José Domínguez Muñoz (1944–2026)

Nekrolog andaluského anarchisty a významného zpěváka flamenca

Svět flamenca truchlí nad smrtí jednoho ze svých nejvýznamnějších zpěváků. Jmenoval se José Domínguez Muñoz, „El Cabrero“ (Pasák koz). Andalusie tak ztratila jeden ze svých nejautentičtějších, nekompromisních a nejhlubších hlasů. Zemřel v městečku Bormujos poblíž Sevilly 13. května 2026 ve věku 81 let.

Narodil se v roce 1944 v Aznalcóllaru, od svých šesti let byl pasákem koz a s pasením nikdy nepřestal. Právě odtud pramenilo jeho umění – přímo ze země, po které kráčel, živené drsným venkovem a důstojností pracujících. Byl umělcem, který na pódia přinesl pravdu hor. Byl zpěvákem svobody a vzpoury.

Nesmírný proud pravdy a upřímnosti tohoto jedinečného umělce tekl nezmenšující se měrou – jak by sám řekl – z kopce, mezi skalními výběžky a útesy, přes rokle a úzké soutěsky, až vyvolal skutečnou lavinu, přetékající emoce ve svědomí všech těch mužů a žen, kteří v jeho zpěvu, v jeho jedinečné, ale hluboké pravdě hledají útěchu onoho nedosažitelného snu o rovnosti a svobodě.

Jeho styl, zakořeněný v nejprostší flamencové tradici – fandangos z Huelvy, soleares, seguiriyas a tonás – se stal nástrojem sociálního protestu během přechodu od fašistické minulosti Španělska. Jeho první album z roku 1975, Así canta el Cabrero (Tak zpívá pastýř koz), se stalo kulturním symbolem období transformace. Dosáhl mezinárodní slávy a francouzská televizní stanice La Sept mu v roce 1988 věnovala dokument El Cabrero. El canto de la Sierra. Se vzdorovitými texty a libertinskou životní filozofií zpíval El Cabrero vždy proti zneužívání moci a nedostatku svobody.

„Když je co říct,
nelze mlčet,
protože mlčet znamená zemřít.“

El Cabrero byl skutečnou živoucí legendou, flamencovým zpěvákem nejvěčnějších lidových tradic, protože i za sto let budou lidé stále mluvit o El Cabrerovi, vyprávět o jeho činech a hrdinských kouscích jako o báječných příbězích, které budou kolovat v nejčistším stylu ústní tradice, protože on, lépe než kdokoli jiný, věděl, jak rezonovat s lidmi, a lidé ho milují a respektují a budou ho i nadále respektovat, obdivovat, a především brát coby živoucí symbol utopické Andalusie, která nemlčí ani se nikomu neklaní.

El Cabrera lze považovat za jeden z těch vzácných hlasů v celé historii flamenca, který nejlépe zachytil autentickou socioekonomickou realitu Andalusie. Navíc byl schopen ji zviditelnit, odsoudit a bojovat proti ní svým zpěvem, což mu nikdy neodpustily ani mocné osoby té doby, ani jeho vlastní kolegové z flamenca – zejména ti, kteří hledali umění flamenca pouze pro něj samotné.

Pastevectví mu poskytovalo dostatek času „přemýšlet a dívat se do budoucnosti“ a sloužilo mu i jako „útočiště“. Byl flamencovým zpěvákem a pásl kozy, což bylo to, co chtěl vždycky dělat. Stal se námětem beletrizované biografie novináře Eduarda Izquierda s názvem Musím být velmi dobrou kořistí, když na mě míří tolik pušek. Byl jedinečnou postavou španělské populární hudby, vyznačující se silnou, ale zároveň skromnou osobností a postavením básníka lidu. Byl anarchistou napojeným na odborový svaz CNT, není tedy překvapivé, že jeho písně zobrazují manuální pracující, rybáře a farmáře, odhalují zvrácené společenské hierarchie, prázdnotu politiků a machinace mocných a zároveň vyzdvihují důstojnost obyčejných lidí.

Několik let stál mimo pozornost reflektorů. V roce 2020 se kvůli „bolesti bránice“ stáhl z pódia i z očí veřejnosti poté, co v květnu 2019 kvůli mrtvici přerušil své rozlučkové turné.

El Cabrero tu vždy bude, aby nám připomínal, že se nesmíme nikdy zastavit, že se nikdy nesmíme spokojit se stavem věcí, že musíme vždy kráčet ostražitě, vždy si uvědomovat svůj osud, aby nám nebyl předurčen. Nechť odpočívá v pokoji.

Zdroje:
https://redeslibertarias.com/2026/05/16/nuestro-adios-a-la-voz-mas-libre-del-flamenco-el-cabrero-1944-2026-in-memoriam/
https://www.rtve.es/noticias/20260513/muere-cantaor-jose-dominguez-cabrero-81-anos/17066793.shtml
https://www.elsaltodiario.com/obituario/muere-cabrero-cantaor-al-miedo-hizo-rebelde-no-borrego