Esej od Margaret Killjoy o tom, jak žít estetický život

Začnu u své staré kamarádky. Říkejme jí Ember. Poprvé jsem Ember potkala před dvaceti lety v Asheville v Severní Karolíně, kde bydlela v neodizolované chatrči o rozměrech 2,4 x 2,4 metru, kterou si postavila na zahradě pronajatého punkového domu. V přízemí chatky stál jen stůl s psacím strojem a knihami. Nad ním byla podkrovní místnost s futonovou matrací. Místo bylo čisté, i když přeplněné, a já jsem s ní strávila mnoho nocí, když jsme si na zahradě u ohně povídalx o životě.

Byla o pár let starší než já a já do ní byla zamilovaná nebo spíš do představy o ní, i když to nebylo nijak opětováno. Nosila DIY kombinézu Carhartt a dokázala stanovit hranice a komunikovat jasněji než kdokoli, koho jsem kdy potkala. Byla tak přímá, až působila přísně a nepřívětivě. Pila, ale ne ten šmejd, na který jsem byla zvyklá – i když byla skoro bez peněz, pila jen dobré pivo. „Lepší je vypít jedno dobrý pivo než šest lacinejch,“ řekla mi, což byla možná jediná životní lekce, kterou mi napřímo dala. Koukala jsem na ni a uviděla náznak toho, jak žít krásný život navzdory chudobě.

Svou první sbírku povídek – zine, který už nebudu znovu vydávat –, jsem napsala coby pohádky na dobrou noc pro Ember. Nakonec jsme spolu nechodilx – měla ty správné hranice a věděla, co chce. Ale o několik let později, když žila na druhé straně země, studovala knihovnictví a pracovala v infoshopu, nakreslila a vytiskla plakát pro akci k mému prvnímu knižnímu turné.

Tohle ale není příběh o ní. Tedy ne tak úplně. Je to příběh o romantizovaném ideálu dobrého života v duchu punku. Je to příběh o zinech a DIY, o jednoduchém vaření, o hostinách z odpadků se známými i neznámými, o koláčích, gramcích a čaji, o punkové poště a kamarádech, s nimiž si dopisujete. Je to příběh o tom, jak častěji vypínat telefon, o naturistickém koupání v řece, o stavění chatrčí či společném bydlení, o vyprávění příběhů a koncertech po sklepích. Je to příběh o sociálních centrech a infoshopech. Je to příběh o punkových domech, chatách v lesích a bytech v zanedbaných městech. Je to příběh o lásce k polodivokým psům a polodivokým přátelům, příběh o Food not Bombs a komunitním organizování. Je to příběh o tom, jak se věnovat umění, ve kterém nejste dobří, a skládat hudbu, ve které taky nejste dobří. Je to i příběh o tom, jak se věnovat umění, ve kterém jste dobří, a skládat hudbu, ve které jste dobří. Je to příběh o pokojových rostlinách a knihách a o tom, jak vytahovat nábytek z popelnic a vlastnit tolik pletených čepic, že už nevíte, které pocházejí od kterého z vašich přátel.

Jinými slovy: je to příběh o dobrém životě. Životě, který můžete mít. Životě, který mohu mít i já. Nebo alespoň o ideálu, za kterým můžeme jít. Vím, že za ním jdu celý život. Jako všechny dobré sny je pohodlně umístěn na obzoru a udává nám směr, kterým se máme ubírat. Nikdy ho nedosáhneme, ne doopravdy, ale radost se nachází v samotné cestě.

Nechci o tomhle životě vyslovovat žádné morální soudy. Není objektivně lepší než jakýkoli jiný. Místo toho to vyjádřím esteticky: je to krásný způsob života.

* * *

První dva roky pandemie jsem žila v chatě o rozměrech 3,6 x 3,6 m, kterou jsem postavila na pozemku svých přátel. Postavila jsem ji víceméně coby ložnici – bez elektřiny, vody, kuchyně nebo koupelny. Byla v ní jen manželská postel, pár knih a propan-butanový ohřívač – na pozemku byla společná kuchyň a sprcha a já pracovala v kavárně ve městě. Když přišel poprvé lockdown, trávila jsem dny v horečnatém shonu, abych postavila vše, co jsem potřebovala k přežití v domě sama uprostřed pandemie a v zimě. Měla jsem k dispozici velmi málo peněz. Bylo to pekelně těžké.

