„Mírumilovnost“ a „dodržování zákonů“ autoritářství nezastaví

Ponaučení kamarádstva z Německa určené lidem ve Spojených státech

V následující analýze anarchisté*ky z Německa zkoumají, jak by události z německé historie mohly inspirovat ty, kteří*ré dnes odporují upevňování autoritářské moci ve Spojených státech.

* * *

Zdravíme z Německa. I když jsme viděli mnoho videí, na nichž policie zabíjí lidi, pokaždé nás to rozzuří. Po vraždě Renee Good jsme přemýšlelx, co bychom mohlx udělat na podporu opozice vůči Donaldu Trumpovi.

Rozhodlx jsme se podělit o naše zkušenosti z Německa a německé historie v naději, že to pomůže lidem ve Spojených státech bránit se pokusům o kontrolu, pacifikaci a rozdělení. Jedním z ústředních prvků nástupu nacistů k moci v Německu byla skutečnost, že se vůdci sociálnědemokratických stran podíleli na potlačování řady povstání.

Kromě toho chceme vyzvat všechny ostatní na území nárokovaném Německem, aby podpořilx odpor ve Spojených státech všemi dostupnými prostředky. Pokud se podaří Trumpa zastavit, možná i my budeme mít šanci porazit autoritářství zde.

„Mírumilovnost“ a „dodržování zákonů“ autoritářství nezastaví

Než se nacisti chopili moci, mělo Německo jedno z největších dělnických hnutí na světě. Tomuto hnutí dominovala Sociálnědemokratická strana (SPD). Od roku 1919 byla druhou nejsilnější silou Komunistická strana (KPD). V důsledku toho se německé dělnické hnutí vždy silně soustředilo na volby jako prostředek k získání státní moci.

Navzdory tomuto zaměření na parlamentní cestu bylo řadové členstvo německého dělnického hnutí opakovaně nuceno uchýlit se k jiným prostředkům. V roce 1918 svrhla revoluce organizovaná dělníky a vojáky císaře a vytvořila první německou republiku s vládou vedenou sociálními demokraty.

Krátce nato provedly pravicové milice a části oficiální armády puč proti vládě v Berlíně. Vláda uprchla.

V reakci na to se konala celostátní generální stávka, které se zúčastnily miliony lidí. V Porúří šlo dělnictvo ještě o krok dál: desítky tisíc se jich ozbrojily, vyhnalx policii a armádu z regionu a zřídilx dělnické rady. Ve městech, kde bylx silní anarchosyndikalisté, lidé také vyvlastnilx podniky. Pracující bylx tak silní a regulérní německá armáda tak slabá, že nejdůležitější průmyslová oblast Německa, region s miliony obyvatel, byla osvobozena od kontroly státu.

Antifašistická dělnická milice ve městě Dortmund během Porúrského povstání.

Poté, co stávky, přímé akce a militantní boj zastavily puč, ti samí sociální demokraté, kterým dělnictvo pomohlo k vítězství, povstání potlačili. K tomu využili některé pravicové milice, které se předtím podílely na puči. Toho se jim podařilo dosáhnout díky tomu, že polovina dělníků se po návratu „legitimní“ vlády z akce stáhla.

Aby potlačily povstání v Porúří, zavraždily státní síly přes tisíc dělníků, včetně mnoha nejmilitantnějších bojovníků*ic dělnického hnutí. V důsledku toho se nemohlx v následujícím desetiletí zapojit do odporu proti rostoucímu fašistickému hnutí.

Přibližně 93 let po potlačení povstání v Porúří to byla ta samá strana SPD, která nasadila na summitu G20 v Hamburku přes 31 000 policistů, aby bránila autokraty Trumpa, Putina, Erdogana a Si Ťin-pchinga.

Dnes je SPD v koalici s konzervativní CDU. Její kancléř, německý premiér Friedrich Merz, pronáší projevy, v nichž hovoří o migrantech jako o „problému městské krajiny“.

Stručně řečeno, SPD je pro Německo tím, čím jsou demokraté pro Spojené státy. I demokraté se snaží pacifikovat odpor proti Trumpovi, aby si udrželi vlastní moc.

