Pandemie koronaviru prohloubila současnou bytovou krizi a mnoho lidí se navíc ocitlo bez možnosti platit nájem. Rok 2020 přinesl mimo jiné i potřebu nájemnických odborů.

S příchodem koronavirové pandemie a celostátní karantény se mnoho lidí po celém světě ocitlo bez příjmů a přišlo tak o možnost platit nájemné a hypotéky. Téměř třetina amerických nájemníků nebyla schopna zaplatit svůj dubnový nájem. Odhaduje se, že třicet až čtyřicet milionů lidí ve Spojených státech čelí vystěhování. Pandemie tak prohloubila a urychlila současnou bytovou krizi a dlouhodobé problémy nájemníků na bytovém trhu.

Některé země světa sáhly po opatřeních, která zakazují vlastníkům nemovitostí vyhodit své neplatící nájemníky na ulici nebo umožňují odsunutí splátky. Někteří vlastníci však i přes zákaz rozesílali výpovědi z nájmů. Tato opatření navíc na mnoha místech skončila s novým rokem, nebo jim lhůta vyprší v následujících měsících. Nejistota tak opět stoupá a hrozí, že dojde k masivnímu vystěhování a zadlužení domácností. Státy po celém světě nebyly schopny najít cestu, jak pomoci nájemníkům, přestože na většině místech jsou hypoteční splátky pozastaveny.

    Nájemnické odbory jsou v historii sociálních hnutí spíše opomíjeny, sehrály ale důležitou roli – ať už šlo o vyjednávání lepších bytových podmínek a hygienických standardů nebo boj proti šikaně ze strany pronajímatelů.

Během jara se proto mnoho lidí obracelo na různé organizace sdružující nájemníky, někteří tak činili dokonce poprvé. Odbory nájemníků v Los Angeles zaregistrovaly dvojnásobný nárůst členů, stejně jako londýnská organizace sdružující stávkující nájemníky. V květnu se pak tisíce Američanů zapojily do stávky, která volala po zmrazení růstu nájmů, pozastavení nájmu nebo odpuštění dluhu. Očekávalo se, že půjde o největší stávku nájemníků od třicátých let minulého století. Stávky se v květnu konaly všude po světě a všichni žádali to samé – zrušit nájemné po dobu pandemie, pozastavit hypotéky a vybudovat systém finanční podpory. Bílá prostěradla, která jsou symbolem nájemnického hnutí, visela na mnoha místech světa. U nás proběhla kampaň Korona bez nájmu, v jejímž rámci byly po celé republice vidět transparenty požadující odpuštění nájemného po dobu trvání krizového stavu.

Levná práce nikoho nešlechtí. Jsme tu díky vaší podpoře.
Saša Uhlová

Pandemie tak zesílila už dlouho znějící hlasy, jež volají po potřebě nájemnických odborů. Se začátkem roku zaznamenal aktivitu také berlínský kolektiv z Mietenwahnsinn (Nájemní šílenství), který založil vlastní odbory. Organizace upozorňuje na chybějící dostupné bydlení, rapidně se zvedající nájmy a řeší šikanu ze strany pronajímatelů a nucená vystěhování. Sdružení Mieter:innengewerkschaft se zase snaží organizovat nájemníky a vybudovat si tak silnější pozici, případně rovnou vyjednává s pronajímateli. „Existuje mnoho menších iniciativ, které se takto brání, ale naše struktura musí být od základu demokratická, abychom tyto iniciativy propojili a zvýšili tak jejich účinek. Potřebujeme něco jako odbory, abychom mohli vyvíjet politický tlak,“ říká Christian, jeden ze zakladatelů iniciativy, pro deník Die Tageszeitung.
Nájemnické hnutí v historii

Stávky nájemníků však nejsou nic nového. Moderní nájemnické hnutí v Americe se zrodilo na počátku 20. století jako reakce na nevyhovující bytové podmínky a vysoké nájmy. Nepůsobilo nijak kontinuálně ani organizovaně, probouzelo se povětšinou v období velkých ekonomických a politických změn. Během pandemie španělské chřipky, která mezi roky 1918–1920 vzala život minimálně padesáti milionům lidí, proběhly napříč New Yorkem stovky stávek nájemníků. Z velké části byly protesty vedeny ženami z dělnických tříd, které zůstaly ve válečném období na péči o domácnost samy. Pořádaly komunitní setkání a organizovaly se do místních spolků. Do stávek se zapojovaly jednotlivé domy i celé bloky.

V šedesátých a sedmdesátých letech se stávkující nájemníci stali součástí širšího studentského hnutí a hnutí za občanská práva. V některých samosprávách si tak vybojovali regulaci nájemného, která určuje, o kolik lze zvýšit nájemné za určité období. V těchto letech zaznamenalo hnutí největší úspěch. „Popudem ke vzniku dnešních nájemnických odborů byly nejspíš protesty v Harlemu na podzim roku 1963,“ píše urbanista Peter Marcuse. Tehdy se zapojilo přes pět set budov a více než patnáct tisíc nájemníků nezaplatilo svým pronajímatelům nájemné. Nájemnické stávky nabraly znovu na síle během globální ekonomické krize z roku 2008. Hnutí Occupy Wall Street poukazovalo na křehkost systému, který bere bydlení jako komoditu a ponechává jednotlivé domácnosti v trvalé nejistotě.

Přestože jsou nájemnické odbory v historii sociálních hnutí spíše opomíjeny, sehrály důležitou historickou roli. Ať už šlo o vyjednávání lepších bytových podmínek a minimálních hygienických standardů, oprav na domech, boj proti šikaně ze strany pronajímatelů, proti vystěhování nebo o vyjednávání jasných pravidel pro zvedání nájemného. Jedním z hlavních cílů nájemnického hnutí bylo také zřízení systému sociálního bydlení.
Současná hnutí

V současnosti rezonují především otázky ohledně financializace bydlení a problémy spojené s gentrifikací. Na našem území se k tomu přidává volání po zřízení funkčního systému sociálního bydlení, které prosazuje například Platforma pro sociální bydlení, komunitní organizování v tzv. sociálně vyloučených lokalitách jako v případě ostravské Bedřišky, boj s platformou Airbnb nebo kauza bytů OKD.

Hnutí čelí velkým výzvám z hlediska zdrojů a mobilizace, především pokud jde o jeho roztříštěnost a nesourodost cílů a taktik. Má před sebou nelehký úkol změnit zažité představy o tom, jak je rozvržena moc ve vztahu pronajímatel-nájemník. Musí také převyprávět dokola omílanou pohádku o tom, že bydlení je komodita. Nájemníci mohou ale skrze odbory lépe vyvíjet kolektivní tlak, ať už je to na úrovni domu, čtvrti nebo města. Zlepšují a utužují vztahy, šíří solidaritu a mohou sloužit i jako poradní orgány pro další obyvatele.

Význam nájemnického hnutí proto ani v současnosti neklesá, ba naopak. Příkladem může být třeba Berlín, který si vybojoval zastropování nájmů a postupuje v referendu o vyvlastnění největších firem obchodujících s nemovitostmi. Pandemie ukazuje, že dnes je nájemnické hnutí důležitější než kdy jindy a že nesmí ve svých nárocích polevit. „Bydlení se musí vyžadovat a chránit,“ jak píší David Madden a Peter Marcuse v knize Na obranu bydlení (Neklid 2020). Stávky tak s novým rokem nekončí. Jak informoval deník Guardian, britští studenti plánují největší stávku nájemníků za posledních čtyřicet let.

Autorka studuje sociologii.

10.1.2021 a2larm.cz