Na začátku pandemie, v únoru a březnu, jsem prala prádlo v nedalekém potoce pomocí kbelíku a valchy a pak ho sušila na šňůře. Sprchovala jsem se v solární sprše vodou o 26 stupních, zatímco vzduch měl nějakých 10. Používala jsem kempingový vařič k ohřevu chilli z konzervy a míchala ho s divokou zeleninou z lesa. Četla jsem knihy, hrála hudbu, zírala na oblohu a pomalu ztrácela rozum. Bylo to víceméně hrozné. Měsíce jsem neměla téměř žádný kontakt s lidmi a většinu času jsem pracovala na své chatce. Když se mi po měsících konečně podařilo připojit sudy s vodou k 12V čerpadlu (napájenému solárními panely) a k propan-butanové sprše na verandě, stála jsem pod skutečnou teplou vodou a doslova jsem plakala úlevou. Jen jsem vzlykala, zatímco se moje tělo zahřívalo a čistilo.

Byl tohle ten „Jednoduchý život“, který si lidé romantizovalx? Všechna ta videa o malých domech na YouTube mi říkala, že bych měla takový život chtít.

Ale během druhého roku pandemie jsem už měla plynový sporák, dostatek elektřiny, podivnou levnou skládací vanu a malou kůlnu plnou myší, pavouků a truhlářských nástrojů, a věci šly tak dobře, že jsem mohla znovu idealizovat svůj vlastní život. Romantizace ho činila snesitelnějším. Někdy jsem ležela v houpací síti, četla knihy a poslouchala ptáky a brouky. Naučila jsem se vyřezávat dřevěné lžíce a při řezbaření jsem na verandě poslouchala audioknihy. Celý týden se každý den, když jsem hrála na své ručně vyrobené kantele, zjevovala před mým domem sova. Navštěvovalx mě přátelé a mělx jsme pandemii pod kontrolou natolik, abychom vědělx, co riskujeme.

Je dobré romantizovat si vlastní život. Je dobré přijmout estetiku svého života a hrát si s ní. Mělx bychom se snažit vytěžit ze svého života co nejvíc krásy. Některé estetické aspekty, které romantizujeme, se zrodily z utrpení. Ale pokud romantizujete vlastní utrpení, pak to není takový problém. Nebezpečné je romantizovat utrpení jiných lidí. Iritující pak je, když ostatní romantizují vaše utrpení.

Je užitečné si samx rozhodnout, co pro nás znamená dobrý život, a snažit se tak žít. Já osobně chci dobrý život v punkovém duchu. Nechci se stěhovat zpátky do té chaty – nikdy jsem se nedokázala vyrovnat s vlhkostí a plísní a můj pes je tak divoký, že potřebuje oplocenou zahradu. Ale chci si plně uvědomovat, kdo jsem a co mě baví. Jaké návyky mi prospívají a jaké ne.

Koupele na verandě mi vyhovují. Doomscrolling ne. Čtení knih před spaním mi vyhovuje. Doomscrolling ne. Vaření vydatných, na bílkoviny bohatých, jednoduchých jídel mi vyhovuje. Doomscrolling ne. Nákup nových věcí mi málokdy vyhovuje, zatímco recyklace starých věcí nebo výroba vlastních věcí mi obvykle vyhovuje.

Možná je to nostalgie po mladých letech, skrz naskrz. Je mi to jedno. Punkerstvo z počátku tohoto století, po jehož životě toužím, samo toužilo po punku 90. let, který toužil po punku 80. let, a tak dále, napříč dekádami a subkulturami. Nostalgie je nebezpečná, když nám brání ocenit přítomnost, ale užitečná, když nám pomáhá najít krásu v přítomnosti.

