George Monbiot

Působí to jako paradox: už před pandemií a válkou, v čase nějvětší hojnosti a dlouhodobě nejnižších cen potravin na světovém trhu, se trend v počtu hladovějících a podvyživených pozemšťanů obrátil. Co se děje? 

Několik posledních let se vědci zoufale pokoušejí bít na poplach kvůli problému, o němž vlády nechtějí ani slyšet: světový systém produkce potravin začíná velmi připomínat globální finanční systém před krachem v roce 2008. 

Zatímco finanční kolaps měl zničující dopady na bohatství či osobní majetky mnoha lidí, důsledky kolapsu globálního systému zásobování potravinami si raději nechtějme ani představit. Nicméně příznaky toho, že se děje něco velmi velmi špatného, se množí. Nárůst cen potravin v nedávné době je přitom jen poslední známkou nestability celého systému.

Mnozí mají za to, že potravinová krize je důsledkem kombinace faktorů spjatých s pandemií covidu-19 a s ruskou invazí na Ukrajinu. Ačkoli se jedná o podstatné faktory, v principu jen stupňují problém, který tu byl už předtím tak jako tak.

Počet podvyživených lidí se mezi lety 2005 a 2014 snížil z 811 milionů na 607 milionů. Ale v roce 2015 se trend začal obracet. Od té doby se počet hladovějících rok od roku zvyšuje — na 650 milionů v roce 2019 a zpět na 811 milionů v roce 2020. Je pravděpodobné, že čísla za letošní rok budou ještě mnohem horší.

Ale tou nejhorší zprávou je, že uvedený trend nastal v době mimořádné hojnosti. Produkce potravin za poslední půlstoletí celosvětově soustavně narůstala, a to s pohodlnou převahou oproti populačnímu růstu. Sklizeň pšenice v loňském roce byla dokonce největší v dějinách.

Počet podvyživených lidí tak začal kupodivu narůstat ve stejnou dobu, kdy světové ceny potravin začaly klesat. V roce 2014, kdy trpělo hledem méně lidí než kdykoli předtím, byl globální index cen potravin na hodnotě 115. V roce 2015 poklesl na 93 a pod stovkou se držel až do roku 2021.

Prudce vzrůstat začal až v posledních dvou letech. Nárůst cen potravin je jedním z hlavních důvodů inflace, která například ve Velké Británii v minulém měsíci dosáhla hodnoty devíti procent. Potraviny začínají být najednou nedostupné i pro řadu lidí v bohatých zemích. Dopady v chudších zemích jsou ale ještě mnohem horší.

Co se tedy děje? Inu globální systém zásobování potravinami je podobně komplexní jako globální systém finanční, formuje se v miliardách interakcí. A komplexní systémy mají některé kontraintuitivní vlastnosti.

V určitých podmínkách mohou být velmi odolné, protože je stabilizuje jejich schopnost sebeorganizace. Ale když narůstá zátěž, tytéž vlastnosti, jež je za běžné situace činí odolnými, mohou přenášet otřesy celým předivem vztahů — a rozšiřovat tak „nákazu“. V určitém bodu se pak může stát, že jen malý otřes může celý systém postrčit přes kritický práh, za nímž zkolabuje, a to náhle a nezadržitelně.

O komplexních systémech toho už dnes víme dost na to, abychom mohli posuzovat, nakolik jsou odolné, nebo naopak křehké. Vědci dnes komplexní systémy přibližují jako sítě uzlů a spojnic mezi nimi. V systému globálního zásobování potravinami uzly představují korporace, které obchodují s komoditami — obilím, osivem či agrochemickými produkty, a také hlavní vývozci a dovozci či přístavy, jimiž potraviny procházejí. Spojnicemi jsou obchodní a institucionální vazby mezi nimi.

Je-li chování jednotlivých uzlů rozmanité a vazby mezi nimi nejsou příliš silné, systém bude pravděpodobně odolný. Pokud si některé z uzlů začnou počínat dominantně, chování uzlů začne vykazovat podobné rysy a spojnice mezi nimi se stanou velmi silné — systém pak bude pravděpodobně křehký.

Velké banky si před propuknutím krize v roce 2008 osvojily obdobné obchodní strategie a obdobné metody pro zvládání rizik, neboť se zaměřovaly na tytéž zdroje možných zisků. Navíc se silně provázaly mezi sebou, a to způsoby, jimž málokdo z regulátorů rozuměl. Když pak zkrachovala firma Lehman Brothers, hrozilo, že s sebou stáhne ke dnu všechny ostatní.

A tady se dostáváme k tomu, co nahání takový strach všem, kdo studují globální systém zásobování potravinami. V posledních letech, stejně tak, jako se to dělo s globálním finančním systémem po roce 2000, klíčové uzly globálního systému zásobování potravinami „zduřely“, vazby mezi nimi se posilují, obchodní strategie se sbližují a synchronizují a prvky, které by mohly odvrátit systémový kolaps („zdvojování kritických součástí“, „přestavitelnost“, „jističe“ a „záložní systémy“) byly odstraněny. Tím se systém stává náchylným k otřesům, které by se mohly šířit po celém světě jako nákaza.

