Rozhovor s Anarchistickou frontou o represích a odporu, regionální válce a vypínání internetu

Když jste naposledy mluvilx s Freedom, protesty v Íránu se rychle šířily a sílily, ale zároveň proti nim rostly represe. Můžete nastínit, co se od té doby změnilo a co dělal váš kolektiv?

Od našeho posledního rozhovoru se situace v Íránu změnila zcela bezprecedentním způsobem. Proti rozsáhlým protestům v různých městech po celé zemi přišly tvrdé represe. Bezpečnostní složky útočily na demonstrantstvo ostrou municí, tisíce lidí byly zabity nebo zraněny a desetitisíce zatčeny. Celou zemí se rozšířila atmosféra útlaku. Existují také zprávy a doložené důkazy naznačující, že za současných válečných podmínek jsou některx zadržovanx drženx v místech, která jsou vystavena častým náletům, a jsou fakticky využívánx jako lidské štíty.

Uprostřed toho všeho, dříve než mělo hnutí šanci se reorganizovat, došlo k dalšímu vývoji: 28. února 2026 začaly rozsáhlé vojenské útoky Spojených států a Izraele proti Íránu, které zasáhly stovky cílů po celé zemi. Při těchto útocích bylo zabito několik vysokých velitelů a politických představitelů Islámské republiky a země se nyní nachází ve válečném stavu. Mocenská struktura Islámské republiky čelí vážné krizi, politická budoucnost země však zůstává nejistá a sporná.

Síly USA a Izraele se zaměřily na mnoho míst v Íránu a při těchto útocích bylx kromě vojenských cílů zabitx také civilisté a civilistky. Islámská republika zároveň využila své raketové kapacity k úderům na cíle v okolí. Tyto střety ohrožují životy milionů lidí v celém regionu a dosud o život přišly stovky civilistů a civilistek. Historická zkušenost regionu také ukazuje, že cizí intervence jen zřídkakdy vedla ke skutečné svobodě a často vyústila v nové formy nadvlády, nestability a geopolitického soupeření.

Za těchto podmínek pokračují naše aktivity jakožto anarchistů a anarchistek. Snažilx jsme se zabránit tomu, aby hlasy uprostřed represí a války utichly, a to dokumentováním událostí, zveřejňováním prohlášení, udržováním sítí mezinárodní solidarity a zprostředkováváním hlasů dělnictva, žen a různých společenských vrstev celému světu. Zároveň jsme kladlx velký důraz na rozšiřování myšlenek a diskusí ohledně samosprávy a horizontálního organizování ve čtvrtích, na pracovištích a univerzitách a na propojování lidí do širších sítí sociální solidarity. Věříme, že bez těchto společenských základů zůstane každá vlna protestů zranitelná vůči státním represím.

Bylx lidé schopnx bránit se represím, kterým čelilx?

Lidé se snažilx bránit různými způsoby: od vytváření solidárních sítí pro ošetřování raněných a pomoc rodinám zadržených až po různé formy pouličního odporu. Musíme však být realističtí a realistické: represivní aparát Islámské republiky je nesmírně rozsáhlý a vysoce organizovaný, což kolektivní obranu ztěžuje.

Za těchto podmínek si lidé vyvinulx metody, jako je rychlé rozptylování v ulicích, anonymní organizování a vzájemná podpora v rámci čtvrtí. V některých regionech, jako je Kurdistán a Balúčistán, kde je delší historie sociálního odporu, byly v některých případech místní komunity schopny lépe se chránit. Ve velkých městech však byly represe extrémně tvrdé.

Nejzranitelnější skupinou zůstává politické vězeňstvo, zejména to, které bylo zadrženo během nedávných protestů. Jsou drženx v extrémně nebezpečných podmínkách a nadále čelí hrozbě vysokých trestů, nebo dokonce poprav. Ukazuje se, že sítě místní sociální solidarity mohou hrát důležitou roli v sociální obraně a v udržování odporu.

Když jsme s Anarchistickou frontou dělalx rozhovor naposledy, íránská vláda krátce předtím po celé zemi vypnula internet. Došlo od té doby k nějakým výrazným změnám ve vaší schopnosti komunikovat a k možnosti nějak se dostat k internetu? Bylx lidé schopnx tato omezení obejít?

