Lukašenkova chapadla: Podvody, phishing a hrozby rodinám

Příklady toho, jak se běloruská KGB zaměřuje na diasporu v Evropě

V roce 2023 vypukl skandál, když se jeden z běloruských opozičních aktivistů přihlásil na zakázku „výzkumu“ běloruské opozice pro zvláštní komisi EU, která údajně vyšetřovala korupci. Práce byla zveřejněna na jednom z opozičních chatů, načež se ukázalo, že jde o podvod vytvořený KGB za účelem sběru dat. Podvedenému aktivistovi byly za práci dokonce vyplaceny nemalé částky. Příběh vyvrcholil tím, že KGB veřejně oznámila, že aktivista pro ni pracuje – a to během jednoho z bezpečnostních seminářů, které podvedená osoba uspořádala.

V loňském roce byla na webu zveřejněna série videorozhovorů s opozičním novinářem pro dokumentární film. Později se ukázalo, že tato osoba je běloruským agentem KGB pracujícím z Běloruska. Části rozhovoru později dokonce zveřejnila státní propagandistická média, aby ukázala úspěch svých operací proti diaspoře.

Ve čtvrté dekádě své existence stojí nyní běloruská diktatura ve stínu Kremlu a jeho války na Ukrajině. Válku proti jakékoli opozici však zahájil Lukašenko již v roce 1994 a pokračuje dodnes. A jestliže represe proti anarchistům*kám, antifašistům*kám a liberálům*kám uvnitř země poměrně často končí v hlavních západních médiích, útoky na ty, kteří žijí v diaspoře, přitahují pozornost jen zřídka. Vzhledem k tomu, že stovky lidí po roce 2020 opustily zemi, používají autoritářské státy moderní triky, jak zaútočit na opozici v „bezpečných“ zemích.

Část práce režimu není nic něž „klasickou“ špionáží. Agent vojenské rozvědky Pavel Rubcov, kterého Polsko v srpnu 2024 vydalo do Ruska v rámci výměny vězňů, předával do Moskvy informace o běloruské opozici ve Varšavě. Podle listu Wyborcza Rubcov, jenž pracoval v utajení jako španělský novinář Pablo Gonzalez, informoval vedení v roce 2020, že se setkal se členy Koordinační rady běloruské opozice, a předal údaje o starých a nových kancelářích nadace „Běloruský dům“.

Na internetu mohou operace běloruského režimu někdy připomínat činnost podvodných skupin. V minulých letech běloruská politická policie provedla na síti několik phishingových kampaní, v nichž se snažila získat informace prostřednictvím nic netušících aktivistů*ek. Příkladem může být falešný seminář EU, kdy KGB několik měsíců získávala informace o místech konání různých opozičních akcí a jména jejich účastníků.

V 90. letech byli někteří opoziční politici naverbováni ještě před odjezdem a začali předávat informace zpět, jakmile se ocitli v některé západní zemi. Tato staronová taktika verbování lidí ze společnosti namísto snahy infiltrovat opoziční kruhy pokračovala po celých těch třicet let. Skandály kolem různých aktivistů, kteří podepsali dokumenty o práci pro KGB, pokračují v exilových opozičních kruzích pravidelně i nyní. Příkladem je případ Fjodora Garbačova, manžela běloruské novinářky, u něhož byl zjištěn agenturní pas na jméno Viktar Makejev vydaný před protesty v roce 2020. A přestože není známo, co Fjodor/Viktar v zahraničí dělal, je jasné, že byl někdy v minulosti naverbován ke spolupráci s KGB (ještě v době, kdy oficiálně pracoval pro vývojářskou společnost Wargaming).

Tuto taktiku používala carská a sovětská tajná policie po mnoho generací nejen proto, aby mohla kontrolovat disidenty*ky v exilu, ale také proto, aby šířila paranoiu a nedůvěru v aktivistických kruzích.

Způsobem nátlaku na aktivisty*ky může být také zatčení kvůli obvinění z drogové trestné činnosti nebo některých jiných trestných činů, ale i odveta vůči jejich rodinným příslušníkům. V dnešní době je zcela běžné, že příbuzní aktivistů*ek, kteří žijí v zahraničí a pokračují v politické práci, jsou zatčeni, stíháni a odsouzeni k mnohaletému pobytu v trestanecké kolonii na základě smyšlených obvinění. Prostřednictvím kontroly příbuzných v zemi může běloruská politická policie a KGB kontrolovat lidi mimo ni, ať už tím, že jim zabrání v politické práci vůbec, nebo je donutí pracovat pro režim a shromažďovat informace o jiných aktivistech*kách. To je případ mnoha anarchistů*ek a antifašistů*ek, kteří v minulých letech opustili zemi. Jeden z běloruských anarchistů, který zahynul v bojích na Ukrajině, je stále uváděn jako anonymní kvůli možnému stíhání příbuzných.

Pokud vezmeme v úvahu tyto příklady, můžeme si jen dohadovat o rozsahu operací autoritářských režimů, které na to mají mnohem větší zdroje, ať už jde o Rusko, Írán nebo Čínu. Západní aktivisté poměrně často považují lidi žijící v exilu za příliš paranoidní a s bujnou fantazií. Avšak s tím, jak se autoritářství stává čím dál více všudypřítomným, je zásadní, abychom si plně uvědomili nebezpečí přicházející nejen zevnitř státu, v němž žijeme, ale i zvenčí.

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2025/04/15/lukashenkos-tentacles-scams-phishing-and-threats-to-families/
(15. 4. 2025)