Anarchistická federace

Píšou jinde : Francouzské jaro na spadnutí

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2018/04/francouzske-jaro-na-spadnuti/

V posledních měsících otřásla Francií vlna stávek a studentských demonstrací. Můžou přerůst v něco většího?

Nejde jen o železnice. Francií se šíří neklid od univerzit přes supermarkety až po letištní terminály. Na pozadí národní stávky železničářů – velkého symbolického boje, který bude podle všeho dlouhý a intenzivní – začali studenti i pracovníci v ostatních odvětvích přebírat iniciativu. Nejedná se přitom o první protesty za vlády prezidenta Emmanuela Macrona. Jeho pracovní reformy z loňského roku už jednou stávky a demonstrace vyvolaly. Současná vlna protestů má ale každopádně širší záběr. Po stávce největšího francouzského zaměstnavatele, supermarketu Carrefour, následovaly stávky na železnici a na letištích, které přinesly závažné důsledky pro dopravu v zemi. Nyní se k tomu všemu přidává ještě studentské hnutí. Není jasné, zda se protesty spojí do jednotného hnutí, v tuto chvíli nicméně ještě probíhají odděleně. Potenciál pro to, čemu francouzští levicoví aktivisté říkají „konvergence bojů“, však už není možné ignorovat.

Stávkující železničáři

Poté co se železničáři 22. března připojili k protestu státních zaměstnanců, zahájili sérii stávek po celé Francii. Odbory vyzývají vládu, aby upustila od navrhovaných reforem, které by pracovníky připravily o benefity a navíc by spustily první fázi plné privatizace státního železničního dopravce – francouzskou národní železniční společnost (SNCF). Zaměstnanci v rámci stávkových plánů hodlají až do 28. června podnikat řadu dvoudenních akcí rozdělených do třídenních intervalů.

Tyto stávky zaštiťují všechny čtyři hlavní odborové organizace – tedy CGT, podle nejnovějších průzkumů největší odborová organizace francouzských drah, stejně jako umírněnější organizace CFDT a UNSA. O něco radikálnější SUD-Rail, třetí nejpopulárnější odborová organizace mezi železničáři, vyzvala zaměstnance, aby o svých stávkových plánech rozhodli sami na valných shromážděních.

Řadoví členové odborů se na akcích podílejí s velkým odhodláním. Podle SNCF šlo do stávky 34 procent z celkových 150 000 zaměstnanců společnosti – zhruba stejné množství, jaké se účastnilo stávky 22. března (35 procent). Číslo zahrnuje i administrativní pracovníky. Dále stávkovalo 48 procent zaměstnanců „nepostradatelných pro provoz vlaků“ včetně 77 procent všech strojvedoucích. Dohromady tak téměř zastavili železniční dopravu: vyjížděl pouze jeden z osmi plánovaných vlaků TGV a z regionálních spojů byla v provozu jen pětina. Stejně tak systém pařížských příměstských vlaků fungoval jen na čtvrtině své kapacity. Účast na protestech však ještě zdaleka nedosahuje rozměrů roku 1995, kdy stávkové akce železnice a veřejného sektoru zastavily dopravu úplně a vymohly si stažení důchodových reforem navrhovaných vládou. V té době se stávek účastnilo přibližně 60 procent zaměstnanců SNCF.

Postoj veřejnosti ke stávkám bude pravděpodobně kritický, protože přerušení dopravy a zpoždění dopadají především na dojíždějící. Železničáři se snaží svůj boj pojmout jako širší obranu veřejných služeb, které se ve Francii těší značné úctě. Macron a jeho vláda se na druhé straně snaží pracovníky železnice vykreslit jako „privilegovanou“ část pracovní síly, která lpí na nerozumných benefitech. Veřejné mínění se nicméně přiklání k odborům: v anketě zveřejněné 1. dubna se 46 procent dotazovaných vyjádřilo, že stávky jsou podle nich „opodstatněné“; jen několik týdnů předtím se takto vyslovilo 42 procent respondentů. Odbory i vláda věnují těmto číslům velkou pozornost, stejně jako účasti na stávkách. Po celé zemi mezitím propukají další protesty.

Situace v soukromém sektoru

Současně se stávkou železničářů proběhla celonárodní celostátní stávka supermarketu Carrefour – největšího francouzského zaměstnavatele v soukromém sektoru. Jeho zaměstnanci ji zorganizovali v reakci na oznámení ze začátku roku, které ohlašovalo rušení 2400 pracovních míst a téměř 300 obchodů. Podle odborů se stávky dotkly stovek obchodů v celé zemi. Pracovníci byli rovněž znechuceni ubohými bonusy, které z loňských 610 eur letos klesly na 57 eur. Akcionáři přitom za rok 2017 získali na dividendách 345 milionů eur. Zda budou následovat další protesty, není v tuto chvíli jasné.

Dlouho plánovanou stávku na dobu neurčitou zahájili také popeláři, a to pod záštitou odborové organizace CGT. Další sdružené unie vyzývají, aby i pracovníci ze soukromého sektoru byli pokládáni za zaměstnance veřejné správy. Zároveň požadují možnost odchodu do předčasného důchodu a zkrácení pracovní doby. Na předměstí Paříže vystoupily řady demonstrantů; podle CGT byla účast hojná i na západě a severu země.