Íránská vláda i nadále využívá vypínání nebo omezování internetu jako jeden ze svých hlavních nástrojů represe. V uplynulých letech platilo, že kdykoliv byl internet plošně odpojen, obvykle se to shodovalo s násilnými zákroky a přímou střelbou do protestujících. S vypuknutím války bylo vypínání internetu opět zavedeno v širokém měřítku, což připravilo miliony lidí o online komunikaci. Už před válkou, během nedávných protestů, se omezení internetu stala přísnějšími a trvala déle než dříve, což na celé týdny narušilo komunikaci mezi aktivistvem.

Nicméně lidé mají už značné zkušenosti a dovednosti potřebné k obcházení těchto omezení. Široce se využívají nástroje jako protokoly V2Ray a aplikace jako Psiphon nebo Lantern, a kdykoliv je připojení dostupné, zůstává jednou z nejdůležitějších komunikačních platforem Telegram. Pro některé aktivisty a aktivistky se stal důležitým také satelitní internet, ačkoliv přístup k němu zůstává omezený.

Zkušenosti z minulých let zároveň ukázaly, že žádné sociální hnutí se nemůže spoléhat výhradně na internet. Skutečný základ každého sociálního hnutí se buduje prostřednictvím přímých vztahů, vzájemné důvěry a reálných vazeb mezi lidmi.

Varovalx jste před hrozbou monarchistů (tvořících v protestech jen malou menšinu), kteří se pokoušejí využít tyto protesty jako odrazový můstek pro vlastní politické hnutí. Do jaké míry v tom podle vás byli úspěšní?

Monarchistické síly se snažily prezentovat jako jediná politická alternativa, využívaly mediální platformy, které byly pod jejich kontrolou, a to za podpory některých cizích vlád. Rezá Pahlaví a jeho stoupenci a stoupenkyně se aktivně pokoušelx stylizovat do role přechodné vlády a dostalo se jim podpory od perskojazyčných médií i některých západních vlád.

Skutečná společenská základna tohoto proudu uvnitř Íránu je však mnohem menší, než jak naznačuje jeho mediální prezentace. Mnoho lidí, kterx se účastnilx protestů, vyšlo do ulic v podstatě proti všem formám autoritářství a návrat monarchie nepovažují za řešení.

Velká část íránské společnosti ve skutečnosti velmi dobře chápe, že nahrazení jedné formy autoritářství jinou formou není řešením. Z tohoto důvodu nadále zdůrazňujeme, že budoucnost svobody v Íránu nespočívá ani v obnově monarchie, ani v pokračování jiných autoritářských struktur, nýbrž v sociální samosprávě a demokratické organizaci společnosti.

Podle nás nemůže být íránský lid osvobozen cizími mocnostmi. Svoboda může vzejít pouze z boje a vůle samotných lidí. Proměna sociálních hnutí v nástroje, které slouží k soupeření mezi státy, nakonec společnosti jen uškodí.

Je ještě něco, co by podle vás naše čtenářstvo mělo o situaci v Íránu vědět, a existuje způsob, jakým můžeme íránský lid podpořit?

Je důležité si uvědomit, že lidé v Íránu nejsou jen pasivními oběťmi této války. V rámci íránské společnosti existuje mnoho sociálních hnutí: dělnictvo, ženy, studující, etnické komunity a anarchistické aktivistvo, které pokračuje v odporu a organizování, a to za extrémně obtížných podmínek. Íránská společnost je komplexní, multietnická a dynamická a boj za svobodu pokračuje v mnoha podobách. To, na čem záleží nejvíce, je mezinárodní solidarita mezi lidovými hnutími, nikoli podpora státních projektů nebo alternativ vnucených shora.

Čtenářstvo mimo Írán může hrát důležitou roli v tom, že bude šířit a překládat nezávislé hlasy, pořádat solidární akce a pomáhat zviditelňovat sociální boje v Íránu. Čím více budou tyto hlasy slyšet, tím těžší bude je umlčet.

Jsme tady. Pokračujeme v organizování a odporu.

Ani muly, ani šáha!

Žena! – Život! – Svoboda!

Nápis na fotografii: „Nechceme krále ani (nejvyššího) vůdce. Jedno horší než druhé.“

Zdroj:

https://freedomnews.org.uk/2026/03/10/iranian-anarchists-we-continue-to-organise-and-resist/

22.3.2026 Gabriel Fonten

Ze světa Protesty