Octavio Alberola Suriñach (1928–2025)

Nekrolog celoživotního anarchisty a aktivního člena CNT, jenž se účastnil kubánské revoluce a fyzického odporu proti Frankovi.

Octavio Alberola Suriñach, který zemřel ve středu 23. července v Perpignanu v jižní Francii, se narodil 4. března 1928 coby syn racionalistických učitelů a libertinských aktivistů. Jeho otec, José Alberola Navarro, působil jako radní pro vzdělávání v Radě Aragonie během španělské revoluce v letech 1936–1937 a jeho matka, Carmen Suriñach, byla učitelkou z Olotu.

V roce 1939 odešla rodina do exilu v Mexiku. Tam Alberola studoval stavební inženýrství v Mexico City. Pomohl založit Mexickou libertariánskou mládež, její mediální odnož Alba Roja a Španělskou protifrankistickou mládež. V roce 1946 byl zatčen.

V roce 1957 organizoval demonstrace v Mexiku a navazoval kontakty v Evropě. Zapojil se do „Španělského hnutí 59“ (ME/59) a spolu s Juanem Garcíou Oliverem připravoval partyzánské akce. Podporoval také kubánské „Hnutí 26. července“ a s pomocí anarchistické diaspory v Mexiku pomáhal bratrům Castrovým v partyzánském boji proti Batistovu režimu. Následovalo zklamání, když se nový kubánský režim přidal na stranu sovětských zájmů a opustil sliby podpory osvobození Pyrenejského poloostrova.

V roce 1960 se stal sekretářem pro obranu Národní konfederace práce (CNT) v Americe a zastupoval mexickou CNT na kongresu v Limoges v roce 1961, kde byla založena tajná organizace Defensa Interior (DI) za účelem boje proti Frankovu režimu. Militantní sekce DI se několikrát neúspěšně pokusila o atentát na Franka. V letech 1962 až 1965 Alberola tajně působil ve Francii po boku Garcíi Olivera a Cipriana Mery.

Od roku 1965 byl Alberola spojován s četnými protifrankovskými akcemi. Upřednostňoval přímé propagandistické akce bez obětí, v čemž se veřejně střetl s Gastonem Levalem. V roce 1966 se postavil proti pětibodovému hnutí, které oslabilo CNT a podpořilo vzestup autonomních anarchistických skupin, zejména v Katalánsku, Aragonii, Andalusii a Madridu.

V tomtéž roce se připojil k Federaci libertinské mládeže (FIJL) a časopisu Presencia a byl členem akční skupiny Primero de Mayo, která byla zodpovědná za významné akce, jako bylo únos Frankova velvyslance ve Vatikánu (duben 1966) a pokus o únos španělského velvyslance v Belgii (1968). V roce 1968 byl Alberola zatčen v Belgii a strávil pět měsíců ve vězení.

V polovině 70. let pracoval jako pedagog v Lutychu a v roce 1974 se vrátil do Francie. V Avignonu byl zatčen za svou roli v únosu španělského bankéře Baltasara Suáreze a za členství v GARI (Internacionalistické revoluční akční skupiny) a byl uvězněn na devět měsíců.

Od roku 1975 až do odchodu do důchodu v roce 1994 pracoval jako grafik v novinách a žil v Perpignanu, přednášel po celém Španělsku a pokračoval v psaní. Přispíval do publikací CGT i CNT, oproštěn od jejich sektářství. Účastnil se také COJRA (Výbor pro dny antiautoritářské reflexe) a moderoval Tribuna Latinoamericana na Radio Libertaire (1980–2000).

V roce 2000 se podílel na snahách o znovuotevření procesu s anarchisty Joaquínem Delgadem a Franciscem Granadem, popravenými v roce 1963, a v roce 2003 pomohl založit GALSIC (Podpůrné skupiny pro libertariány a nezávislé odboráře na Kubě).

V roce 2011 dorazil s partnerkou a spolubojovnicí Arianne také do Prahy coby host na antirasistickém festivalu MAY DAY, který pořádala za účasti tisíců návštěvníků*ic Antifašistická akce. Hovořil tu o tom, že Frankův režim, stejně jako kubánský režim Batisty, byl natolik represivní a likvidační nejen vůči opozici, ale vůči celé společnosti, že ozbrojený boj proti nim považoval za spravedlivý a nezbytný. Zároveň ale dodal, že dnes se Evropa nachází v poněkud jiné době, které je potřeba přizpůsobit prostředky boje a mít se na pozoru zejména před dvěma skutečnostmi. Tou první je fašizace společnosti, jež by vedla k novým tyraniím a diktaturám jiného typu a donutila by anarchistické odbojáře se znovu chopit zbraní. Na straně druhé si současní militantní aktivisté*ky musí dávat obrovský pozor na to, aby se jejich nepříteli nepodařilo je vykreslit přesně opačně, než oni sami sebe a svůj boj vidí.

Alberola přispíval do řady publikací, včetně Cenit, El Viejo Topo, Tierra y Libertad, El Topo Avizor a dalších. Mezi jeho knihy patří Problémy vědy: determinismus a svoboda (1951), Španělský anarchismus a revoluční akce (1961–1974) či Libertinská opozice proti Frankovu režimu (1993).