Mezi mými přáteli už nějakou dobu koluje vtip o tom, jak by vypadala kultura „anarchistických tradičních manželek“. Možná je tento „dobrý život v duchu punku“ mou až příliš vážnou odpovědí na tento vtip. Dokonce se punkrock good life rýmuje s tradwife. Tradwife je nostalgie po imaginární, jednodušší minulosti, a totéž platí i zde. Avšak dobrý život v duchu punku není genderově podmíněný. Nezahrnuje podřízení se patriarchálnímu ochránci. Naštěstí ale stále zahrnuje šití, kutilství a pečení koláčů.

Nepopisuju tady život, který vedu, ne tak úplně, spíš život, o který se snažím. Píšu to jako výzvu sobě samé, výzvu přijmout zvyky, které chci mít, estetiku, které se chci oddávat. Je to výzva žít svůj nejlepší život, krásný život. Je to výzva žít dobrý život v duchu punku.

* * *

Každý dobrý život v duchu punku bude asi jiný. Ale tohle je můj. Většina jeho myšlenek je postavena na několika základních principech: nejlepší je dělat věci s úmyslem a začleňovat do svého života malé rituály. Nejlepší je žít esteticky a zdobit sebe i svůj prostor. Můžete si vybudovat svůj vlastní prostor a můžete si vytvořit svou vlastní identitu a tělo. Mělx bychom oslavovat fyzickou sféru a tu digitální používat jen tehdy, když obohacuje tu fyzickou. A mělx bychom oslavovat své přátele a své vztahy s ostatními, jak nejlépe umíme.

Tvořte pro radost z tvoření, sdílejte své výtvory pro radost ze sdílení. Většina punkových kapel si vystačí spíš s upřímným zápalem než s talentem, a tenhle přístup můžeme přenést do všeho, co děláme… včetně tvorby hudby v žánrech, které se nám líbí možná víc než punk. Radost z toho, že jsme punkerstvo, spočívá v oslavování lidí, kteří něco dělají, ať už jsou v tom úžasní nebo ne. Oslavujeme naše přátele, kteří tvoří hudbu, vaří jídlo, šijí oblečení nebo píšou příběhy, ať už mají šanci uspět v daném oboru profesionálně či nikoli. Jistě, některé punkové kapely jezdí na světová turné, ale my se můžeme bavit minimálně stejně dobře na koncertě v suterénu, kde hrajou místní party a dávají do toho všechno. Některé ziny se budou kopírovat všude a ovlivní stovky tisíc lidí, zatímco jiné přečte možná deset lidí. Na tom nezáleží. Důležité je něco tvořit a sdílet to.

Pište dopisy. Čas a úsilí, které do dopisu vložíte, vyjadřují vaši péči, a dostávat věci poštou je vždy vzrušující. Můžete psát dopisy svým přátelům, ať už očekáváte, že vám odpoví, nebo ne. Můžete používat punkovou poštu – pokud máte kámoše, který cestuje někam, kde znáte nějaké lidi, požádejte ho, aby pro ně vzal s sebou dopisy, ziny nebo dárky. Můžete psát vězňům, jak politickým, tak těm, kteří se jen dostali do noční můry vězeňského systému. Kdybyste bylx zavření, nechtělx byste, aby vám lidé dalx najevo, že na vás myslí?

Víc vařte. Součástí života s úmyslem je vaření. Nemusíte být dobré kuchařstvo, abyste si vaření užilx nebo si pochutnalx na jídle, které uvaříte – potlucks (společná jídla) jsou jako punkové koncerty, každý přinese, co může, a úžasní kuchaři*ky jsou oslavovánx stejně jako lidé, kteří umí uvařit jen jednu věc. Mezi dobré punkové stálice patří: věčná polévka, velký hrnec polévky na sporáku, do kterého se každý den přidávají nové ingredience; to, co němečtí punkeři*ky nazývají Reis mit Scheiße (rýže s hovnem), což znamená rýže s jakoukoli zeleninou a bílkovinami, které máte chuť přidat; tofu scramble; domácí hranolky. Cokoli, k čemu můžete přidat srirachu, nutriční droždí a/nebo tekuté aminokyseliny Braggs, je dobré punkové jídlo. Cokoli, co považujete za „dobré punkové jídlo“, je dobré punkové jídlo. Jezte bílkoviny k většině jídel a budete mít víc energie. Vyhněte se svačinkovým sacharidům mezi jídly a budete mít víc energie. Jezte méně průmyslově zpracovaných potravin a budete mít potenciálně víc energie. Každé tělo je jiné a chce jiné věci. Veganství mi vyhovuje – stravování v nižších vrstvách potravního řetězce mi velmi prospělo. Některému kámošstvu vyhovují mnohem lépe živočišné produkty. Nechť je jídlo něco, co jíte s rozmyslem, a pokud možno s přáteli. Naučte se vařit nejen s ohledem na vlastní dietní omezení, ale i na omezení svých přátel.

