Report z Existenčního večírku na téma „Anarchista Hašek“

Nakladatelství Anarchistické federace ve spolupráci s místní skupinou AF-Praha uspořádalo ve čtvrtek 23. listopadu další Existenční večírek. Ten se koná vždy nedlouho poté, co vyjde nové číslo anarchistické revue Existence. Tentokrát se to ale trochu zamotalo. Jelikož se po vydání jarního čísla nepovedlo domluvit termín, konal se jemu příslušný Existenční večírek až na podzim, mezitímco už vyšlo další číslo na téma „Jídlo“. Nevadí. Hlavním záměrem stejně bylo udělat v roce 2023 diskusní setkání věnované Jaroslavu Haškovi, jehož sté výročí úmrtí jsme tento rok chtěli využít k představení jeho mnohovrstevné osobnosti a díla, a zejména jeho zapojení do českého anarchistického hnutí na počátku 20. století. Vedle jemu věnované Existence jsme vydali také knihu textů, které napsal pro anarchistické časopisy a která nese název podle jedné z uveřejněných povídek – Všivá historie, a na webu afed.cz jsme připravili celoroční sérii textů od Haška a o Haškovi.

Existenční večírky nejsou pouhými přednáškami. Plní i roli jakýchsi komunitních setkání, k nimž se může přidat každý návštěvník či návštěvnice a která se snaží rozbít neosobní formu přednáškových akcí, kdy na jedné straně někdo mluví, na druhé straně jiný poslouchá a pak se rozejdou. Tuto bariéru boří mj. jídlo, o jehož sociální roli si můžete přečíst ve zmíněném podzimním čísle Existence. Takže k tomu nejlepšímu z celé akce: co se podávalo. Tak prvně to byla vynikající sezonní dýňová polévka, po níž si každý mohl dát na dosycení libovolný počet chlebíčků. Ty se nabízely buď s pomazánkou z červené řepy a kopru, nebo s (ne)vajíčkovou pomazánkou z tofu.

Večírek se konal v nuselském infoshopu Trhlina a ač to zprvu nevypadalo, nakonec se jeho prostor příjemně zaplnil. Přednášková část akce začala mimo jiné reflexí toho, že je sice moc fajn, že nějaký rok věnujeme intenzivnímu studiu a připomínání nějaké osobnosti, a to v souvislosti s nějakým jejím výročím, ale že je trochu trapné, že zatím šlo vždy o muže (Bakunin, Kropotkin, Magón a nyní Hašek). Na rok 2024 tedy byla přislíbena změna pohlaví.

Samotného Haška připomněl přednášející člen redakce Existence nejen coby anarchistu, ale i jako jednoho z nejvýznamnějších a nejplodnějších českých spisovatelů a ve světě asi toho nejznámějšího. Zamyslel se nad tím, jak byl a je Hašek u nás přijímán – poměrně blahosklonně s výtkami k jeho pití, anarchistickému angažmá a roli v Rudé armádě. Je otázka, zda by mu i toto bylo dopřáno, kdyby dokončil svého Švejka a vedle umírající monarchie se opřel i do legií, bolševického Ruska a nově založené republiky. On se v Čechách vůbec necítil dvakrát dobře, jak bylo doloženo i několika citacemi pamětníků. Odtud se přešlo na jeho význam z anarchistické perspektivy coby lidového antiautoritáře a třídního humoristu, který se zároveň vysmíval předsudečnosti a hlouposti jak těch nahoře, tak těch dole. Zatímco dobové anarchistické tiskoviny autority démonizovaly, on z nich dělal pouhopouhé lidi, čímž je zbavoval jejich povýšeného statusu. Psal často také o obyčejných lidech a vždy pro obyčejné lidi, kteří mu tak díky tomu rozuměli. Nevěnoval se abstraktní teorii. Tady byl citován asi jeho nejteoretičtější text – i tak stále satirická (a velmi kraťounká) povídka z novin Chuďas o vzniku práva. Další citací, která ten večer zazněla, byl Haškův fejeton o sociální poezii, který ilustroval nejen jeho výsměch zoufání nad údělem pracujících a vyhlížení „ranních červánků“ bez skutečné revoluční akce. Dále se mluvilo o tom, jak se Hašek často mystifikačně prezentoval a jak ho každý z pamětníků vykresloval svou optikou, aby v celku vznikl slušný zmatek v takřka identických historkách, které se měly stát v různých dobách a na jiných místech, nebo se dost možná ve skutečnosti ani nestaly. Haška si samozřejmě nějak představujeme i my, čemuž byla věnována citace z Existence o tom, čemu by se asi Hašek věnoval, kdyby byl živ dnes. Nakonec byla představena snaha zachytit v tematickém čísle Existence Haška nejen jako aktivního anarchistu, ale komplexně i jako studenta, čundráka, básníka, redaktora, mystifikátora, manžela, queer osobu, opilce, podnikatele, volebního kandidáta, otce, baviče, vojáka, legionáře, několikanásobného velezrádce, rudého komisaře, navrátilce, bigamistu či romanopisce.

Po tomto „úvodním slově“ došlo na diskusi, kdy se mohl každý vyjádřit, například o svém „setkání“ s Haškem. Připomenuty tak tedy byly i některé jeho konkrétní povídky a mluvilo se i o tom, jak známé filmové zpracování Švejka nejde zaměnit za mnohem hlubší románový originál. Mluvilo se o Haškovi z feministické perspektivy, právě tu jsme původně plánovali do čísla také zařadit, ale nezískali jsme pro tento záměr žádnou autorku, která by se tomu chtěla věnovat a měla na to ještě navíc čas. Podobně se nepovedlo zařadit ani pohled na Haška a Švejka od někoho ze zahraničí. Debata o kontextu doby se záhy stočila na páprdovské moralizování v některých knihách vzpomínajících na 90. léta 20. století. Přetřásali se i trochu bulvárnější témata, jako Haškova sexuální orientace, jeho mystifikace, pokus o podnikání se psy či časté užívání rozličných pseudonymů. Místy jsme se zasmáli a nechybělo ani pivo, které měl Hašek tak rád.

Existenční večírek se tedy vyvedl a my se už těšíme na další.

28.11.2023 Nakladatelství AF

Z domova Akce Kultura