Anarchistická federace

Píšou jinde : Googlila „potrat” a skončila za mřížemi. Co znamená soukromí v post-Roe éře?

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2022/09/googlila-potrat-a-skoncila-ve-vezeni-co-dnes-znamena-pojem-soukromi/

Proč ženy v USA končí ve vězení jen na základě internetového vyhledávání? A jak proti tomu bojovat?

Na začátku srpna proběhla světem zpráva o tom, že společnost Meta (pod niž patří Facebook) poskytla policii přístup k soukromému chatu sedmnáctileté Celeste Burgess. Ta se ve zprávách domlouvala se svou matkou na (nelegálním) potratu. Ačkoli se událost odehrála před zrušením precedentu Roe vs. Wade, Celeste byla již ve dvacátém osmém týdnu těhotenství, kdy je interrupce v Nebrasce (ostatně i u nás) mimo zákon. Celestina matka Jessica situaci vyřešila tak, že na internetu objednala Pregnot, sadu prášků na bezpečné domácí potraty. V soukromém chatu se pak ženy domluvily, že až bude vše hotovo, tak „spálí důkazy“. Právě na základě těchto zpráv policie začala hledat ostatky plodu, který matka s dcerou spálily a zakopaly. Jessica Burgess je dnes souzena za pět trestných činů, její dcera Celeste za tři. Jako dospělé budou souzeny obě.
Vyhledávání na Googlu jako zločin

Případy, kdy byly ženy, které (možná) podstoupily interrupci, odsouzeny na základě svých soukromých dat, se kupí. První takto obžalovanou za vraždu plodu (feticide) byla v roce 2015 Purvi Patel z Indiany. Mezi stěžejní důkazy v případu patřily textové zprávy, které si vyměňovala s kamarádkou o tom, že si chce vzít potratové pilulky. Státní zástupce u soudu citoval i webovou historii, protože obžalovaná hledala informace o potratech po dvanáctém týdnu těhotenství. V iPadu pak policie našla e-mail od International Drug Mart, tedy prodejce léčiv. Ačkoli ve vzorcích krve nebyly přítomné ani stopy po potratových prášcích, Patel byla odsouzena ke dvaceti letům vězení. Celý trest nakonec odsedět nemusela, protože se jejím právníkům povedlo dokázat, že zákon o vraždách plodu platí jen pro třetí osoby, které s interrupcemi pomáhají. Přesto byl její případ v mnohém přelomový.

    Odměna pro samozvané „protipotratové hrdiny“ je 10 tisíc dolarů, tedy přibližně 250 tisíc korun. V momentě, kdy si za 160 dolarů můžete koupit celou kolekci „potratových dat“, se z toho stává nejen podnět k většímu násilí, ale také velmi výdělečný byznys.

Latice Fisher, matka tří dětí z Mississippi, která podle svého tvrzení potratila, byla v roce 2017 odsouzena za vraždu druhého stupně pouze na základě historie vyhledávání. Na internetu sháněla informace o potratových prášcích Pregnot, protože si čtvrté dítě už nemohla dovolit. Ačkoli neexistoval žádný důkaz, že by prášky koupila (a už vůbec, že by je použila), byla uznána vinnou. Nebýt organizace National Advocates for Pregnant Women, která ji z vězení nakonec dostala na svobodu, seděla by v něm dodnes.
Ztráta soukromí ve jménu vyššího dobra

Procházení osobních dat státními institucemi a úřady je v některých případech užitečným nástrojem, který může v krizové situaci dokonce zachránit život (při hledání nezvěstných, lokalizaci nebezpečných lidí a tak dále). To také bývá nejčastějším argumentem pro vymáhání tohoto typu informací. Podobná logika se však stává více než problematickou ve chvíli, kdy se někteří konzervativci snaží prosadit princip takzvaného lidství plodu (fetal personhood). Jde o myšlenku, že plod je člověk, tedy že by měl mít stejná práva jako každý jiný. A to od prvního momentu početí. V překladu to znamená, že i takzvaná pilulka po (prášek, který den po pohlavním styku znemožní ženě otěhotnět), je ukončením života, tedy vraždou. Zároveň to znamená, že policie může vymáhat data o těhotných, protože se jedná o „život ohrožující situace“. Lidství plodu je zatím v plné míře právně ukotvené jen v Georgii a Alabamě. Například ve Wisconsinu ale už dnes může soud pro mladistvé přikázat preventivní vazbu těhotné osoby za účelem „ochrany plodu“. Zadržuje tak (a nutí k léčbě) na 400 žen každý rok, protože má podezření, že by mohly užívat drogy a tím ohrožovat plody.
Protipotratový aktivista ve vašem telefonu

Pamatujete si všechny ty odsouhlasené „terms and conditions“, které na vás vyskočí při prvním přihlášení do nové aplikace nebo při otevření některých webů? Často obsahují souhlas s tím, že technologické společnosti mohou prodávat data, která dostanou z přístrojů svých uživatelů – ať už jde o přístup k polohovým službám, kontaktům nebo informacím o zdravotním stavu.