Pěstujte jídlo. Zahradničení je jedna z nejvíc offline věcí, které můžete dělat, a je základním kamenem mnoha DIY praktik. Nemusíte v tom být dobří. Pěstujte jednoduché potraviny, třeba v kbelících, na parapetech, ve vyvýšených záhonech, na rekultivované veřejné půdě, u přátel nebo v komunitních zahradách. Prostě pěstujte nějaké jídlo, jezte ho a sdílejte. Brambory, rajčata, kapustu, všechny základní potraviny. Ušetřete nějaké peníze, jezte lépe a zašpiňte si ruce.

Objevujte estetiku. Vyzdobte si svůj prostor, ať už tam plánujete žít dlouho nebo ne. I když žijete ve squatu a můžete být kdykoli vystěhovánx, vyzdobte si svůj prostor. Vyvěste si plakáty, umělecká díla svého kámošstva či obrázky, které najdete v koši. Sbírejte pokojové rostliny – vždy je dobré najít si malé věci, za které můžete být zodpovědní. Pověste sušené květiny. Sbírejte knihy. Dejte si na zeď hudební nástroje. Sbírejte malé vyšívané věcičky od svých přátel. Svíčky jsou také dobrá estetika, ale to je jen pro punkerstvo na expertní úrovni: nikdy nenechávejte svíčky hořet bez dozoru, příliš mnoho punkáčů bylo zabito svými svíčkami. Vystavte své středověké zbraně – to se týká možná jen mě. Třeba pište na zdi, nebo jen na některé zdi. Nechte pohozené fixy, aby vaši přátelé mohlx dělat totéž. Nebojte se maximalistické estetiky, nebojte se pokrýt každý povrch uměním. Nebojte se pak své dekorace zredukovat na něco méně přeplněného; nechte svou výzdobu přicházet a odcházet. Vymalujte stěny. Vyveďte je nástěnnými malbami nebo je natřete sytými barvami, tmavými barvami, jasnými barvami, kontrastními barvami, jakkoli chcete.

Upravujte, opravujte a šijte si vlastní oblečení. Nemusíte umět extra šít, abyste mohlx upravovat nebo záplatovat své oblečení. Časem se můžete zlepšit, ale i špatné opravy mají svou estetiku. Přizpůsobte si oblečení. Nechte ho ovlivnit počasím. Zašijte si kalhoty. Pokud chcete být old school, přišijte černé nášivky na černou látku bílou dentální nití. Ze starých kalhot se snadno stanou punkové minisukně. Z montérek se dají udělat skvělé šaty. A s tričky se dá vůbec dělat spousta věcí. Naučte se sítotisk nebo podpořte své přátele, kteří to umí, a potiskněte si trička, vesty, šaty a nášivky.

Vaše tělo není vězení, vaše tělo není chrám – vaše tělo je váš domov. Svůj domov můžete a mělx byste si vyzdobit, jak se vám líbí: piercingem, tetováním, šperky, nebo bez nich. Mělx byste si upravovat vlasy tak, jak vám to vyhovuje. Mělx byste měnit tvar svého těla nebo pohlaví pomocí hormonů, operací, cvičení nebo čehokoli, co se vám líbí. Mělx byste se naučit poznat své tělo a pracovat s ním. Přijměte svou fyzickou podobu. Udržujte se v kondici, jak vám to vyhovuje. Cvičte každé ráno. Zvedejte činky. Dělejte jógu. Běhejte. Po večeři se vydejte na procházku. Nechte se namasírovat. Nebo ne.

