K 5. výročí protestů v Bělorusku

Zpráva o akci běloruských anarchistických emigrantů*ek ve Varšavě

V sobotu 9. srpna běloruští anarchisté a anarchistky za zvuků varšavských Rytmů odporu „Sambrokato“ pochodovali ulicemi Varšavy spolu s dalšími zástupci běloruské diaspory u příležitosti pátého výročí protestů v Bělorusku v roce 2020. Nápis na jejich transparentu vzbudil živý zájem, protože ujišťoval, že se vrátí časy rozhodného a samostatného boje. Anarchistvo na akci rozdávalo letáky a z pódia zazněl projev.

Naše kamarádstvo mluvilo o tom, jak zkušenosti z nezávislého boje v srpnu 2020 a odkaz následně vzniklých veřejných organizací poskytují pevný základ a naději na úspěch v budoucím boji. Hlavní je tyto zkušenosti správně využít, pamatovat na osobní odpovědnost každého jednotlivce a na nutnost připravit se na boj už dnes. V projevu běloruských anarchistů*ek stálo:

„Protest v roce 2020 není jen vzpomínkou, ale důležitou zkušeností, kterou potřebujeme pro budoucí boj. Lze donekonečna spekulovat o tom, co k vítězství chybělo: odhodlání, dovednosti, analýza situace. Něco však tuto událost jasně odlišovalo od řady dalších protestů proti diktatuře v Bělorusku.

Žádný předchozí protest, ani ten nejplánovanější a nejkoordinovanější, ani ty vedené nejznámějšími politiky, se mu nepodobal. Co se týče masy, trvání a geografie, jediné podobné mu byly spontánní protesty z roku 2011 a 2017, kde nikdo nebyl ve vedení a nikdo nevelel.

Protest v roce 2020 je skvělým příkladem iniciativy každého z nás. Nepřehazovalx jsme odpovědnost, každý dělal, co mohl. Proto jsme bylx na každé ulici a na každém dvoře. V rámci přípravy na budoucí boj si musíme pamatovat tuto zkušenost, pamatovat na osobní odpovědnost. A ještě dvě věci.

Zaprvé, rok 2020 nevznikl ve vakuu. Vlna lidového hněvu se opírala o již existující iniciativy, o ty bojovníky, kteří se nevzdalx ani v nejtemnějších dobách. Takže nečekejte, udělejte vše, co je možné, i v exilu, abyste vytvořilx základ pro budoucí povstání.

Zadruhé, i kdyby vláda byla otřesena vnějšími okolnostmi, je na nás, abychom využilx daného okamžiku. Takže se připravte. V té době nebudeme potřebovat vůdce, který ví všechno za všech okolností, protože to je nemožné, ale celou zemi soběstačných bojových jednotek připravených se vzájemně doplňovat.“

Ve svém prohlášení k výročí povstání proti Lukašenkově diktatuře běloruští anarchisté a anarchistky ze skupiny Pramen vzpomenulx také na své kamarádstvo za mřížemi režimu:

„Pět let poté jsou mnozí z těch, kteří bojovalx, vystavenx mučení ve věznicích režimu. Stále doufají, že my, kteří jsme odjelx před zatčením nebo po propuštění, se vrátíme a rozbijeme zámky vězeňských cel, osvobodíme je, nás a náš domov od nesnesitelného útlaku diktatury. Pět let poté stále pamatujeme na ty, které nám vzal běloruský a ruský režim. Pamatujeme na ty, kteří obětovalx své životy, aby zastavilx válečnou mašinerii, jež se pokoušela projet vesnicemi a městy Ukrajiny v naději, že obnoví impérium. Říši, kterou jsme se naučili nenávidět s mlékem našich matek.

V takových časech je snadné podlehnout zoufalství a beznaději. Ale my bojujeme a bojujeme společně! Nutíme běloruský režim a ruskou říši bát se lidí z vesnic a osad země, kterou považovaly za svou. A nemylte se: my, kteří jsme vidělx, jak tyran odcházel ze scény za výkřiků pracujících, nikdy nezapomeneme, že všechny diktatury a říše se hroutí, bez ohledu na to, kolik krve jsou ochotny prolít, než zmizí do historie. A dnes dáváme slib sobě i budoucím generacím a vyzýváme vás, abyste se k nám v tomto slibu připojilx – nebudeme spokojenx, dokud nebudou Lukašenkova diktatura a ,ruský svět‘ zničeny.“