V sedmnácti italských městech proběhly minulý týden feministické protesty. Zároveň šlo o první veřejnou mobilizaci vůči nastupující ultrapravicové vládě. Hrozí Itálii omezení přístupu k interrupcím?

„Ptají se, kde jsou feministky. Tak jsme tady,“ ozývá se z mikrofonu na zaplněném náměstí v centru Říma. „A jsme naštvané,“ dodává skandováním několikatisícový dav. Nejen tady, ale i v dalších 16 italských městech proběhly ve středu 28. září demonstrace v rámci Mezinárodního dne za bezpečné interrupce.

Vzhledem k současné politické situaci na Apeninském poloostrově šlo ale také o první veřejnou mobilizaci odporu vůči nastupující pravicové vládě, v jejímž čele stojí (post)fašistická strana Bratři Itálie (Fratelli d’Italia) s předsedkyní Giorgiou Meloni.

    Aktuální demonstrace tak poprvé ukázaly, že část italské společnosti je ochotná hlasitě odmítat nejen takto perverzní pojetí politiky identit, ale také samotnou nastupující vládu.

O tom, že vymezení nezůstávalo pouze v symbolické rovině, svědčí i v úvodu zmíněná odpověď na otázku „kde jsou feministky teď?“, kterou ráda využívá nejen italská pravice. Oblíbenou frázi používal loni v souvislosti s nástupem Talibánu Matteo Salvini. Na začátku letošního léta ji v kampani vytáhli Bratři Itálie jako reakci na údajné „prosazování hidžábu“ Evropskou unií. A s blížícími se výsledky voleb stejnou otázku ironicky pokládali pravicoví komentátoři s tím, že by se feministky měly přidat k oslavám vítězství Giorgie Meloni.

Aktuální demonstrace tak poprvé ukázaly, že část italské společnosti je ochotná hlasitě odmítat nejen takto perverzní pojetí politiky identit, ale také samotnou nastupující vládu. „Bůh, vlast a rodina? Ne, děkuju! Vyjděme radši do ulic za bezpečné interrupce a proti společenskému modelu, který prosazuje pravice,“ říká do mikrofonu Teresa Maisano z kolektivu Non Una di Meno, který protest pořádá.
Zákon 194 a „Hnutí pro život po italsku“

Přístup k interrupcím v Itálii právně upravuje zákon 194 a již před volbami panovaly obavy z jeho případného zrušení. Ty do velké míry zapříčinila sama Georgia Meloni. „Ráda bych dala alternativu ženám, které podstupují potrat z ekonomických důvodů. To neznamená omezit, ale rozšířit jejich práva,“ prohlásila na mítinku v Janově a přihlásila se tím minimálně ke slovníku, který používají antipotratová hnutí po celém světě.

V následujících dnech sice několikrát – včetně živého vysílání na Tik Toku – odmítla, že by chtěla zákon 194 zrušit, ale hned po volbách přišel další varovný signál. Pouhý den po vítězství pravice hlasoval místní parlament v Ligurii o návrhu, který by důsledněji implementoval dodržování celostátního zákona 194 na místní úrovni.

V mnohém totiž italská situace připomíná situaci známou třeba z USA před zrušením rozsudku Nejvyššího soudu Roe vs. Wade – na celostátní úrovni jsou interrupce povolené, ale v praxi se jejich dostupnost liší podle legislativy samotných regionů.

V Ligurii se zastupitelé za FdI jako jediní hlasování zdrželi a pouhý den poté přišli s vlastním návrhem, který by naopak přístup k interrupcím omezil. Jak navíc uvádí článek na webu organizace Pro Vita e Famiglia (v překladu „Pro život a rodinu“), před hlasováním se nejen FdI, ale i zbylé strany budoucí státní vládní koalice, radily právě s touto italskou antigenderovou organizací. Ta na svém webu například požaduje, aby nová vláda jmenovala „antigenderového ministra školství“, který by bojoval s „ideologickou kolonizací italských škol“.
Vy o pilulkách, my o škrtech ve zdravotnictví

Hlavním nástrojem, kterým je přístup k interrupcím v současné Itálii omezován, představuje takzvaná výhrada svědomí, která umožňuje lékařům zákrok neprovádět z osobního přesvědčení. Podle dat italského ministerstva zdravotnictví tuto „výjimku“ v roce 2020 využívalo okolo dvou třetin gynekologů, přičemž například na Sicílii je to až 86 procent.

Tuto praxi, kvůli níž jsou interrupce pro velkou část obyvatelstva nedostupné, přitom umožňuje ten stejný zákon 194, který je legálně povoluje. „Pro pravici je to perfektní legislativa. V jejím rámci může přístup dál omezovat, aniž by musela být otevřeně proti potratům,“ vysvětluje aktivistka Flavia Carlini.

I proto bylo jedním z hlavních hesel protestů „mnohem víc než 194“. Volání po bezpečných, legálních a bezplatných interrupcích potom doprovázely mnohem širší požadavky – proti osekávání systému zdravotní a sociální péče, za transfeministickou sexuální výchovu, nebo na podporu žen v Íránu.

K demonstracím se na výraz podpory připojily i některé političky ze středo-levicové Demokratické strany (PD). To přímo v Římě přineslo poměrně vyostřenou výměnu názorů. Poslankyni Lauru Boldrini tu konfrontovaly dvě mladé aktivistky s tím, že ji nepovažují za svou zástupkyni. Boldrini se ohradila s tím, že za obranu zákona 194 můžou vděčit právě jí a dalším poslankyním z PD. „Dělnické čtvrti jsou vám úplně ukradené. Vy mluvíte o přístupu k pilulkám, ale neřeknete nic o škrtech ve veřejném zdravotnictví a zavřených klinikách, ani o zákonu, který nikdo nedodržuje,“ odpověděla jí studentka. To poslankyni evidentně rozčílilo a prohlásila, ať se aktivistky „nechají zastupovat Bratry Itálie.“

Ačkoliv šlo o ojedinělý incident, navzdory kterému i samotná Boldrini označila celou akci za „krásnou“, přesouvá pozornost k důležité otázce – vztahu radikálnějších grassroots hnutí a zavedenějších institucí.

Non Una di Meno, feministický kolektiv stojící za středečními demonstracemi, se od první větší stávky k březnovému Dni žen v roce 2016 snaží přesvědčit k účasti CGIL – jeden z největších italských odborových svazů historicky spojených s komunistickou a současnou Demokratickou stranou. Odboráři zatím pokaždé odmítli, ale středečního protestu za přístup k interrupcím se – byť jen na lokální úrovni v toskánské Florencii – oficiálně zúčastnili. Věštit z jedné lokální spolupráce celostátní spojenectví, je ale samozřejmě předčasné.

Autor studuje nová média a politologii na FF UK.

6.10.2022 a2larm.cz