Anarchisté z jižní Brazílie hovoří o povodních v květnu 2024.

V prvních květnových dnech roku 2024 postihla území známé jako Rio Grande do Sul v takzvané Brazílii největší klimatická katastrofa v její historii. Více než týden intenzivních dešťů způsobil vylití několika řek, které poničily desítky měst a zničily vše, co jim stálo v cestě, načež se vlily do řeky Guaíba, čímž způsobily největší povodeň, jaká kdy byla v oblasti Velkého Porto Alegre zaznamenána. Do června bylo potvrzeno 171 mrtvých. Tisíce lidí přišly o všechno, 614 000 lidí zůstalo bez domova a více než dva miliony lidí utrpěly škody. Síla vody vymazala z mapy celá města. Více než 90 % průmyslu státu Rio Grande do Sul bylo zaplaveno.

Jedná se o největší hospodářské a strukturální škody, které kdy klimatická událost v Brazílii způsobila. Počítáme-li postižené osoby a materiální škody, tragédie již překonala zkázu, kterou v roce 2005 způsobil hurikán Katrina v New Orleans.

Za devastaci planety je přímo odpovědný stát a kapitalistický způsob výroby. Kvůli nim se vykácely lesy, aby uvolnily místo pro chov dobytka, monokultury a těžbu, a znehodnotila se půda kvůli expanzi měst. Produkují stále více katastrof, jako byla ta, která postihla Rio Grande do Sul. Na pozadí všech těchto hrůz vidíme naprosté selhání vládnoucí třídy v péči o naše životy a životní prostředí.

V centru této tragédie organizují anarchisté*ky, domorodé komunity, quilombos a sociální hnutí solidární úsilí, když se snaží obnovit své běžné žití a svá území – shánějí a rozdělují dary, vyzývají ke společnému úsilí při čištění a opětovném obsazování postižených nemovitostí a organizují nové obsazování prázdných budov, aby v nich mohli bydlet ti, kteří přišli o své domovy.

V následujícím textu se zabýváme tím, jak kapitalisti a stát využili katastrofy a jak na ni reagovala občanská hnutí. Pokud budete chtít podpořit brazilské anarchisty*ky, kteří*ré řeší přetrvávající dopady povodní, můžete tak učinit ZDE.

Stát

Kdykoli dojde k „přírodní“ katastrofě, opakovaně vidíme, že prioritou státu nikdy nebyla ochrana našich životů. Brazilská vláda po celá desetiletí ignorovala varování před nebezpečím ničení životního prostředí a změn klimatu a nepřijala účinná opatření, která by podobným katastrofám zabránila. Naopak, aktivně se na destrukci podílela – někdy pomalejším tempem, jindy nenasytně požírala půdu. Toto pohrdání životem a nenávist k přírodě byly v Bolsonarově neofašistické vládě do očí bijící. Ale i sociálnědemokratické režimy, včetně progresivních vlád zahrnujících strany jako Partido dos Trabalhadores (Dělnická strana, PT), značně přispívaly ke globálnímu oteplování, neboť se spoléhaly na automobilový průmysl, těžbu ropy a další zdroje energie s velkým dopadem na životní prostředí, aby podpořily hospodářský růst. V roce 2015, za vlády Dilmy Rousseff z PT, vědecké zprávy varovaly, že změna klimatu způsobí záplavy, ale byly odloženy jako „příliš alarmující“.

Na úrovni státu a obcí má neustálá nedbalost vlády bezprostřední dopad na naše životy. Navzdory jedné povětrnostní hrozbě za druhou guvernér a starosta nevypracovali odpovídající evakuační plány ani varování. Neinvestovali ani do těch nejnutnějších kroků na ochranu obyvatelstva. Současný guvernér Eduardo Leite z pravicové strany Partido da Social Democracia Brasileira, (Brazilská sociální demokracie, PSDB) během své vlády skartoval státní legislativu v oblasti životního prostředí, aby zvýhodnil podnikatele, a snížil investice do civilní obrany. Při konfrontaci s novináři se to Leite snažil ospravedlnit tvrzením, že „existují studie, které určitým způsobem varují, ale vláda má i jinou agendu“.

V Porto Alegre selhala hrázová stavidla, která chrání město, kvůli nedostatečné údržbě a chybám při uzavírání. Situace se stala o to závažnější, že minulá vedení radnice v Porto Alegre zrušila DEP (Odbor dešťové kanalizace), orgán odpovědný za systém hrází, stavidel a čerpacích stanic, které chrání hlavní město Rio Grande do Sul před povodněmi, což kladlo další nároky na DMAE (Městský odbor vodovodů a kanalizací). Podle odborníků by město nebylo zaplaveno, kdyby byl systém řádně udržován a spravován.