Bez povstání, k němuž došlo v roce 2020, by se demokraté pravděpodobně nevrátili k moci. Po tomto povstání se však demokraté snažili potlačit nejmilitantnější prvky odporu represemi a zároveň se ze všech sil snažili znovu legitimizovat tytéž instituce – jako je ICE –, které nyní opět slouží Trumpovi.

Nevíme, jak by se historie vyvinula, kdyby se pracující během povstání v Porúří nenechalx rozdělit – kdyby mnozí z nich nevzdalx boj, jakmile se demokraticky zvolení vládci vrátili k moci. Povstání v Porúří však bylo nejlepší šancí, jak zastavit vzestup fašismu v Německu. Poté už k žádnému velkému antifašistickému povstání nedošlo.

Z dlouhodobého hlediska je lepší nedělat kompromisy, nenechat se uklidnit a odzbrojit, ať už doslova nebo obrazně. Být nekompromisní a riskovat je často bezpečnější než obnovovat status quo.

Německé policejní jednotky se pokouší potlačit odpor proti summitu G20 v Hamburku v roce 2017, aby ochránily Donalda Trumpa, Vladimira Putina, Si Ťin-pchinga, Recepa Tayyipa Erdoğana a saudskoarabského ministra financí Muhammada al-Jadaana.

Dalším ponaučením, které si můžeme vzít z německé historie, je, že občanská válka není to nejhorší, co se může stát. Po roce 1933 existoval v Německu odpor proti fašismu, ale hnutí odporu bylo příliš slabé na to, aby vedlo tak rozsáhlý boj, jako bylo povstání v Porúří.

Naproti tomu v zemích jako Španělsko a Itálie, kde dělnické hnutí nebylo ovládáno sociálními demokraty zaměřenými na volby, ale bylo poháněno anarchisty a socialisty zaměřenými na organizování a akci na nejnižší úrovni, proběhl dlouhý boj proti fašistickým režimům, které se dostaly k moci, zahrnující rozsáhlý odpor.

V případě Španělska byla po desetiletích nepovolených demonstrací, stávek a militantních útoků kapitalistická elita nucena zavést demokratický systém jako ústupek. Základy tohoto rozsáhlého odporu položily generace rolnického a dělnického odporu, z něhož vyrostlo velké anarchistické hnutí, které vyvrcholilo anarchistickou revolucí v roce 1936 a občanskou válkou v letech 1936 až 1939. Ačkoli anarchisté*ky bylx v občanské válce poraženx, jejich úsilí zanechalo ve Španělsku takovou stopu, že byl fašismus nakonec zrušen bez vojenské porážky, která byla nezbytná pro ukončení fašismu v Německu.

Aby bylo jasno, nechceme občanskou válku. Chceme sociální revoluci – chceme, aby se lidé postavilx proti státu a kapitalismu tak rozhodně, s takovou jednotou, že druhá strana bude příliš malá na to, aby vůbec mohla vést válku. Ale pokud máme na výběr pouze mezi občanskou válkou a diktaturou, která bude mít volnou ruku k uvěznění a vraždění milionů lidí, pak by rozhodnutí mělo být jasné. Občanská válka je lepší.

Demokraté ve Spojených státech se snaží vyvolat strach, že „nemírumilovné“ střety s ICE a Trumpovým režimem povedou k nasazení armády. A co pak? Lidé budou zastřeleni za protesty? Ale nejsou lidé stříleni už teď?

Demokraté se ve skutečnosti nebojí toho, že by lidé mohlx být zraněni na ulicích, ale toho, že by demokratičtí politici*čky mohlx přijít o práci. Protože si chtějí udržet svou moc, snaží se pacifikovat a rozdělit odpor rétorikou o nutnosti zůstat „nenásilnými“ a „dodržujícími zákony“.

Co se stane, když se obyvatelstvo sjednotí proti režimu a přestane se omezovat na to, co je legálně povoleno? Odpověď jsme viděli v Německu v roce 1989, kdy se zhroutila NDR (Německá demokratická republika).

V té době nebyl odpor proti režimu zcela „nenásilný“. Došlo k útokům na policii. Demonstrace nebyly v souladu se zákonem – ve skutečnosti byly všechny nelegální. Miliony lidí porušovaly zákon. Vzhledem k počtu lidí v ulicích, kteří odmítalx poslouchat, režim věděl, že bude muset použít armádu, včetně tanků, aby povstání potlačil.