Podporujte jiné DIY tvůrce. Nemusíte dělat všechno samx. Navštěvujte řemeslné trhy, punkové blešáky nebo hledejte tvůrce online. Kupujte keramiku, oblečení, nášivky, mýdlo, svíčky, umění. Pokud je každý hrnek ve vaší kuchyni jiný, děláte to správně.

Zapisujte si věci. Veďte si poznámky v papírovém zápisníku. Pište si do skutečného deníku. Zapisujte si své sny, nápady na příběhy, plány na zahradu a plány na práci se dřevem. Pište si recepty. Zapisujte si věci.

Fyzické je lepší než digitální. Setkávejte se se svými internetovými přáteli v reálném životě. Socializujte se. Cestujte a poznávejte nové věci.

Internet není nepřítel. Vztahy navázané s lidmi online nejsou ze své podstaty méně reálné než vztahy navázané osobně. Sociální média nejsou žádným absolutním zlem. Přátelé, komunita a aktivismus mohou existovat i online. Je to však prostor, ve kterém je víc nebezpečí a nástrah, s nimiž je třeba se vypořádat.

Pořádejte a navštěvujte DIY akce všeho druhu. Koncerty ve sklepě jsou dokonalým estetickým zážitkem. Najdete zde i DIY divadla, vyprávění příběhů, slam poetry a tanec. Existují semináře o pěstování zeleniny a ovoce, lisování jablečného moštu a směňování semen. Potlucks a knižní kluby. Spolky pozorování ptáků, astronomické kroužky. Ať už vás baví cokoli, vždy se najdou lidé, kteří to dělají v malém i velkém měřítku. Podpořte své přátele. Stojí to za to.

Říkejte svým přátelům o svých snech. Pokud se vám zdá o vašem příteli, řekněte mu to. Zvykněte si lidem vyprávět o svých snech a zvykněte si poslouchat, když vám lidé vyprávějí zas o těch svých. Naše sny jsou důležité, ačkoli se je náš mozek ráno snaží vymazat z paměti, protože by se jinak mohly zaměnit s realitou. Proto je nejlepší zapsat si je nebo si je navzájem vyprávět.

Řekněte svým přátelům, že je máte rádx. Všichni, které znáte, jednou zemřou. Vy také zemřete. Nenechte nic nevyřčeného.

Nepouštějte internet do své postele. Nedívejte se na telefon hned po ránu ani před spaním. V posteli se soustřeďte na své myšlenky, čtěte knihu nebo se mazlete s osobou, osobami nebo zvířaty, které s vámi leží v posteli.

Čtěte ziny a knihy. Filmy, televize a sociální média jsou sice způsoby, jak poznávat svět a zažívat kulturu, a je v pořádku s nimi komunikovat (nebo je vytvářet!), ale slouží jinému účelu než ziny a knihy. Ziny vytvářejí horizontální kulturu, podobně jako sociální média, ale jsou fyzické a obecně upřímnější a méně zaměřené na honbu za vlivem a kliky. Knihy nám otevírají svět prostřednictvím historie, teorie a vyprávění. Psané slovo má význam. Na rozdíl od toho, co čtete na sociálních médiích, nikdo nesleduje, co čtete v tištěné podobě. Když čtete tištěné materiály, nemůžete také sdílet své myšlenky o tom, co čtete, v reálném čase, a celý akt se stává méně performativním, což vám umožňuje vážněji se zabývat tím, co čtete. Samozřejmě je v pořádku občas sledovat televizní seriál. Je v pořádku hrát videohry. Jen taky čtěte knihy a ziny.

Pište ziny a knihy. Nemusíte umět kdovíjak psát, abyste mohlx dělat ziny. Zlepšujete se praxí, ale pravděpodobně máte co říct, bez ohledu na to, jak moc jste rozvinulx své schopnosti. Vytvářejte ziny. Tvořte knihy.