Situaci ještě zhoršil starosta Porto Alegre Sebastião Melo, který vydal nařízení o přídělech vody až poté, co již 85 % města nemělo přístup k pitné vodě. Obyvatelé některých čtvrtí byli informováni o tom, že čerpadla, která bránila zaplavení jejich domů, byla následně vypnuta, takže neměli čas se evakuovat.

Dopad kapitalismu

Kapitalistický způsob výroby je příčinou klimatických změn, které ohrožují veškerý život na Zemi. Zároveň korporace a manažeři, kteří z něj profitují, dělají jen velmi málo pro zmírnění utrpení obyvatelstva. V tomto případě, pokud vůbec něco, situaci ještě zhoršují.

Kapitalistům se nepodařilo udržet zásoby v supermarketech, které ještě fungovaly. Protože měli zájem na rychlém zisku ze zoufalství lidí, umožnili těm, kteří měli peníze, skoupit veškerou dostupnou vodu a zásoby. Zároveň byly zaplaveny desítky obchodů, zatímco byly ještě plné potravin, lahví s vodou a dalších nezbytných věcí pro obyvatelstvo, když byly uzamčeny pod ochranou policie a ochranky ozbrojené puškami – ta vytvořila polovojenské skupiny, aby zabránila hladovým lidem v přístupu k potravinám nebo jiným zdrojům určeným k tomu, aby hnily ve vodě. Korporace a stát měly větší zájem na ochraně tohoto zboží než na záchraně životů těch, kteří ho potřebovali, a to i v případě, že tyto věci musely být vyřazeny a kompenzovány pojišťovnami.

Zatímco lidé dobrovolně zachraňovali desítky tisíc psů, koček a koní ze střech a organizovali prostory, kde je vítali s veterinární péčí a potravou, obchody se zvířaty nechávaly ryby, ptáky a savce v klecích uvnitř zaplavených objektů, zatímco elektroniku stěhovaly do bezpečí. Zvířata prodávaná jako předměty byla ponechána napospas utonutí, což poukazuje na logiku tohoto systému: pro kapitalisty je život jen dalším zbožím, za které musí pojišťovna poskytnout náhradu.

Ta malá podpora, kterou velké společnosti nabízely, byla směšná. Grendene, jeden z největších světových výrobců obuvi, navrhl, aby jeho zaměstnanci darovali lidem postiženým povodní věci z vlastních potravinových košů.

Nápojový koncern Ambev, největší pivovar na světě, jehož roční zisk se rovná dvojnásobku rozpočtu města Porto Alegre, balil pitnou vodu do hliníkových plechovek, což byla spíše marketingová kampaň než forma skutečné solidarity.

Federação das Indústrias do Rio Grande do Sul (FIERGS), subjekt zastupující průmyslové podniky v Rio Grande do Sul, požádal federální vládu o pomoc ve výši 100 miliard realů (20 miliard dolarů) pro podniky postižené povodněmi. Když podnikatelé hovoří o „malé vládě“, je to pouze tam, kde se to týká zájmů obyčejných lidí. Když jde o hájení zájmů elit, chtějí masivní stát.

Obhájci kapitalismu chválili činy miliardářů a podnikatelů, kteří věnovali mizivé části svého jmění na pomoc obětem povodní. Tedy pokud tyto dobré skutky nebyly úplně vylhané, jako například obrázek, který měl ukazovat vrtulník patřící miliardáři Lucianu Hangovi zachraňující uvízlé lidi, což byl ve skutečnosti obrázek vytvořený umělou inteligencí.

Přitom obyčejní lidé, včetně těch, kteří přišli o všechno, byli mnohem solidárnější a ochotnější pomoci a věnovali úměrně tomu mnohem více svých prostředků než superbohatí. Živá show rockové kapely vynesla více peněz než dary, které do Rio Grande do Sul poslala vláda Spojených států a egocentrický miliardář Elon Musk dohromady.

Nemluvě o tom, že na katastrofě přímo vydělali kapitalisté, například velké supermarkety, které zoufalým lidem prodaly veškeré zásoby balené vody, často za nehorázné ceny, a ještě měly rekordní tržby díky štědrosti obyčejných lidí, kteří nakoupili věci, aby je darovali těm, kteří přišli o všechno. A budou profitovat i nadále, zatímco postižení lidé a ti, kteří s nimi soucítí, budou bojovat za obnovu toho, co bylo ztraceno.

