Řečtí zemědělci stupňují protesty od blokád silnic až po otevřené střety, zatímco vláda reaguje represemi.

Po více než deseti dnech celostátní mobilizace eskalovaly protesty zemědělců minulý týden do otevřených střetů s pořádkovou policií. Protestující čelí zatýkání a zpřísněným obviněním, zatímco na Krétě úřady hrozí zemědělcům stíháním za vytvoření „zločinecké organizace“.

Od hor Makedonie a Epiru po pláně Thesálie a Aitoloakarnanie, od olivářské Messinie po turisticky vyhledávanou Krétu se tisíce zemědělců s nízkými a nižšími středními příjmy vydaly do ulic. Byly uzavřeny národní dálnice, čímž byly přerušeny klíčové dopravní trasy a země byla fakticky rozdělena na dvě části. Konvoje traktorů projíždějí hlavními městy, hraniční přechody, přístavy a letiště jsou již několik hodin obsazeny a státní instituce se staly terčem militantních intervencí. Hnutí zemědělců se rozhodným způsobem posunulo za symbolický protest.

Hlavní média o něm informují senzacechtivě, opakovaně zmiňují „bezpráví“ a občas varují v titulcích před „povstáním“. Toto rámování podporuje širší státní narativ, který se snaží manipulovat význam protestů a označit zemědělce, kteří čelí policejnímu zásahu, za „zločince“. Vládní úředníci, které následují mediální komentátoři, recyklují známé rozlišování mezi „dobrými“ a „špatnými“ či „násilnými“ protestujícími.

K této eskalaci dochází za vládnutí středopravicové vlády, která zahrnuje osobnosti s krajně pravicovým politickým pozadím a rétorikou a která čelí korupčním skandálům. Ministři, kteří se k zástupcům zemědělců chovali s otevřeným pohrdáním a nebyli schopni řešit podstatu jejich požadavků, místo toho pohrozili trestním stíháním a rozšířením policejních opatření, čímž dali najevo strategii represe namísto vyjednávání.

Odborové svazy, mládež a místní komunity vyjádřily solidaritu s farmáři, zatímco anarchistické a levicové skupiny se aktivně zapojily do podpory mobilizace. Farmáři začínají vystupovat z izolace a mohlo by dojít k formování širšího sociálního hnutí, které by mohlo narušit současný sociální mír.

Restrukturalizace venkova

Vzpouru zemědělců nelze chápat mimo kontext dlouhodobé restrukturalizace řeckého venkova v rámci politiky EU i té domácí. Podíl zemědělství na celkové zaměstnanosti v Řecku v posledních desetiletích prudce poklesl. V době, kdy Řecko vstoupilo do Evropského společenství v roce 1981, pracovalo v zemědělství přibližně 30 % pracovní síly. Dnes je tento podíl kolem 11–12 %, což odráží dlouhodobé strukturální změny v ekonomice a populaci.

Po sobě jsoucí vlády, které implementovaly politiku EU, orientovaly řeckou ekonomiku na cestovní ruch, služby a nemovitosti. Země se proměnila v nízkonákladovou destinaci pro kapitál ze severní a západní Evropy, zatímco primární produkce byla vyprázdněna. Velká část venkovských periferií byla opuštěna a více než třetina z 10 milionů obyvatel žije v metropolitní oblasti Atén a širším regionu Attika.

V rámci společné zemědělské politiky EU byly zbývající zemědělské komunity odkloněny od rozmanitého a odolného pěstování směrem k monokulturním systémům závislým na systémech dotací a pevných cenách. Tato změna zvýšila ekologickou zranitelnost a uvrhla zemědělce do závislosti na pobídkách a kolísajících trzích.

Takzvaná zelená transformace tento sektor ještě více narušila. Zemědělci jsou nyní povinni používat „ekologická“ hnojiva a další vstupy za výrazně vyšší ceny, zatímco ceny pohonných hmot a elektřiny nadále rostou. Řecké zemědělské produkty jsou zároveň nuceny konkurovat levnějším dovozům ze zemí mimo EU, které jsou často vyráběny za mnohem méně přísných environmentálních a pracovních standardů, ale přesto mají přístup na evropské trhy.

Na pozadí eskalujících imperialistických válek signalizuje rozhodnutí EU přesunout zdroje do programů zbrojení, jako je ReArm Europe, další omezení podpory zemědělské produkce.