Neklid panuje i v Air France, dalším hnízdě odborářské činnosti. Stávka pilotů, stevardů a pozemního personálu byla od konce letošního února již čtvrtá v řadě – domáhali se zvýšení mezd o šest procent. Přestože se společnost v průběhu vyjednávání snažila jednotlivé odborové centrály rozdělit, organizovaná pracovní síla je zatím sjednocená. Na nedávné vlně protestů se podílela zhruba třetina pracujících. Společnost se vyjádřila, že může garantovat tři z každých čtyř letů. A očekávají se další stávky.

CGT rovněž zveřejnila plán oficiální stávkové pohotovosti na příští tři měsíce v energetice – tak, aby se časově kryla se stávkami na železnici. Jedná se o strategický tah, který má zvýšit tlak na vládu. CGT je největší odborovou organizací v částečně privatizovaném francouzském energetickém průmyslu, který zahrnuje jaderné elektrárny a elektrickou síť. Odbory již varovaly před cílenými blackouty a snížením dodávek elektřiny, čímž se domáhaly zastavení deregulace celého sektoru.

Státní zaměstnanci a studenti

Protesty ve veřejném sektoru z 22. března byly předvojem širšího sjednocení, kterého železničáři budou zřejmě muset ještě docílit, pokud v boji s vládou chtějí úspěšně prosadit svoje požadavky. 22. března zahájili státní zaměstnanci stávku proti zmrazení platů a hrozícímu propouštění. V Paříži se na Place de la Bastille shromáždily desítky tisíc demonstrujících učitelů, zdravotníků a železničářů. Odbory chystají setkání, na kterém chtějí oznámit plány dalších stávek. Tím by mohly být položeny základy celonárodního hnutí.

A pak tu je ještě eskalující neklid na univerzitách. Přestože protesty z větší části polevily, když Macron vloni v květnu nastoupil do úřadu, studentské hnutí v několika posledních týdnech opět posílilo a je výraznější. Začátkem tohoto roku vláda odsouhlasila plán reformy systému přijímaček do prvních ročníků, což by veřejným vysokým školám umožnilo odmítat uchazeče do vybraných oborů. Pro levicově orientované aktivisty z řad studentů jsou tyto reformy neakceptovatelné a ohrožují samotné jádro francouzského vysokoškolského vzdělávání, které je založeno na nízkých nákladech studentů a otevřenosti pro všechny.

Ačkoliv se o reformách přijímaček vědělo už dlouho, impuls k nedávné mobilizaci se zrodil v jihofrancouzském městě Montpellier. 22. března – v den celonárodní stávky železničářů a státních zaměstnanců – obsadili studenti práv na univerzitě v Montpellieru posluchárnu, kde uspořádali valné shromáždění. Během akce však do posluchárny vtrhla skupina maskovaných mužů, vrhli se na ně s obušky a dřevěnými prkny a vyhnali je ven. Incident měl bizarní dohru, protože děkan právnické fakulty byl záhy zatčen a přinucen odstoupit z funkce, což vyvolalo vlnu podezření, že o útoku na studenty věděl dopředu.

Studenti v Montpellieru po této události školu obsadili a ze solidarity se k nim připojily i kampusy v Bordeaux, Nancy, Nantes nebo Toulouse. Jejich pařížští kolegové se zabarikádovali i na kampusu jedné z největších francouzských veřejných univerzit – na Sorbonně.

Samotná Sorbonna dosud zůstávala protesty nedotčená, ale po padesáti letech se začínají objevovat zjevné paralely s květnem 1968. V té době se totiž policejní represe studentského hnutí staly rozbuškou pro dosud nevídané povstání zaměstnanců. Ačkoliv organizovaná pracovní síla a levice jsou v dnešní době nepoměrně slabší, mladí aktivisté se nad těmito detaily tolik nepozastavují. Doufají totiž, že v květnu 2018 půjde o něco víc než jen o připomínku jednoho výročí.

Autor je novinář.

Z anglického originálu Signs of the French Spring publikovaného na webu jacobinmag.com přeložila Linda Fořtová. Redakčně upraveno.

Verze pro tisk 12.4.2018 a2larm.cz
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

Upright turnaj

20. 10. 2018, Praha

Přijďte změřit síly a dovednosti v přátelské atmosféře, která je otevřená všem bez ohledu na barvu kůže, pohlaví, vyznání. Bojovat se bude v těchto disciplínách: Box, K-1, Muay Thai, BJJ, Grappling …(více)

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme

Promítání: We Need to Take Guns

26. 10. 2018, Praha

Večer na téma mezinárodní solidarity s Rojavou v pražské klubu Cross …(více)

Výzva k akci: Mezinárodní den proti militarizaci mládeže

12. - 18. 11. 2018, Praha

Join us in this week with your own nonviolent actions, and be part of this global movement resisting the recruitment of young people's minds and bodies into violence. …(více)

Benefice pro Food Not bombs

5. 12. 2018, Praha

Podrobnosti brzy. …(více)