Vzájemná pomoc zdola

Solidarita mezi lidmi postiženými katastrofou se ukázala jako zásadní pro přežití. Bez ní by se situace ještě zhoršila. Přesto se město Porto Alegre snažilo několik týdnů bránit dobrovolnickým skupinám, které organizovaly dárcovská centra a provozovaly střediska vzájemné pomoci – úřady uzavřely dohody s majiteli nemovitostí, aby mohly převzít provoz, a vyloučily a kriminalizovaly dobrovolníky, kteří je do té doby organizovali. V jiném případě zabavila Vojenská policie 20. května nákladní automobil, který lidé používali k distribuci potravin postiženým povodněmi. Ne náhodou se jednalo o nákladní automobil Cozinha Solidária da Azenha (Kuchyně solidarity Azenha v Porto Alegre), která je napojena na Hnutí bezzemků (MTST). Policie tvrdila, že kamion neměl licenci, ale licenci nebylo možné získat, protože systémy byly nefunkční v celém státě v důsledku dešťů.

V naprosté většině čtvrtí byla pomoc lidem postiženým povodní ponechána na samotné komunitě a dalších dobrovolnických skupinách, které společně zajišťovaly dodávky vody, potravin a teplého oblečení. To byl i případ vězněných osob izolovaných ve věznicích, které zůstaly bez přístupu k vodě, potravinám a hygienickým potřebám. Bylo ponecháno na rodinách – které byly rovněž postiženy povodněmi –, aby pro ně zorganizovaly dopravu těchto základních věcí.

Ve čtvrti Sarandi v Porto Alegre organizovalo Quilombo dos Machado tyto operace po několik týdnů s podporou dalších městských quilombos ve městě, a to bez jakékoli pomoci státu. Jak řekl Luiz Machado, obyvatel Quilombo dos Machado, „tuto péči, kterou by měl zajistit stát, si my – komunita – děláme sami“.

Když komunita Quilombo požádala guvernéra Eduarda Leiteho z PSDB o pomoc, odpověděl, že „stát a veřejné orgány nemají takovou strukturu, aby pokryly všechna místa“.

Guvernérova slova odhalují brazilskou formu nekropolitiky a environmentálního rasismu: systém, který je navržen tak, aby splňoval ekonomické požadavky bohatých, zaručoval zisky a hlasy voličů, a ne aby přiděloval zdroje na záchranu životů – zejména životů chudých, černochů a domorodců, tedy demografických skupin, které byly povodněmi postiženy nejvíce. Nejde jen o nečinnost nebo selhání. Tyto situace jsou součástí probíhajícího vyhlazovacího projektu.

Po katastrofě: Přímá akce

Městské a státní úřady budují dočasná města pro desetitisíce vysídlených lidí, kde mohou žít, dokud nebudou jejich čtvrti obnoveny nebo dokud se jinde nevybuduje nové bydlení. Je to ale zbytečné, jen se tím plýtvá materiálem a energií. Jen v Porto Alegre je již více než 100 000 prázdných domů. Plných 30 % domů v centru města je neobydlených. To je desetkrát více než celkový počet plánovaných dočasných domů. Je to jen další způsob, jak nasměrovat finanční prostředky stavebním firmám, zatímco politici usilují o popularitu prostřednictvím populistických opatření, která se nedotýkají kořenů utrpení a nerovnosti. A co hůř, je to pokus o odsun chudých a černošských obyvatel z oblastí, po kterých vláda a stavební firmy touží, aby se stavebním firmám a dalším dravým projektům otevřela cesta k přivlastnění si lidských domovů.

V reakci na problém bezdomovectví vznikají nové okupace budov. Autonomní hnutí lidí bez domova obsadilo starý opuštěný hotel v centru Porto Alegre, aby v něm ubytovalo 45 rodin. Národní hnutí boje za bydlení (MNLN) obsadilo další budovu, nyní nazvanou Ocupação Rexistência, určenou k ubytování desítek rodin postižených současnou krizí. Členové hnutí zdůrazňují, že nechtějí výstavbu „provizorního města“ pro postižené rodiny, ale aby byly prázdné nemovitosti okamžitě využity k bydlení. Dne 8. června MTST obsadilo opuštěnou 25patrovou budovu patřící Národnímu ústavu sociálního zabezpečení (INSS), rovněž v Porto Alegre, aby v ní poskytlo přístřeší rodinám, které zůstaly bez domova v důsledku povodní. Sociální hnutí využívající přímé akce byla při zajišťování přístřeší pro 160 000 lidí, kteří přišli o střechu nad hlavou, účinnější než vlády.

Pro politiky a podnikatele je obnova města příležitostí k zisku. K obnově infrastruktury a domů zničených vodou je zapotřebí obrovské množství materiálu a kapitalisté na výrobě a prodeji těchto materiálů vydělají. Společnosti budou soutěžit v narychlo vypsaných tendrech. A jak už to u nás bývá, když vláda spolupracuje přímo s kapitalisty, dojde ke zpoždění, korupci, předražování, zpronevěře finančních prostředků, zvýhodňování.