„Žádná moc pro nikoho“: Anarchisté*ky se účastní v roce 1989 největší demonstrace proti režimu NDR. Anarchisté*ky, zejména anarcho-punkeři*ky a ekoaktivisté*ky, hrálx důležitou roli při svržení diktatury.

Části vlády se začaly obávat eskalace. Nebyly si jisté, zda je jejich armáda připravena uposlechnout rozkaz k útoku na demonstranty. Požádaly svého hlavního spojence – Sovětský svaz – o vojenskou podporu. Sovětský vůdce Michail Gorbačov to odmítl.

Trumpův režim není závislý na Moskvě, alespoň ne tímto konkrétním způsobem. Spoléhá se však na americký státní aparát, který není zcela pod jeho kontrolou.

Dokud nebude Trumpův režim nucen použít armádu a všechny ostatní dostupné síly, dokud mu budou loajální úderné jednotky ICE stačit k dosažení jeho cílů, ti, kteří ještě nejsou definitivně na straně Donalda Trumpa, se nebudou muset rozhodovat. Nebudou muset zažít Gorbačovův moment, kdy by se mohli rozhodnout neplnit Trumpovy rozkazy.

Eskalace s sebou vždy nese riziko prohry. Ale držet se v této situaci zpátky znamená zvolit prohru.

Pád NDR také ukazuje, že není nutně užitečné směřovat odpor přímo na despotu, protože ten nebude váhat, ale spíše na ty, kteří nestojí ideologicky zcela na jeho straně.

V kontextu Spojených států by to znamenalo nesoustředit veškerou energii na ICE a Trumpa. Je důležité se jim postavit, ale půjde to mnohem lépe, pokud pokaždé, když demokratičtí politici, kteří pošlou místní a státní policii a Národní gardu na ochranu ICE, pocítí důsledky, které jim znemožní v takové politice pokračovat.

Povstání v NDR se neodehrálo ve vzduchoprázdnu. V mnoha zemích východní Evropy byli představitelé četných diktatur nuceni rozhodnout, zda zdvojnásobí represi, nebo udělají ústupky. Jakékoli oslabení diktatury v sousední zemi umožnilo rozšířit boj i do jiných oblastí, protože už nebylo možné přesouvat vojáky z jednoho státu Varšavské smlouvy do druhého.

Chceme položit otázku: Co by bylo zapotřebí, aby starosta v USA již nemohl povolat policii, když se lidé pokusí konfrontovat hotel plný agentů ICE? Co se musí stát, aby guvernér nařídil své národní gardě, aby nezasahovala? Jaké okolnosti by musely panovat na ulicích, aby nebylo možné vyslat národní gardu jednoho státu do jiného?

Je příliš pozdě na zachování statu quo

Ačkoli fašisti a autokrati zatím v Německu u moci nejsou, den, kdy by se tak mohlo stát, není daleko. AfD (Alternativa pro Německo) se chystá stát nejsilnější stranou v Německu. AfD zastává podobné postoje jako hnutí MAGA a demografické skupiny, které je podporují, jsou podobné.

Přestože má AfD jasně fašistickou základnu, většina lidí ji nevolí proto, že by podporovala její postoje. Jak ukazují průzkumy, volí AfD, aby vyjádřili svůj hněv na stávající systém. V důsledku toho je AfD nyní obzvláště úspěšná v Porúří – regionu, kde v roce 1920 došlo k největšímu antifašistickému povstání v německé historii – a také ve východním Německu. To není náhoda. Poté, co lidé v Porúří 100 let těžilx uhlí na podporu německého průmyslu a německých válek, region zchudl, podobně jako Rust Belt ve Spojených státech od 70. let 20. století.

V průzkumu mezi voliči AfD z února 2025 uvedlo 85 % z nich, že AfD je jedinou politickou stranou, jejímž prostřednictvím mohou vyjádřit svůj protest.

A kdo za to mohl? SPD – sociální demokraté, kteří 50 let řídili proces hospodářského úpadku a pilně profitovali ze svých pozic ve státním aparátu, až se situace nakonec stala tak kritickou, že si nedokázali udržet většinu.

