Анархистская федерация

Mikola Dziadok na svobodě

Běloruský režim deportoval 52 politických vězňů, včetně našeho kamaráda Mikoly, výměnou za zmírnění sankcí.

Anarchista Mikola Dziadok je jedním z 52 politických vězňů, které 11. září běloruský autoritářský režim propustil a deportoval z Běloruska do Litvy. Došlo k tomu po jednáních mezi diktátorem Alexandrem Lukašenkem a americkým vyslancem Johnem Coalem. Na oplátku USA zrušily sankce vůči státní letecké společnosti Belavia a obnovily iniciativu k znovuotevření své ambasády v Minsku – jedná se o jeden z největších výkupů vězňů od povstání v roce 2020.

Mikolovi aktuálně hrozilo až 13 let vězení za organizování „Autonomní akce Bělorusko“, kterou režim označil za zločineckou skupinu. Nyní seděl kvůli svým politickým postojům již podruhé ve vězení poté, co byl odsouzen na pět let (2010–2015), než byl jako jeden z posledních vězňů z tohoto období omilostněn. Ačkoli jeho propuštění bylo nominálně naplánováno na duben, byl proti němu zahájen nový proces, který prodloužil jeho věznění, přičemž byl držen v mučivých podmínkách a téměř úplné izolaci.

Stejně jako ostatní propuštění byl Mikola odvezen autobusem k litevským hranicím a vyhoštěn. Činitelé běloruské KGB roztrhali jeho pas, stejně jako pasy několika dalších vězňů, se záměrem zkomplikovat jim život v exilu. Většina deportovaných neměla v EU žádný právní status, ale Litva jim udělila dočasná víza.

Anarchisté z běloruské exilové skupiny Pramen popsali deportace jako „nový trest: místo vězení nyní čelí neomezenému exilu v zemích EU. Lukašenkův režim se snaží zbavit nejen samotných vězňů, ale i jejich rodin, dětí a blízkých, kteří budou po pěti letech boje proti vězení nuceni opustit Bělorusko.“

Ne všichni dohodu přijali. Opoziční vůdce Mikola Statkevič odmítl opustit Bělorusko poté, co byl převezen do „neutrální“ pohraniční zóny, a údajně řekl agentům KGB: „Nezajímá mě váš kolchoznický vůdce“ – což byla narážka na Lukašenkovu sovětskou minulost. Po několika hodinách ho maskovaní muži odvezli zpět do Běloruska. Jeho osud zůstává neznámý.

O výměně politických vězňů za zmírnění sankcí se mluví už několik měsíců. Liberální opoziční kruhy v exilu dokonce diskutují o zřízení dočasného tábora v Litvě, kde by mohli být další propuštění vězni ubytováni. V Bělorusku je dnes stále vězněno více než 1 300 lidí, včetně 24 anarchistů a antifašistů.

Skupina Pramen vyjádřila radost z Mikolova propuštění, ale logicky ho vidí jako mizivou satisfakci. Uvedla: „Nezapomínáme na ty, kteří byli zabiti ve věznicích a během protestů, jejichž životy nikdy nebudou pomstěny, dokud nepadne Lukašenkův režim. (…) Zítra můžeme skutečně být svědky propuštění stovek vězňů výměnou za zrušení sankcí proti dalším státním podnikům, ale nezapomínejme, že naším hlavním cílem je svržení režimu a pád ruské říše, a i když budou všichni politici propuštěni na svobodu, boj bude pokračovat, dokud Lukašenko a Putin neskončí stejně jako Mussolini a Kaddáfí.“

Mikola nyní po pěti letech vězení musí začít svůj život od nuly. Podpořit ho je velmi jednoduché – stačí poslat dar prostřednictvím ABC-Belarus s poznámkou „for Mikola“: https://abc-belarus.org/en/about-us/donate/.

Doporučujeme Mikolovu knihu Paralelní svět v barvě, kterou napsal po svém prvním uvěznění a kterou vydalo Nakladatelství AF v roce 2018.