V souvislosti se záplavami v brazilském Porto Alegre přinášíme rozhovor s tamními squatery*kami.

Překlad níže uvedeného rozhovoru z webu crimethInc. navazuje na text brazilských anarchistů*tek o nedávných záplavách, který jsme v českém překladu zveřejnilx ZDE.

* * *

Okupa dos Mil Povos je squat v Porto Alegre s téměř dvacetiletou historií. Nachází se v jedné ze čtvrtí nejvíce postižených povodní, která byla 24 dní pod vodou. Mezi obyvateli jsou děti, psi a kočky. Stále trpí následky vody, bahna, nafty a chemikálií, které po povodni zůstaly, a navíc i účinky koncentrovaných čisticích prostředků, které byly nutné k obnově prostoru.

V následujícím krátkém rozhovoru jsme mluvilx s obyvatelstvem squatu o solidární práci a sbírce finančních prostředků na obnovu prostoru a o obnově života po tragédii – nyní, když klimatické katastrofy už nejsou hrozbou budoucnosti, ale součástí dnešní zkušenosti přežívajícího kapitalismu.

* * *

Povězte nám něco o Okupa dos Mil Povos a o tom, jak květnové povodně ovlivnily tento prostor.

Território Okupa dos Mil Povos se zrodilo jako autonomní kolektiv na začátku roku 2021. Tento anarchistický kolektiv, složený z několika lidí z různých částí světa, vznikl v rámci squatu, jehož počátek se datuje do roku 2005, kdy lidé vyvlastnilx kapitalistické spekulanty s nemovitostmi, aby vybudovalx skutečnou alternativu k netečnému životu převládajícího neoliberalismu. Během těchto několika let života kolektivu se volně uplatnila akumulace znalostí, které anarchopunkové hnutí budovalo po desetiletí, a zároveň navázalo na vzpurné a bojovné dědictví mnoha generací anarchistů, kteří položilx své životy za povznesení současného boje, jejž dnes vedeme prostřednictvím sebeorganizace a přímé akce. Jsme aktivní součástí Teia dos Povos (Pavučina národů) v boji v Rio Grande do Sul, kde již dva roky vytváříme a udržujeme fórum pro šíření teoretických a grafických materiálů a přibližujeme lidem myšlenky autonomie Pavučiny, která se rozšiřuje po celé Brazílii.

Společně s původními obyvateli a vesnicemi quilombola jsme uspořádalx 5. lidové shromáždění v roce 2022; uskutečnilx jsme dny zdraví s domorodými obyvateli Warao, kteří se přistěhovalx z Venezuely; pořádalx jsme tomboly a prodávalx sítotisková trička, abychom financovalx léčebný a meditační dům pro komunitu Kaingang na rekultivované domorodé půdě v Canela, Serra Gaúcha – nemluvě o mnoha stavebních brigádách, zeleninových zahradách, nástěnných malbách (2022), rozhovorech a diskusích. Bylx jsme součástí kolektivu propagandistů a malířů nástěnných maleb, který se scházel v Ateneu Batalha da Várzea (2021–2022). V tomto sociálním centru náš kolektiv v roce 2022 uspořádal sérii diskusí o bojích v Latinské Americe, kterou jsme nazvalx „Latinská Amerika v plamenech“ a která přilákala účastníky z Kolumbie, Ekvádoru a Chile.

Pořádalx jsme otevřené výzvy k pouličním demonstracím na podporu kolumbijského lidu v roce 2021 a k odsouzení pronásledování a mizení domorodého obyvatelstva Yanomami v roce 2022. Podporovalx jsme obnovu území předků po boku domorodých národů Kaingang, Xokleng a Guarani. Tisíckrát jsme psalx na zdi města Porto Alegre, ve dne, během demonstrací i za temné noci.

Květnové záplavy jen potvrzují, že boj proti kapitalismu a vládám na celém světě je stále zásadnější a životně důležitý. Náš dům byl spolu s komunitním prostorem více než dvacet dní pod vodou, pod bahnem, chemikáliemi a kontaminujícími oleji. Budeme pokračovat v úklidu a budeme pokračovat v budování autonomie a anarchické lidové vzpoury bez vůdců a stran, dokud nezničíme poslední pilíř vězeňské společnosti.

