Make Turkiye queer again

Report ze solidární demonstrace na podporu tureckých kvír lidí.

Ve čtvrtek 15.10. proběhla v Praze před tureckou ambasádou solidární demonstrace a happening na podporu tureckých kvír lidí. Praha se tak připojila k dalším desítkám měst po celém světě, kterým není lhostejná nenávistná represivní kampaň prezidenta Erdogana vůči kvír komunitě. Pod názvem "Moje rodina je v bezpečí" probíhá od září rozsáhlá policejní razie proti kvír lidem, která neprobíhá izolovaně, ale je součástí dlouhodobé snahy o rozklad opozice a občanské společnosti. Doposavad bylo zatčeno nejméně 116 lidí, přesná čísla je však těžké určit: policie se zaměřuje především na vůdčí osobnosti hnutí a organizací, aktivistsvo.

V několika projevech jsme především amplifikovalx hlasy samotných kvír lidí v Turecku a chodník před ambasádou jsme pokrylx jmény obětí zločinů z nenávisti, které svým jednáním Erdoganův režim nejen nepřímo podporuje, ale sám je i páchá (z výpovědí zadržených a vězněných víme, že nezřídka dochází nejen k verbálnímu ponižování, ale i k fyzickému a sexualizovanému násilí). Mluvilx jsme taky o důležitosti intersekcionality v rámci aktivismu, jejíž důležitost se promítá i do případu perezekucí v Turecku - mimo kvír spolky a lidi jsou totiž cílem perzekucí i spolky feministické a organizace pomáhající pacientstvu s HIV.

Po skončení demonstrace jsme se přesunulx do Trhliny, kde už na nás čekalo výborné vegan jídlo - konkrétně guláš a čočková polévka. Po rychlém najezení a dočerpání sil jsme promítalx turecký kvír film Gece, Melek ve Bizim Çockular (do češtiny volně přeložitelné jako Noc, anděl a naše děti). Film se odehrává v Turecku v devadesátých letech a sleduje osudy Tureckých kvír lidí a sexualního pracovnictva během jednoho roku. Následně o něm probíhala debata.

Ačkoliv účast byla menší a akce se tak řadila spíše ke komornějším, považujeme ji za úspešnou. Jednak jsme jejím prostřednictvím poukázalx na situaci kvír komunity v Turecku a vyjádřilx jí solidaritu, druhak jsme upozornilx na důležitost intersekcionality a pospolitosti přesahující hranice. Lidskoprávní situace v ČR totiž sice není tak kritická, jako právě v Turecku, už teď ale sedí ve vládě i v jejich poradních orgánech lidé, kteří by nám rádx naše práva upíralx, ať už se jedná o lobbisty Hnutí pro život, či detrans aktivisty. Nesmíme zapomenout, že tam, kde se teď nachazí naše turecké sourozenectvo, se za pár let můžeme nacházet i my. Stát nás a naše práva neochrání, musíme se o to postarat my samx.

Nikdo z nás není svobodnx, dokud všichni nejsme!