Útok na kurdské čtvrti v Aleppu

Útok nového syrského režimu na samosprávné oblasti odhaluje slabost urovnání po Asadovi.

Syrské vládní síly zahájily v uplynulém týdnu těžké útoky na převážně kurdské, samosprávné čtvrti Sheikh Maqsoud a Ashrafieh v Aleppu, což představuje jednu z nejzávažnějších eskalací v městě od pádu Asadova režimu. Útok následoval po měsících tlaku, blokády a útoků nízké intenzity v průběhu roku 2025, které se na konci prosince zintenzivnily a na začátku ledna vyústily v plnou ofenzivu.

Obyvatelé hlásili mrtvé a velké množství zraněných, když ostřelování a boje v městském prostředí zasáhly hustě osídlené civilní oblasti. Domy byly zničeny, nemocnice přetíženy a tisíce lidí vysídleny. Zdravotnická zařízení sloužící těmto čtvrtím byla zasažena nebo se stala nepoužitelnými, což si vynutilo nouzovou evakuaci zraněných civilistů i bojovníků.

Když boje 9. a 10. ledna dosáhly vrcholu, civilisté se shromáždili v nemocnici Khalid al-Fajr, aby pomohli zraněným a hledali úkryt. Skupiny podporované Tureckem údajně nemocnici opakovaně ostřelovaly. Počet zabitých, zraněných nebo pohřešovaných osob zůstává neznámý. Během mezinárodní telekonference, která se konala po těchto událostech, řečníci citovali zprávy o únosech, popravách, mučení a mrzačení těl, včetně těl padlých bojovnic – obvinění, která se v mainstreamových médiích téměř neobjevila.

Dne 11. ledna bylo oznámeno částečné příměří, aby bylo možné evakuovat zraněné civilisty, ženy a děti a vyzvednout těla. Oficiální prohlášení prezentovala příměří jako humanitární opatření v situaci rostoucího utrpení civilistů a ničení.

Do ofenzivy se zapojily tisíce bojovníků z různých brigád, z nichž mnohé podporuje Turecko, a byly při ní použity tanky, obrněná vozidla, dělostřelectvo a těžká munice, spolu s průzkumem a údernou podporou tureckých dronů. Zprávy také zmiňují použití plynové munice. Vnitřní bezpečnostní síly (Asayish) organizovaly obranu čtvrtí v podmínkách obléhání.

Ačkoli vše bylo oficiálně prezentováno jako střety mezi syrskými vládními silami a kurdskými jednotkami sebeobrany, řada zpráv poukazuje na zapojení islamistických ozbrojených skupin, které operovaly po boku státních sil nebo pod jejich krytím. Hayat Tahrir al-Sham (HTS), jejíž sítě hrály ústřední roli při vzestupu současného syrského vedení, byla opakovaně spojována s operacemi zaměřenými na kurdské oblasti, a to navzdory snahám o bagatelizaci její role. Účastníci mezinárodní výzvy to popsali jako využití popíratelných zástupců, což stírá hranici mezi státním násilím a džihádistickou mobilizací.

Po počátečních útocích síly loajální Damašku tlačily na úplné vysídlení Sheikh Maqsoud a Ashrafieh. Generální rada obou čtvrtí odmítla kapitulovat a vyzvala k všeobecné mobilizaci. V reakci na to se civilní konvoje z měst v severovýchodní Sýrii vydaly směrem k Aleppu, čímž obranu prezentovaly jako kolektivní lidový boj, nikoli jako čistě vojenskou konfrontaci.

Hlavní média informovala, že se kurdské síly Asayish a SDF stáhly v rámci příměří a syrské vládní síly následně převzaly kontrolu. Účastníci mezinárodní výzvy potvrdili evakuace a rozsáhlé škody na civilním obyvatelstvu, ale odmítli poskytnout definitivní informace o pozicích sil s odkazem na křehkost příměří. Boje údajně pokračovaly i po jeho vyhlášení, zatímco vracející se civilisté čelili rozsáhlým škodám, nevybuchlé munici, zatýkání a bezpečnostním operacím.

Eskalace se časově shodovala s obnovenou vojenskou aktivitou USA v Sýrii. Ve stejném období provedlo americké centrální velení letecké údery zaměřené na pozice Islámského státu, přičemž Jordánsko potvrdilo svou účast. Ačkoli byly tyto údery prezentovány jako protiteroristické operace, posílily širší klima militarizace a podtrhly, že Sýrie zůstává formována soupeřícími imperiálními intervencemi, místo aby směřovala k míru.