Mnohé platformy a aplikace můžeme používat zadarmo, protože opravdový zisk není v pravidelném předplatném, ale v prodeji citlivých informací „datovým makléřům“ (data brokers). Ti skupují data o uživatelích z mnoha různých zdrojů a dávají z nich dohromady komplexní profily konkrétních lidí. Ty pak prodávají jako celek komukoli, kdo má zájem je koupit. Když se Motherboard (technologická rubrika webu Vice) pokusil zakoupit data o lidech, kteří navštěvují potratové kliniky, ukázalo se to až směšně jednoduché. Za 160 dolarů, tedy přibližně 4 tisíce korun, byli novináři schopni koupit od společností SafeGraph informace o všech lidech, kteří v daném týdnu navštívili potratovou kliniku organizace Planned Parenthood. Koupený dataset obsahoval informace o tom, odkud lidé přišli, kolik na klinice strávili času i kam měli pak namířeno.

Podobné zakupování a šíření citlivých informací je bohužel zcela běžné mezi protipotratovými aktivisty. Již v devadesátých letech existovala webová stránka Nuremberg Files, která pod vedením křesťanského fundamentalisty Neala Horsleyho zveřejňovala soukromé informace o doktorech, kteří prováděli interrupce. Web obsahoval mimo jiné jejich domácí adresy, telefonní čísla i fotografie. To několik lékařů stálo dokonce život. Citlivé informace (nejen) svých názorových odpůrců fundamentalisté sbírají pořád, ať už za účelem rozkrytí členů vlastní komunity, nebo třeba k manipulování těhotných žen, které chtějí podstoupit interrupci. Krizová těhotenská centra (náboženské protipotratové organizace, které se snaží ovlivňovat nejčastěji nízkopříjmové ženy, aby si plody nechaly) cílí své reklamy přímo na lidi pohybující se v reálném čase na potratových klinikách. Reklama se tak zobrazí třeba ženě sedící v čekárně. V těchto reklamách Krizová těhotenská centra píšou lživé informace o tom, co interrupce může způsobit (rakovinu prsu, neplodnost, deprese) a propagují svou nevědeckou a potenciálně nebezpečnou metodu „zvrácení potratu“. Podle nich se totiž dá proces interrupce zastavit, pokud se tělo ženy dostatečně zaplaví hormonem progesteron. Lékaři před touto metodou varují, protože není nijak vědecky ověřená.

Do toho všeho například v Texasu vstoupil kontroverzní zákon SB8, který odměňuje lidi, kteří podají žalobu na kohokoli, kdo chce podstoupit umělý potrat, nebo s ním jakkoli pomáhá. Odměna pro samozvané „protipotratové hrdiny“ je 10 tisíc dolarů, tedy přibližně 250 tisíc korun. V momentě, kdy si za 160 dolarů můžete koupit celou kolekci „potratových dat“, se z toho stává nejen podnět k většímu násilí, ale také velmi výdělečný byznys. Ačkoli se Ministerstvo spravedlnosti Spojených států dokonce soudilo se státem Texas, že je podobný zákon protiústavní, Nejvyšší soud SB8 odmítl zrušit. Ten stejný soud, který zrušil precedent Roe vs. Wade.
Reakcionářský Facebook?

Není to však jen otázka protipotratových zákonů a konzervativních aktivistů – proti interrupcím dnes v USA bojují i samy internetové platformy. Například Facebook automaticky blokuje jakékoli příspěvky o dostupnosti potratových prášků. Na vlastní kůži to vyzkoušeli novináři Motherboardu, kteří napsali pod falešným účtem příspěvek: „Potratové prášky mohou být poslány poštou.“ Ten byl Facebookem okamžitě smazán, protože prý porušoval zásady komunity. Stejný post, který ale upozorňoval na prášky proti bolesti, prošel bez problémů. Bez problémů také Facebook přijal reklamy na „zvrácení potratu“ v hodnotě 3,5 milionu korun. Zatímco možnosti interrupcí podléhají cenzuře, protipotratovým příspěvkům se daří. Jak připomíná Branko Marcetic ve svém textu: „Co technologické firmy cenzurují, je do značné míry ovlivňováno zájmy těch, kteří jsou v tu chvíli u moci. Ve světě, v němž ovládá Nejvyšší soud ultrapravice, bude Facebook motivovaný upravovat své nastavení cenzury konzervativní cestou. A je jedno, v co věří lidé, kteří pro Facebook pracují.“ Připomeňme si například provozní ředitelku Facebooku Sheryl Sandberg, která se snažila artikulovat feministické myšlenky v prohlášeních typu „bylo by nám mnohem lépe, kdyby polovinu všech zemí a polovinu všech firem řídily ženy a polovinu všech domácností měli na starosti muži.“ Tato liberální feministka by nejspíš necenzurovala informace o možnostech interrupcí a nepodporovala konzervativní křesťany; platforma, kterou řídí, nicméně přesně tohle dělá.