Jak byly organizovány akce vzájemné podpory měsíc po povodních?

Nyní, po prvním měsíci od povodní, už neexistuje způsob dárcovství, který by nebyl institucionalizovaný nebo byrokratizovaný sociálními a osobními záznamy. V této souvislosti je pro nás velmi obtížné získávat finanční prostředky z těchto platforem. Naše jediné zdroje peněz jsou takříkajíc od podporujícího kamarádstva a známých, kteří o naší situaci vědí a s něčím nám pomáhají. Stále velmi potřebujeme základní věci, jako jsou postele, pořádná kuchyně a lednice. To jsou věci, ke kterým nemáme přístup kvůli nedostatku ekonomických prostředků; s našimi příjmy nemůžeme náklady na takové věci pokrýt. Na začátku přišla spousta pomoci, a i když to vzhledem ke všemu, o co jsme přišlx, nestačilo, bylx jsme velmi rádx, že jsme cítilx a vidělx vzájemnou podporu od lidí, zejména z anarchistických kruhů, kde je solidarita v okamžiku takové ztráty vidět nejvíce.

Vidíme také konzistentnost při vytváření a shromažďování údajů většinou nevládních organizací a poskytovatelů.

Které squaty byly zasaženy a jak probíhala spolupráce mezi radikálními sociálními centry, squaty a dalšími hnutími?

V Porto Alegre je několik squatů s levicovými tendencemi, které se od sebe velmi liší, a další, které jsou také anarchistické, s queer/gender disentem a podobně. Z naší zkušenosti jako domu se domnívám, že podpora mezi těmito centry byla téměř nulová – je to smutné, ale je to tak. Existuje jedno sociální centrum, které vytvořilo most mezi těmito anarchistickými prostory: „Esp(A)ço“ vedlo velkou kampaň, kdy se jim podařilo nakoupit nějaké kolektivní nástroje, což bylo v jistém smyslu příležitostí aspoň k minimálnímu dialogu a komunikaci. Je důležité poznamenat, že osobní vztahy spřízněnosti zahrnují také tento komunikační tok, který není tak viditelný, ale existuje. Nakonec všichni víme, jak se daří našim souputníkům z jiných prostorů prostřednictvím tohoto druhu ústního podání.

Jiné kanály pro doručování darů jsou obvykle velmi omezené a nejisté, stejně jako byrokratické. Obecně dostáváme málo a věnujeme se přispívání do jiných prostorů odporu, přestože si nejsme myšlenkově a akčně tak blízko. Vidíme naléhavost potřeby minimální koordinace anarchických prostorů a také ve vytváření horizontálních kolektivních orgánů.

Jak mohou lidé mimo Rio Grande do Sul – a také mimo Brazílii – pomoci s rekonstrukčními pracemi na squatech v Porto Alegre?

K odpovědi na poslední otázku bychom chtělx říct, že anarchistickou solidaritu vnímáme z několika úhlů pohledu.

První je materiální: bezpochyby je to často naléhavé pro každodenní život a obživu. V tomto smyslu máme stále otevřené kanály, abychom mohlx přijímat podporu odkudkoli na planetě.

Domníváme se, že velmi důležitá je také bojová solidarita. Pokračování v posilování frontálního boje proti všem mocenským strukturám je součástí nástroje zvaného solidarita.

Další důležitý rozměr vidíme v komunikaci mimo Instagram nebo Facebook. Přímá konverzace je důležitá pro sblížení různých realit a vytváření budoucích spřízněností.

Na závěr bychom chtělx poděkovat všem, kteří stále věří, že anarchie je možná, že její budování je každodenní úkol, všem, kteří se snaží své představy o svobodě žít konkrétněji každý den!

Objetí pro všechny!

Z okupovaného území dos Mil Povos, Porto Alegre, 8. června 2024

Zdroj:
https://cs.crimethinc.com/2024/06/25/the-disaster-is-already-here-anarchists-in-southern-brazil-on-floods-and-solidarity

9.7.2024 crimethInc.

Ze světa Samospráva Squatting