A zde nacházíme další paralelu: stejně jako Trump, ani AfD neslibuje své základně materiální zlepšení, ale spíše nenávist a násilí. Většině jejích voličů to nepřinese žádný prospěch. AfD ve svém volebním programu otevřeně prohlašuje, že hodlá snížit německé sociální výdaje, stejně jako to dělají republikáni pod vedením Trumpa. Její vůdci pocházejí především z akademických elit; nejsou to oni, kdo jsou těmito škrty ohroženi.

Neoliberální levice (SPD) a konzervativci (CDU), kteří jsou v současné době u moci v Německu, už tyto škrty částečně provedli s odůvodněním, že tím zabrání AfD získat podporu. Není překvapením, že to nijak neovlivnilo popularitu AfD. Tito neoliberální levičáci a konzervativci jsou srovnatelní s pravicovým křídlem amerických demokratů.

Jedinou další významnou politickou silou v Německu je strana Die Linke, která nyní reprezentuje novou sociální demokracii. Je jasné, kam to povede. V neoliberálním globálním řádu a kvůli úpadku imperialistické nadvlády Evropy nebude Die Linke schopna provést významné sociální reformy. Stejně jako Syriza zradí své převážně mladé voliče – to se už projevilo v rozhodnutí zdržet se hlasování o penzijním balíčku, což umožnilo přijetí zákona. (Na úkor mladších generací tento penzijní balíček zachovává status quo státního důchodového systému, aniž by privilegované skupiny – jako je Beamte, zvláštní skupina státních zaměstnanců, podnikatelé a osoby samostatně výdělečně činné, jako jsou lékaři – byly povinny platit do všeobecného důchodového systému.)

Abychom to shrnulx: stejně jako ve Spojených státech, kde demokraté nepředstavují skutečnou alternativu k Trumpovi a nemohou zastavit základní příčiny autoritářství, ani v Německu neexistuje žádná skutečná alternativa v rámci státu.

Jediným východiskem by bylo hnutí, které by převrátilo základní mocenskou strukturu společnosti a ukončilo stát a kapitalismus. Naneštěstí, vyhlídky na to jsou v Německu v současné době velmi slabé.

„Vzpomínejte na Renee – nenechte stát zničit vše dobré na světě.“ Plakát na památku Renee Good, který byl k vidění v Německu.

Odpor proti Trumpovi je naší největší nadějí

Vzhledem ke všem těmto faktorům bychom mohli propadnout beznaději, ale ve skutečnosti stále můžeme doufat. Můžeme doufat, protože jsme zažilx, že to, co se děje ve Spojených státech, se může přelít i do Německa. Inspirováni povstáním George Floyda vyšly v létě 2020 v Německu spontánně do ulic desítky tisíc lidí, aby protestovalx proti policejnímu násilí – něco, co se v Německu nestalo už desítky let, protože díky „dobrému výcviku“ policie málokdy zabíjí bílé lidi ze střední třídy. Léto 2020 bylo jedním z mála momentů v posledních desetiletích, kdy se na chvíli zdálo, že je možné něco jiného než status quo.

Poté protesty proti policejním vraždám pokračovaly, i když – organizovány aliancí liberálů, sociálních demokratů a částí takzvané „radikální levice“ – byly zaměřeny především na zajištění odsouzení zapojených policistů. Stejně jako ve Spojených státech tato strategie zcela selhala. Místo toho, aby se policie stala „zodpovědnější“, rozšiřuje v Německu své pravomoci, včetně používání taserů, sledování pomocí umělé inteligence a instalace monitorovacího softwaru.

Pokud se však lidem v USA podaří zastavit Trumpa a odpor, který se rozvíjí, překročí kontrolu demokratických politiků, pokud se stane možným něco lepšího než starý status quo, bude to inspirovat také lidi v Německu a po celém světě.

Proto chceme vyzvat všechny na území nárokovaném Německem, aby podpořilx odpor proti Trumpovi.

Jediná cesta, která slibuje dlouhodobou bezpečnost, je cesta k jinému světu.

15 000 lidí protestuje v solidaritě s povstáním George Floyda 6. června 2020 v Berlíně.