Převezměte odpovědnost za ostatní, ať už se jedná o pokojové rostliny, domácí mazlíčky nebo přátele. Péče o druhé nebo o jiné než lidské živé bytosti nám pomáhá pečovat o sebe sama. Pokud máte psa, budete každý den chodit na procházku, ať už chcete nebo ne. Pokud máte kočku, budete po ní uklízet, i když sotva stíháte uklízet po sobě. Budete zalévat své rostliny, ať už hydratujete sebe nebo ne. Péče o věci nám pomáhá být nejlepšími verzemi sebe samých. Péče o přátele nám pomáhá vyhnout se izolaci a řadí nás do sítě vzájemných vztahů a závislostí.

Vytvořte si zvyk dělat věci, které vám nejdou. Lidé, kteří dělají jen to, co jim jde, jsou zbabělci. Dělejte věci, které vám nejdou – ale snažte se v nich zlepšovat. Zpívejte falešně, až jednoho dne budete zpívat čistě. Naučte se dovednosti, které vám nejdou přirozeně. Vždy mějte něco, v čem nejste dobří, na čem pracujete, a váš mozek zůstane flexibilní a pravděpodobně nikdy nezemřete. No, alespoň já jsem ještě nezemřela, takže to zatím funguje.

Pijte čaj. Nevím proč. Prostě to vypadá jako něco, co dělají lidé, kteří žijí dobrý život. Možná proto, že pití čaje je pití s trochou rituálu. Čaj je malá odměna, kterou si dopřejete. V tomhle nejsem dobrá.

Buďte anarchista*ka. Nebyla jsem si jistá, zda do dobrého života v punkovém duchu zahrnout ideologický rámec, ale myslím, že by bylo neupřímné ho vynechat. Právě anarchismus je rámec, který nás učí nejen to, že jsme svými vlastními pány, ale že jsme také hluboce propojeni se všemi kolem nás. Anarchismus věří v tebe a věří v tvou komunitu. Anarchismus věří, že můžeme udělat svět lepším a nemělx bychom se bát upřímně mluvit o tom, co opravdu chceme: svět postavený na vzájemné pomoci a solidaritě, svět rovných, kde se rozdíly oslavují, místo aby se mazaly. Není důležité, jak se to nazývá, ale je to nálepka, která mi pomohla zůstat soustředěná.

Zapojte se do místní vzájemné pomoci nebo aktivismu. Vařte s Food not Bombs nebo rozdávejte věci lidem, kteří je potřebují. Najděte skupiny místních lidí (ať už sdílejí všechny aspekty vašeho ideologického rámce nebo ne), co se zabývají otázkami, které vás zajímají, a pomáhejte jim.

Poslouchejte kazety a desky nebo i stahujte z Bandcampu, místo abyste streamovalx hudbu. Hudba je mocná, úžasná. Je součástí estetického života. Nechť je poslech hudby záměrným činem. Fyzická média jsou k tomu dobrým prostředkem. Pustit si desku by mělo být událostí, malým rituálem vašeho dne. Některá hudba bez slov je určena k poslechu na pozadí, ale nikdy nenechte hudbu se slovy hrát napůl potichu jako podkres – buď posloucháte písničky, nebo ne. Poslouchejte hudbu při vaření, řízení a úklidu. Ne při konverzaci.

Ať jsou sociální média nedůležitým tématem vašeho života. Nejedná se o výzvu k absolutnímu odříkání nebo abstinenci v jakékoli formě, ale spíše o výzvu, abychom pochopilx, které návyky nám prospívají a které ne. Sociální média jsou návyková a i když nám mohou v životě hodně nabídnout (informují nás o dění ve světě a o našich přátelích, baví nás, učí nás), je velmi snadné překročit bod klesajícího přínosu a zírat do prázdna našich obrazovek déle, než je pro nás prospěšné.

Buďte emocionálně zodpovědní ke svým partnerům. Náš milostný život, stejně jako všechno ostatní, by měl být záměrný a promyšlený. Mělx bychom se ke svým partnerům chovat dobře a respektovat je jako rovnocenné. Mělx bychom se vždy snažit dodržovat sliby a být k nim upřímní, ať už jsme monogamní, polyamorní nebo jakékoli jiné označení používáme. Mělx bychom být emocionálně zodpovědní i ke svým přátelům.

