Text Anarchistické fronty Íránu a Afghánistánu, vyjadřující solidaritu ženám a poukazující na to, že osvobození žen nepřijde skrze bomby, nýbrž skrze zdola organizované hnutí.

Na letošní Mezinárodní den žen je Írán bombardován a íránské ženy jsou – jako vždy – uprostřed dění. Ne jako oběti, ale jako bojovnice.

Od prvních dnů Islámské republiky to byly ženy, které se odmítly podřídit. Když Chomejní v roce 1979 zavedl povinné nošení hidžábu, ženy během několika dní vyšly na protest do ulic. Téměř pět desetiletí platily za toto odmítnutí vězněním, bičováním i smrtí. Režim vybudoval celou svou ideologickou strukturu na kontrole ženských těl, pohybu žen a regulaci ženských hlasů. A po pět desetiletí ženy tuto strukturu rozebíraly, jak se říká, kámen po kameni.

Když byla v září 2022 zavražděna Mahsa Jina Amini, byly to právě ženy, které zažehly plamen, z něhož vzešlo povstání „Žena – Život – Svoboda“. Ne proto, že by jim to někdo nařídil. Ne proto, že by jim nějaká strana či vůdce dal svolení. Ale proto, že hořely už po desetiletí a nakonec se ten oheň stal viditelným pro celý svět.

Ten plamen nezhasl. V prosinci 2025 a lednu 2026 stály ženy znovu v čele povstání – organizovaly, vedly, inspirovaly. Režim odpověděl brutální silou. Ženy byly na ulicích bity. Střílelo se na ně ostrou municí. Ve vazbě byly sexuálně zneužívány a mučeny. Některé byly zabity. Jejich jména možná svět ještě nezná, ale my je známe. Nosíme je v sobě. Ctíme každou ženu, která v těch týdnech položila život, když požadovala pouhé právo existovat svobodně a důstojně.

Věznice jsou nyní znovu zaplněny ženami, které se odvážily povstat. Dnes, když na íránská města dopadají bomby, zůstávají tyto ženy stále ve vazbě. Některé byly převezeny na vojenské základny Revolučních gard a armáda je používá jako lidské štíty. Jejich případy jsou v tichosti a za informačního šumu urychleně projednávány soudy. Riziko hromadných poprav je veliké.

K tomu všemu útlaku se nyní ještě přidala i válka. Ženy v Teheránu, v Minábu i v dalších městech po celém Íránu ukrývají své děti před raketami, zatímco jejich sestry hnijí v celách. Ošetřují zraněné v poškozených nemocnicích. Dokumentují zvěrstva na své telefony, které jsou připojené přes VPN. Udržují paměť boje při životě i v těch nejtemnějších chvílích.

Jasně říkáme: osvobození íránských žen nepřijde z amerických bomb ani z izraelských raket. Jejich osvobození nepřinese ani monarchie, která zacházela se ženami jako s majetkem dříve, než je Islámská republika začala označovat za hříšnice. Přijde – a už přichází – od samotných žen. Zdola.

Tímto vzdáváme čest každé íránské ženě, která vzdoruje. Každé ženě, která spálila svůj hidžáb. Každé ženě, která vyšla do ulic. Každé ženě, která byla zbita, mučena a zneužita za to, že se odvážila požadovat svobodu. Každé ženě, která je dnes v cele. Každé ženě, která je naživu a stále bojuje.

Nečekají, až budou osvobozeny.

Ony jsou tím osvobozením.

Žádný mulláh! Žádný šáh!

Žena – Život – Svoboda!

Zdroj:

https://theanarchistlibrary.org/library/anarchist-front-of-iran-and-afghanistan-from-the-cell-to-the-street

15.3.2026 Anarchistická fronta Íránu a Afghánistánu

Gender Ze světa Protesty