Problematický v tomto ohledu se ukázal být také Google. Firma sice slíbila, že bude mazat data o poloze těch, kdo se pohybovali na potratových klinikách, zároveň ale podle zjištění Bloombergu právě Google Maps klamavě odkazuje ženy do Krizových těhotenských center. Ty se online prezentací nijak neliší od reálných klinik, až na to, že lidé uvnitř mají s opravdovými lékaři společný maximálně outfit. To těhotné často pochopí až ve chvíli, kdy sedí v místnosti s lidmi, kteří je přesvědčují, že uměle vyvolaný potrat je zdraví nebezpečný a že by si dítě měly přece jenom nechat. Jedné mladé ženě, která se svěřila, že žije v násilném vztahu, dokonce v Krizovém těhotenském centru tvrdili, že právě dítě její vztah spraví.
Láska k bližnímu?

Snaha amerických konzervativců za každou cenu chránit nenarozené plody je absurdní v zemi, kde ženy pracují za směšnou mzdu ve zdraví ohrožujících podmínkách a kde si spousta z nich nemůže reálně dovolit ani zdravotní pojištění. Plody, i to, co z nich později vyroste, často nejvíce ohrožuje americký socioekonomický systém jako takový, ne nezodpovědné nebo sobecké „matky-rodičky“. Pro ty nejzranitelnější z nich navíc byly interrupce stejně nedostupné ještě před zrušením precedentu Roe vs. Wade. Potratové pilulky na doma vyjdou až na 9 tisíc korun, potrat na klinice ještě na násobně víc. Oproti tomu, co člověk zaplatí během výchovy dítěte, je to sice pořád „směšná částka“, po ruce ji ale nemá každý. Cílem bojů za reprodukční spravedlnost by tak neměla být čistě legalizace interrupcí, ale hlavně jejich dostupnost pro všechny.

V celé debatě musíme navíc vnímat rasovou rovinu věci. Latice Fisher je Afroameričanka, Purvi Patel je Američanka indického původu. A není to náhoda. Rasovou diskriminací je protkaný celý systém – ať už jde o přístup policejních složek nebo zacházení ve zdravotnictví. Nejen, že jsou podle zprávy z roku 2018 afroamerické ženy třikrát až čtyřikrát ohroženější úmrtím při porodu než ženy bílé barvy pleti, rasizovaní lidé jsou navíc v USA pod daleko větším dohledem (a šikanou) státních složek. Data nejen o jejich pohybu pravidelně nakupuje třeba imigrační policie nebo celní a pohraniční stráž. Čím dál častěji se setkáváme také s případy rasistických algoritmů nebo rasovou diskriminací třeba při cílení facebookových reklam.
Jak se bránit?

„Progresivní (a odcizující) formy technologické mediace skrývají radikální příležitosti; proto tyto technologie nemůžou sloužit zájmům kapitálu (…) Jsme obklopeny neutuchajícím proudem nástrojů, které bychom si měly přivlastnit,“ psaly autorky xenofeministického manifestu v roce 2015. Za posledních sedm let se představa feministických technologií snad ještě více vzdálila realitě – svět ovládají velká data a korporace, která tato data nemají problém na úkor žen kapitalizovat. Stává se tak běžným udávání těhotných nebo prodávání dat, která vedou k vyhoštění nelegálních migrantek a jejich rodin. Proti patriarchálním sítím zkrátka stále nemáme žádné funkční mechanismy sebeobrany. Vše se pak zjednodušuje do stupidních argumentů typu „tak na tom Facebooku neměla být.“

Ačkoli dnes na internetu najdete spoustu návodů, jak chránit své soukromí, individuální opatření tento problém nevyřeší. Je třeba kolektivně tlačit na platformy, aby chránily své uživatelky a uživatele například tím, že k datům nebudou mít samy přístup nebo je budou okamžitě mazat. Cest je mnoho – jak nám ukazují aplikace typu Signal nebo Telegram – chybí ale vůle. Minimálně stejný nátlak musí směřovat také na zákonodárce a kohokoli, kdo dává prostor fundamentalistickým skupinám, jako jsou Krizová těhotenská centra nebo u nás Hnutí Pro život. Právo na potrat by navíc mělo jít ruku v ruce s právem na dostupnou zdravotní péči pro všechny. Reprodukční svoboda není nic než prázdným heslem, pokud je dopřána pouze bohaté vrstvě společnosti.

Autorka je členkou redakce deníku Alarm.

Verze pro tisk 11.9.2022 a2larm.cz
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy

Klima a film: Kreativní resistence - historie britského antidálničního hnutí a Reclaim the Streets

2. 11. 2022, Brno, Praha

Kořeny hnutí za klimatickou spravedlnost ve filmu - Reclaim the streets …(více)

Klima a film: Kodaňské trauma a změna strategie

30. 11. 2022, Brno, Praha

Kořeny hnutí za klimatickou spravedlnost ve filmu - Just do it! …(více)

Klima a film: autonomní zóny aneb jak se žije na stromě

7. 12. 2022, Brno, Praha

Kořeny hnutí za klimatickou spravedlnost ve filmu - okupace hamabašského lesa, ZAD a NOTAV …(více)