Omezte ve svém životě intoxikaci. Možná je jádrem celého tohoto životního stylu žít s úmyslem, dělat věci záměrně. Intoxikace, ať už jakýmkoli způsobem, může být součástí záměrného a krásného života. Ale může se snadno stát zvykem a brzy dosáhne bodu klesajícího přínosu. Naučila jsem se dobrý život v duchu punku od někoho, kdo pil dobré pivo téměř každý večer, ale téměř nikdy nebyl opilý. Já sama jsem se v průběhu let stala „čarodějnickou abstinentkou“ a pití nebo drogy zvažuji pouze pro rituální účely. Tyto rituály mohou být stejně propracované jako večeře na Samhain s jídlem a vínem připraveným pro mrtvé u stolu, nebo mohou být tak jednoduché jako „Dnes večer bych se ráda napila pod hvězdami a přemýšlela o svém místě ve vesmíru“. Ale vždy je to záměrné a pro mě vzácné. Možná je opilost důležitou součástí vašeho dobrého života, a je to tak v pořádku – jen ať je to vždy záměrné, i když je to běžné.

* * *

Dobrý život v duchu punku lze žít mnoha různými způsoby. Může ho žít rubber tramp, který bydlí v dodávce nebo školním autobuse a putuje z města do města. Mohou ho žít lidé, kteří bydlí v punkových domech ve městě, přeplněných lidmi, kde někdo spí ve stanu na dvoře a někdo si pronajímá místo na spaní pod kuchyňským stolem. Může ho žít někdo, kdo bydlí v chatrči v lese nebo na zahradě svých přátel. Může ho žít někdo, kdo bydlí sám v bytě nebo domě, nebo pár, trojice, nukleární rodina na předměstí, nebo tří- či čtyřgenerační domácnost. Dobrý život v duchu punku ale pravděpodobně nemůžete žít na zámku, pokud ho nenaplníte lidmi až po okraj.

Je ironií, že dobrý život v duchu punku je ze své podstaty neperformativní. Není soutěživý. Pokud se necháte unést tím, kdo žije nejautentičtější punkový život, nebo se neustále srovnáváte s ostatními, odpojíte se od autentického dobrého života v duchu punku. Každý influencer v oblasti dobrého života v duchu punku (jak si ho asi můžeme představit) bude muset neustále bojovat s tímto napětím, podobně jako tvůrkyně obsahu ve stylu tradwife nežije svůj autentický tradwife život, když pracuje na tvorbě obsahu.

Dobrý život v duchu punku je o tom žít záměrně a esteticky, jak vám to vyhovuje. Nikdo tenhle život nežije dokonale. Nikdy nezvládneme všechny návyky, které jsme si předsevzalx. Vždy se čas od času vrátíme k jednodušším rutinám. Ale v životě nejde o cíl, jde o cestu. Mým cílem je přijmout proces snahy žít estetický život, ne se trestat za všechny způsoby, jakými pravidelně selhávám. Protože selhávat budu. Ale jak kdysi prorokovalo velké anarchistické bardstvo z kapely Chumbawamba: „I get knocked down, but I get up again. You’re never gonna keep me down.“ (Zase vstanu, když mě srazí k zemi. Nikdy mě nezlomíte.)

Takže prozatím naplním svůj dům květinami, každé ráno vyvenčím psa a pokusím se pamatovat, že chci trávit víc času hraním na klavír a míň doomscrollingem. Budu vařit jídlo a čekat hosty, budu uklízet dům s Godspeedem na gramci a budu se snažit nezapomenout sledovat západ slunce či svítání nebo si všímat fází Měsíce. A budu úspěšná, a budu selhávat, a budu úspěšná, a budu selhávat, a jednoho dne umřu, a to je taky v pořádku. Moji přátelé budou vědět, že jsem je milovala.

Zdroj:
https://margaretkilljoy.substack.com/p/the-punk-rock-good-life
(26. prosince 2025)

3.2.2026 Margaret Killjoy

Teorie DIY