Kombinovaným efektem je postupné ničení drobného zemědělství. Výrobní náklady prudce vzrostly, zatímco klimatická krize zesílila extrémní povětrnostní jevy, což vedlo k vytvoření bludného kruhu, který se nyní plně projevuje. Povodně v posledních letech smetly celé vesnice spolu s celou úrodou a v některých případech způsobily, že půda byla po několik sezon neúrodná. Kompenzace byly pomalé, částečné nebo zcela chyběly, což mnoho zemědělců ještě více zadlužilo.

Jádrem současné krize je domácí rozdělování zemědělských dotací. Sítě zprostředkovatelů těží zisk jak od producentů, tak od spotřebitelů, zatímco státní mechanismy směrují veřejné prostředky k velkým vlastníkům půdy a agrobyznysu. V praxi fungují dotace EU jako mechanismus třídního přerozdělování: malá menšina velkých vlastníků půdy a producentů absorbuje drtivou většinu finančních prostředků, zatímco malí a střední zemědělci zůstávají uvězněni v režimu závislosti. Fiktivní nároky, slabý dohled a klientelistické sítě zajišťují, že veřejné zdroje proudí směrem nahoru.

Na Krétě je tato dynamika obzvláště výrazná. Dlouhodobé patronátní sítě propojují politickou moc, vlastnictví půdy a přístup k pobídkám EU. V posledních měsících ukázaly násilné střety mezi rivalskými rodinnými sítěmi – údajně za použití střelby –, jak je soutěž o půdu a dotace zprostředkována zastrašováním a násilím. Tyto střety nejsou ojedinělými incidenty, ale odhalují základní logiku systému, který soustřeďuje moc a zdroje do rukou několika málo lidí a opomíjí většinu.

Boj o přežití a důstojnost

Vzpoura zemědělců se odehrává v širším kontextu sociálních konfliktů. Ve Francii zemědělci v prosinci 2025 zablokovali část dálnice A64 na protest proti politice porážky hospodářských zvířat, zatímco na začátku roku 2024 španělské a francouzské odbory zorganizovaly blokády traktory na hraničních přechodech v Pyrenejích. V Portugalsku zemědělci během celoevropských protestů zablokovali traktory silnice spojující zemi se Španělskem.

Zároveň se v posledních měsících v Itálii, Bulharsku, Španělsku a Portugalsku odehrála řada stávek a střetů kvůli mzdám, životním nákladům a veřejným službám. V těchto různých kontextech se boje stále více obrací k rušivým taktikám zaměřeným na dopravu – od blokád přístavů zemědělci po akce na podporu Gazy, jejichž cílem je zastavit dodávky zbraní a zpochybnit izraelský vojenský turismus – což jsou události, které byly ve všech případech potlačeny zesílenou represí.

V Řecku je vzpomínka na minulá povstání stále živá. Dluhová krize minulého desetiletí nikdy skutečně neskončila; přetvořila řeckou společnost prostřednictvím úsporných opatření, privatizace a masové emigrace. Železniční neštěstí v Tempi v roce 2023, při kterém zahynulo 57 lidí po letech zanedbávání a privatizace železniční sítě, zůstává krutou připomínkou lidských obětí neoliberální restrukturalizace. V této situaci si vládnoucí třída velmi dobře uvědomuje, že jsou možné nové sociální výbuchy.

Požadavky zemědělců jsou konkrétní a vycházejí z materiálního přežití. Kromě plné kompenzace za katastrofy související s klimatem požadují snížení výrobních nákladů, oddlužení, snížení daní, skutečně veřejný a efektivní systém národního pojištění, rovná práva pro zemědělské dělníky, důstojné důchody a stabilní příjmy. Tyto požadavky jsou v přímém rozporu s jádrem zemědělské politiky EU a zájmy agropodnikatelského kapitálu, protože se zdají být neslučitelné s dominantním neoliberálním modelem globálního obchodu.

Reakce státu – represe, kriminalizace a propaganda – má za cíl izolovat zemědělce a zabránit vzniku širšího sociálního odporu. Rozsah a vytrvalost mobilizace však naznačují, že se odehrává něco hlubšího. Vzpoura zemědělců není sporem jednoho odvětví, ale bojem o to, kdo ponese náklady klimatické krize a kapitalistické restrukturalizace.

Zatímco zemědělci vyjíždějí do ulic se svými traktory, řecká společnost stojí před otázkou, zda zemědělství může přežít v rámci stávajícího modelu, ale také zda sbližující se boje mohou znovu otevřít možnost kolektivního rozchodu s ním.

VIDEO

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2025/12/15/farmers-revolt-in-greece/
(15. prosince 2015)

17.12.2025 Blade Runner

Ze světa Protesty