Následujících pár řádků lehce nastiňuje taktiku tzv. afinitních skupin, to znamená autonomních skupin účastníků akce, kteří si vzájemně pomáhají v dosažení svého zvoleného cíle. Že se jedná o taktiku účelnou i v situaci, kdy ulice ovládají tisíce ozbrojených policistů, jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit např. při zasedání Světové banky před dvěma lety, ale i všude jinde, vždy, když se afinitní skupiny zformovaly.

Účel afinitní skupiny spočívá v poskytnutí bezpečnosti lidem, kteří se účastní demonstrací. Jedná se o metodu ochrany jednotlivců i celé skupiny, a to tím, že jednotliví členové skupiny vědí, jaký typ aktivity hodlají druzí podstupovat a jsou společně s ostatními zodpovědní jeden za druhého. Lidé ve skupince by se měli ještě před akcí v klidu domluvit, jaký stupeň aktivity chtějí podstoupit. Jestli, například, budou riskovat zatčení, jestli chtějí být v čele či spíše vzadu, jak se chovat při napadení, či jak budou postupovat proti případným provokatérům nebo bolševikům. Do afinitní skupiny se zpravidla spojuje 6-8 lidí se zamýšleným stejným stupněm zapojení se, názorem na přístup k jednotlivým problémům apod.

Ve skupince by pak měl být každý její člen ještě navíc dohodnut s někým druhým, koho si v případě problémů bude vždy hledět, například jestli se neztratil, jestli se mu dostalo ošetření, jestli nebyl zadržen. Skupina jako celek se snaží zůstat za všech okolností pohromadě, její členové nesou navíc zvláštní zodpovědnost za člověka, s kterým jsou domluveni na vzájemném hlídání se. V praxi je velmi jednoduché podobnou skupinku s přáteli utvořit, jak ukázaly i zkušenosti při zasedání MMF. Lidé se tak jako tak před akcí baví o tom, čeho chtějí dosáhnout, jak chtějí postupovat a co jsou ochotni podstoupit. Vzájemný ohled a týmová spolupráce pak napomáhá minimalizovat případné „ztráty“, ať už se jedná o zraněné či zadržené policií.

Taktika afinitních skupin není snahou přejímat velení, nebo narušovat organizaci a průběh samotných protestů, je pouze možností sebeorganizace pro jednotlivé její účastníky, kteří nechtějí zůstat izolovaní. Vytvoření skupiny si nežádá dlouhých přípravných mítinků, které by ještě více ubíraly z vašeho času. O postupu na akci a chování se v různých situacích lze diskutovat několik málo desítek minut, aby byly probrány všechny podstatné věci. Podstatné ale je, aby se všichni členové skupinky minimálně jednou před akcí sešli a vše potřebné si vyjasnili, samozřejmě čím lépe se znají, tím lépe se skupina tvoří. Její konkrétní činnost pak záleží na dohodě členů, stejně jako stupeň rozdělení úkolů. Na jedné straně může jít o jednoduchou dohodu typu, půjdem kam až to půjde a budem se vzájemně jistit, až po propracované scénáře aktivit s přesně vymezenými úkoly jednotlivých účastníků.