Mimo bojiště byla ofenziva doprovázena intenzivní mediální kampaní. Mezinárodní výzva popsala záplavu videí, která zobrazovala syrskou vládu nebo spojenecké síly jako ty, kdo zachraňují kurdské civilisty před údajnými útoky SDF a Asayish, čímž převracela výpovědi obyvatel a zastírala dopad ostřelování civilních oblastí státními silami a milicemi.

Významnou roli hrála také genderová propaganda. Videa zobrazovala bojovnice jako poražené nebo ponížené, čímž vymazávala jejich ústřední roli v organizaci obrany a udržení odporu během obléhání. Řečníci zdůraznili, že ženy hrály během útoků rozhodující roli, a argumentovali, že takové zkreslení má za cíl podkopat politické základy kurdské revoluce, kde je osvobození žen spíše strukturální než symbolické.

Kurdské organizace obecně považují tyto útoky za součást dlouhodobého násilí proti menšinovým komunitám v Sýrii. Účastníci mezinárodní výzvy spojili eskalaci násilí s nedávnými masakry alavitských a drúzských komunit a dokládali, že navzdory změnám ve vedení přechodná vláda nadále reprodukuje nacionalistickou a centralizační mentalitu z éry Asada.

Sheikh Maqsoud a Ashrafieh fungují již více než deset let jako samosprávné kurdské čtvrti v Aleppu a poskytují útočiště Kurdům, Arabům a dalším osobám vysídleným od začátku povstání. Navzdory dlouhodobému obléhání a opakovaným útokům si udržely autonomii jak vůči Asadovu režimu, tak vůči islamistickým opozičním frakcím, což z nich činí dlouhodobý cíl sil, které se staví proti decentralizované samosprávě.

Tento pohled kontrastuje s mainstreamovým zpravodajstvím, které události prezentuje jako spory o suverenitu, bezpečnost nebo zablokované integrační dohody. V březnu 2025 oznámily Damašek a SDF dohodu o integraci obranných sil Rojavy do syrské armády a politického systému. Její realizace se však zastavila kvůli nedůvěře, neshodám ohledně decentralizace a obavám, že integrace by mohla vést k rozpadu těžce vydobyté autonomie.

Pro kurdská hnutí je tato otázka existenční. Projekt samosprávy v Rojavě představuje radikální odklon od modelu národního státu a je postaven na decentralizaci, osvobození žen a soužití etnických a náboženských komunit.

Vnější tlaky nadále ovlivňují budoucnost Sýrie. Jednání zprostředkovaná USA nedávno vedla k vytvoření společného „fúzního mechanismu“ zpravodajských služeb mezi Izraelem a Sýrií pod dohledem USA, spolu s návrhy na demilitarizaci a vytvoření ekonomických zón, což posiluje primát bezpečnostních opatření nad vůlí lidu.

Turecko zůstává ústředním hráčem v této dynamice, protože považuje SDF a související kurdské struktury za existenční hrozbu a udržuje trvalý vojenský tlak. Řečníci upozorňovali na fakt, že ofenziva v Aleppu by nemohla být zahájena bez dlouhodobého tlaku a pomoci Turecka.

Tyto události se časově shodují s obnovenými diskusemi o jednáních mezi Abdullahem Öcalanem a tureckým státem. Ačkoli Ankara tato jednání prezentuje jako mírové úsilí, načasování souběžných vojenských útoků naznačuje strategii zaměřenou spíše na získání ústupků a oslabení kurdského vlivu než na dosažení skutečného řešení.

Mezinárodní normalizace tento přístup ještě více posílila. Během návštěvy Damašku 9. ledna oznámila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen finanční podporu EU ve výši 620 milionů eur na obnovu Sýrie, přičemž střety v Aleppu označila za „znepokojivé“ a vyzvala k dialogu.

V současné době syrské vládní síly kontrolují Sheikh Maqsoud a Ashrafieh, zatímco mnoho vysídlených obyvatel se stále nemůže nebo nechce vrátit. Příměří zastavilo nejintenzivnější boje, ale nevyřešilo žádnou ze základních politických otázek. Pro kurdské komunity představuje začátek ledna další fázi v dlouhotrvajícím boji proti státní moci, mediálnímu zkreslování a regionálním aliancím odhodlaným zničit alternativní model sociální organizace.

Zda se podaří zabránit další eskalaci, zůstává nejisté. Jasné je, že útoky na kurdské čtvrti Aleppa opět odhalily zranitelnost samosprávy tváří v tvář sbližujícím se zájmům státu, džihádistů a imperiálních mocností.

VIDEO

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2026/01/13/attack-on-aleppos-kurdish-neighbourhoods/
(13. ledna 2026)