oba stěžovali na to, že zelení nemůžou být zelenými, pokud budou podporovat zbrojení velmocí. K tomu můžu říci oběma pánům to, že v politice to tak chodí. Každý zde bojuje jen o svá „křesla“ a nějaký politický program jde stranou. Ale nechme pány v naivitě, že ve vrcholné politice se snad něco změní. Zpět k protestu.

Další věcí, která mě na demonstraci zaujala, byl přečtený dopis od protiválečného hnutí z Polska, který přečetl Jan Májíček. Provázanost z hnutími v okolních zemí je jedna z velmi důležitých věcí, která mi na akcích iniciativy chybí. V Polsku se totiž v současné době potýkají se stejným, možná i závažnějším problémem. USA zde totiž chce, s největší pravděpodobností, postavit raketovou základnu, o které se uvažovalo, že bude stát v ČR. Důležité ale je, že v případě napadení je jedno, jestli někdo napadne přímo ČR, nebo nějakou okolní zemi, důsledky pro nás, i pro Evropu, bude plynout tak či tak a i kdyby ne, solidarita není jen prázdné heslo.

Než se dav lidí vydal na pochod, musel jsem být svědkem i nepovedeného pokusu o projev nechvalně známého punkera zvaného Sova, plného vulgarit, který kazil jméno celého anarchistického hnutí.

Poté se již lidé vydali asi na dvouhodinový pochod Prahou k úřadu vlády, s mezi zastávky u pražské radnice a americké ambasády. Slyšet byly hesla jako „referendum“, „ne základnám“, „Bush je vrah“, nebo „zase o nás bez nás“. Lidé skandovali i hesla pocházející z naší „kuchyně“ jako „jídlo pro svět, místo raket“, „válku válce“, nebo „vláda proti lidem, lidé proti vládě“.

Tuto demonstraci hodnotím velmi kladně a byla pravým opakem demonstrace z 21.1.. Pokud jsem tehdy psal o jedné z nejhorších demonstrací v mém životě, tato patřila zase k jedněm z určitě nejlepších.

O iniciativě NE ZÁKLADNÁM a několik slov na okraj

I přes velmi povedenou demonstraci z 29.1. nemůžu však nezmínit několik důvodů, proč nevidím zapojení se do iniciativy pro ČSAF jako přínosné.

Svoboda a odpor k autoritám, to jsou jedny z hlavních principů anarchismu. V tomto ohledu nevidím možnost pohnutí se jiným směrem ani „o milimetr“. Iniciativa „Ne základnám“ zahrnuje asi 40 různých sdružení, mezi nimi jsou ale i politické partaje, které k pojmu svoboda mají úplně odlišný postoj než my anarchisté (40 let totality určitě svobodou nebylo). Celá iniciativa se také nutno dodat, jeví jako hierarchická. Mluvím o velkém množství funkcí v iniciativě, od tiskových mluvčí až po vedoucí petičních výborů.

Mezi mé další výhrady patří, že, mám takový pocit, je iniciativa vedena velmi centristicky (pokud možno, vše v Praze). Další věcí je nesmysl pořádání peticí. Petice není správná zbraň k boji a obzvláště ne u nás, kde neexistuje zákon o obecném referendu. V petici já osobně vidím jen gesto solidarity a v tomto případě je petice podepisována úplně k jiným účelům. Mezi ty významné výhrady pak určitě patří i to, že v počtu 40 organizací, není možné uzavřít žádný jiný konsenzus než čistě obecný. U iniciativy mi schází i mezinárodní solidarita a spolupráce, o kterém jsem již psal.

Na závěr se chci ještě vyjádřit k záležitosti, která se týká serveru antifa.cz. Na monitoringu k akci ze 21.8.2006, tozn. demonstrace iniciativy, se píše i tato věta: „Celou akci, kde byli nazis nafoceni, žel podpořili také aktivisté ČSAF“. Důvodem, proč jsme se 21.8. 2006 oficiálně jako ČSAF účastnili demonstrace byla snaha o to, aby na otázku okolo základen neexistoval jen „rudý“ monopol. Myslím si, že vystupování na tak podstatných akcí, ač mám k nim výhrady, je důležité. Komu jinému by jsme jako anarchisté měli tlumočit svůj názor, než široké veřejnosti?