Nebudeme si nic nalhávat – žádná vláda se nechystá zaútočit na kapitalismus. To platí i pro údajně levicové vlády, jako je federální vláda PT. Bez ohledu na to, která strana vládne, ať už je to středolevá PT, nebo šílená krajní pravice Bolsonara, brazilský stát je strukturován tak, aby obohacoval elitu.

Toto není přírodní katastrofa

Tragédie, která zdevastovala území zabrané státem Rio Grande do Sul, tedy nebyla jen nevyhnutelnou přírodní katastrofou. Je to pouze poslední z řady extrémních klimatických jevů, k nimž dochází stále častěji a se stále větší intenzitou v důsledku desetiletí trvajícího ničení a vykořisťování planety, kdy úřady ignorují varování vědců a ve jménu hospodářského růstu potlačují sebeurčení a odpor sociálních hnutí a tradičních národů. V tomto brutálním systému se stát a kapitalismus sbližují, aby drancovaly půdu a vykořisťovaly naše těla, a zároveň brání opatřením, která by mohla snížit dopady těchto událostí na naše životy.

Jedná se o lokální důsledky globálního problému. Tentýž systém, který způsobuje záplavy v Rio Grande do Sul, způsobuje požáry v Pantanalu a Amazonii; podporuje genocidu v Gaze, aby ovládl zásoby zemního plynu, a potlačuje studenty, kteří povstanou, aby tento masakr zastavili; kontaminuje vodu, porušuje území původních obyvatel a potápí celé čtvrti, aby ze země vytěžil vytoužené nerosty. Ničí lesy, oceány, hory a pouště, aby zajistil zisk hrstce lidí a miliardy odsoudil k bídě.

Jestliže na jedné straně politici a kapitalisti opět ukázali, že jim nejde o blaho obyvatelstva, na druhé straně vidíme, že solidarita stále vzniká spontánně a jsme schopni se vzájemně podporovat, dokonce i překonávat vážné ideologické rozdíly.

Tisíce lidí se chopily iniciativy a organizovaly záchranné akce z vlastních zdrojů, riskovaly své životy, aby zachránily ostatní, ať už lidské nebo další. Lidé vytvořili přístřešky a podpůrná místa včetně distribučních center darů a solidárních kuchyní; ty denně produkují tisíce krabiček s obědem pro vysídlené, které rozvážejí dobrovolní řidiči. To vše je udržováno masivní sítí solidarity, která sahá i mimo regiony postižené katastrofou a rozprostírá se po celém území zabraném brazilským státem a také dalšími zeměmi.

Když katastrofa udeřila, většina obyvatelstva rychle odložila meritokracii a individualismus a věnovala svůj čas pomoci druhým lidem, aniž by se ptala, zda si tuto pomoc zaslouží, a očekávala za ni odměnu. Lidé platili z vlastních kapes, aby zajistili, že ostatní budou mít co na sebe a co jíst. Uprostřed katastrofy mělo mnoho lidí šanci uvědomit si, že jsme v tom všichni společně a že peníze nám moc nepomohou, když už není na trhu žádná voda, kterou by bylo možné prodat.

Kapitalisti a stát udělají vše, co je v jejich silách, aby ovládli a centralizovali samoorganizované solidární akce, ať už násilným převzetím kontroly nad provozem, rekvizicí majetku, donucením lidí k návratu do zaměstnání nebo institucionalizací zbývajících organizací pomoci. Naše sebeorganizace a neomezená solidarita představují reálnou hrozbu, protože vláda a kapitalismus jsou závislé na naší nejednotnosti a lhostejnosti k utrpení druhých.

Musíme pokračovat v mobilizaci a koordinaci, pokud chceme zabránit kapitalistům, aby tuto katastrofu i ty následující využili k prosazení svých destruktivních projektů. Je na nás, abychom se zorganizovali a obsadili opuštěné nemovitosti a zajistili jejich využití ve prospěch našich komunit. Zajistěte, aby církevní budovy byly využívány k podpoře lidí v nouzi, a ne k šíření nenávisti a nesnášenlivosti. Bojujte za to, aby nikdo neprofitoval z tragédie, aby byly prostředky rozděleny potřebným. Budeme-li nuceni znovu vybudovat naše životy a města, ujistěme se, že vybudujeme něco lepšího, něco spravedlivějšího.

Má-li to, čemu se říká lidstvo, budoucnost, bude tato budoucnost kolektivní. Jinak prostě nebude vůbec.

Zdroj:
https://cs.crimethinc.com/2024/06/25/the-disaster-is-already-here-anarchists-in-southern-brazil-on-floods-and-solidarity

5.7.2024 crimethInc.

Ekologie Ze světa Samospráva