Podle jednoho odhadu devadesát procent globálního trhu s obilím dnes kontrolují pouhé čtyři korporace. Tytéž korporace se etablují v obchodu s osivy, agrochemikáliemi, zpracováním komodit, obalovými technologiemi, v distribuci i v prodeji. Za posledních osmnáct let se množství obchodních vazeb mezi vývozci a dovozci pšenice a rýže zdvojnásobilo.

Státy se nyní začínají koncentrovat u dvou pólů jako „vele-dovozci“ a „vele-vývozci“. Mnohé obchodní cesty procházejí zranitelnými úzkými hrdly, jako jsou turecké průlivy Bospor a Dardanely (nyní postižené ruskou invazí na Ukrajinu), Suezský a Panamský průplav, Hormuzský průliv, úžina Mandeb a Malacký průliv.

Jednou z nejrychlejších kulturních proměn v dějinách lidstva je konvergence směřující ke „globálnímu standardizovanému jídelníčku“. Jakkoli se v potravinové nabídce na lokální úrovni rozmanitost zvyšuje, na globální úrovni se snižuje.

Šedesát procent kalorií produkovaných soudobým zemědělstvím připadá jen na čtyři druhy plodin — pšenici, rýži, kukuřici a sóju. A právě jejich produkce se nyní soustřeďuje v rukou jen velmi malé skupiny zemí, mezi něž patří i Ukrajina a Rusko. „Globální standardizovaný jídelníček“ je výsledkem produkce „globálních standardizovaných farem“, jež spoléhají na totožné zdroje dodávek osiva, agrochemikálií a strojů a jež jsou zranitelné vůči stejnému typu otřesů.

Potravinářství se úzce provázalo s finančním sektorem, čímž se zvýšil ukazatel, jemuž vědci říkají „hustota sítě systému“, což jej činí náchylnějším ke kaskádovému selhání. Po celém světě se odbouraly obchodní bariéry a vylepšily se cesty a přístavy, což umožňuje rychlejší přepravu větších objemů komodit. Na první pohled by se mohlo zdát, že to povede k zvýšení potravinové bezpečnosti.

Pravdou je však opak. Umožnilo to korporacím seškrtat náklady na skladování a přeorientovat se ze skladování zásob na toky komodit. A především se tato strategie včasného doručování zatím osvědčuje. Ale pokud se dodávky přeruší, prudce naroste poptávka a regály zničehonic mohou zet prázdnotou.

Studie zveřejněná odborným časopisem Nature Sustainability říká, že v systému zásobování potravinami „se v globálním měřítku zvýšila četnost otřesů na zemi i na mořích.“ Při výzkumech k mé knize Regenesis jsem dospěl k zjištění, že právě zvyšující se četnost otřesů, které se šíří celý systémem jako nákaza a za jejichž prohlubováním stojí finanční spekulace, je příčinou, proč ve světě znovu začalo přibývat podvyživených a hladovějících lidí.

Důsledky otřesů — způsobovaných spekulativním nárůstem cen, přerušeními zásobovacích cest, zákazy vývozů, úzkými hrdly a dalšími systémovými problémy — bylo až do roku 2020 možné pocítit v bohatých zemích jen vzácně; a tak jsme je ignorovali. Jejich těžké dopady pociťovaly zejména chudší státy, které mají slabé měny a vždy stojí až na konci fronty. Ceny mohou lokálně rapidně vzrůst, i když globálně se drží nízko.

A teď přichází doba, kdy světový systém zásobování potravinami musí zvládnout nejen své vnitřní slabiny, ale také ekologické a politické otřesy, jež navíc mohou působit synergicky. Pro příklad není třeba chodit daleko. V polovině dubna indická vláda vyhlásila, že by mohla svou produkcí zastoupit výpadek na globálním trhu s potravinami způsobený ruskou invazí na Ukrajinu. Jen o měsíc později vydala Indie zákaz vývozu pšenice, poté co tamější úrodu sežehly devastující vlny horka.

Je tedy naléhavě zapotřebí diverzifikovat globální produkci potravin, a to jak geograficky, tak co do plodin a zemědělských i technologických postupů. Musíme zbavit vlivu obří korporace a finanční spekulanty. Musíme si vytvořit záložní zabezpečovací systémy, jež budou produkovat potraviny zcela odlišnými metodami. Musíme zabudovat volné kapacity do systému, který nyní ohrožuje i jeho vlastní efektivita.

Jestliže tolik lidí hladoví v čase bezprecedentní hojnosti, možné důsledky masivního poklesu sklizně v důsledku ekologických pohrom si člověk zdráhá byť jen představit. Je nutná systémová změna. 

24.5.2022 denikreferendum.cz