Hugo Gómez (1937–2025)

Nekrolog neúnavného obhájce malých lidí, který se odmítl nazývat právníkem.

Hugo Gómez se narodil v roce 1937 v Tuluá v Kolumbii. Byl zapojen do mnoha bojů v Latinské Americe. Jako odborář a profesor na Národní univerzitě v Kolumbii se účastnil mnoha akcí občanské neposlušnosti inspirovaných myšlenkami Henri-Davida Thoreaua. Jako aktivista za lidská práva byl také členem antifašistické sítě proti diktaturám.

V roce 1979 byl nucen odejít do exilu. Nejprve do Francie, v roce 1983 pak do Španělska. Nakonec se v roce 1985 usadil v Andalusii, kde se stal právníkem. Byl přijat do advokátních komor v Cádizu a Jerezu, dvou nejchudších městech země, a proslavil se jako právník SAT, Andaluského svazu pracujících (v Andalusii velmi vlivného). Měl také blízko k anarchosyndikalistickému svazu CNT, jehož bojovníky, rovněž velmi aktivní v místních bojích, často podporoval.

„Přísně vzato se nepovažuji za právníka. Nejsem loutkou buržoazní justice. Odmítám být nástrojem vládnoucí třídy, třídy, která píše zákony pro sebe a pak je vnucuje nejchudším lidem. Považuji se především za aktivistu v politickém a sociálním hnutí, ať už jsem kdekoli. Bojuji za základní lidská práva: mít střechu nad hlavou, jíst, postarat se o sebe, žít svobodně a šťastně. Proto vykonávám advokátní praxi po boku malých lidí, kteří bojují za obranu svých zájmů a za přeměnu této nespravedlivé společnosti. Naslouchám jim. Informuji je. Bojuji po jejich boku, kdekoli mohu. Rozhodně se řadím do tohoto tábora sociální základny, a ne do tábora buržoazních aktérů, mezi než patří zároveň soudci, žalobci i obhájci. Nejsem obhájcem chudých, jak se o mně říká, jsem prostě bojovník za právo žít svobodně a šťastně.“

Během natáčení filmu Je lutte donc je suis v letech 2014 a 2015 Hugo Gómez neúnavně hájil mnoho chudých rodin, které obývaly obrovské obytné bloky v Sanlúcaru nedaleko Jerezu, v těsné blízkosti Gibraltarského průlivu, ve velmi chudém regionu. Tyto rodiny byly v předchozích letech vystěhovány ze svých domovů v důsledku finanční a realitní krize ve Španělsku a spojily se, aby společně squatovaly ve velkých neobydlených domech, vzájemně si pomáhaly a samosprávně hospodařily.

Hugo byl učenec, neúnavný čtenář, vášnivý zájemce o historii a filozofii. Vždy však s velkou pokorou. Muž, který uměl naslouchat a vážit slova. Rozhovory s ním byly vždy fascinující.

Hugo také hájil sociální a odborové hnutí v Jerezu a Cádizu. Především byl velkým znalcem pracovního práva a vždy hledal mezery v zákonech v zájmu obětí toho, co považoval za hluboce nespravedlivou společnost. „Frankismus padl, stejně jako Starý režim ve Francii, ale ke skutečné svobodě, rovnosti a bratrství zbývá ještě dlouhá cesta. Nemůžeme se spokojit s velkolepými slovy bez konkrétní reality. Buď se budeme pokrytecky radovat ze současné situace, nebo budeme pokračovat v práci na přeměně společnosti směrem k cíli shrnutému v těchto třech slovech. Pokud se rozhodneme spokojit se současnou situací, pohodlně usazeni ve svém koutku, pak jsme nepochopili nic z hlubokého významu tohoto hesla. Jsme-li skutečně pro svobodu, rovnost a bratrství, musíme rozhodně pokračovat v úsilí o pokrok celého lidstva. Naše osudy jsou propojeny. Plně svobodní a šťastní budeme jen společně, se sociální emancipací všech, kteří dnes trpí. Žít znamená bojovat. Lucho luego existo. Bojuji, tedy jsem.“

Hugo Gómez zemřel v květnu v Andalusii ve věku 88 let. Až do posledních chvil navštěvoval rodiny, které ze všech sil podporoval a jejichž plnohodnotným členem se stal. Nebyl ani právník, ani Robin Hood, byl prostě člověk, avšak plně lidský.

Zdroj:
http://blogyy.net/2025/05/15/hugo-gomez-le-defenseur-des-petites-gens-qui-refusait-detre-appele-avocat/
(15. 5. 2025)