Závěrečný díl seriálu o španělských anarchistech v britské armádě v letech 1939–1945

(předchozí díly ZDE a ZDE)

Konec druhé světové války přinesl Španělům, kteří se ocitli v Británii, mnoho nejistoty. Zatímco asi 400 příslušníků španělské roty č. 1, SAS a 50 Middle East Commando dostalo okamžité povolení zůstat ve Spojeném království, ostatní takové štěstí neměli. Agustín Roa Ventura, Antonio Vargas Rivas a několik dalších jako zástupci tří rot ze severní Afriky navštívili krátce po válce Londýn, aby se obrátili na labouristické poslance s peticí týkající se jejich těžké situace.[17] Do poloviny roku 1946 mohli Španělé naverbovaní v severní Africe a umístění v Británii zůstat v Británii.[18] Bylo však zřejmé, že mnozí z těchto veteránů měli pocit, že je Británie zklamala, když nešla po Frankovi dál. Ti, kteří zůstali, se usadili po celé zemi a mnozí požádali o naturalizaci.

V Londýně byla v roce 1960 založena Asociace bývalých španělských vojáků, která se podílela na organizaci protestů a kampaní budujících v Británii povědomí o Frankově režimu.[19] Jejími zakladateli byli Agustín a Antonio, kteří zůstali aktivní i v exilové CNT.

Oba se usadili v Londýně, stejně jako Manuel Espallargas Ferrer. Agustín se zapojil do publikační činnosti jako typograf v deníku The Times a později v deníku The Sun. Antonio získal práci ve slavné restauraci Martínez a zůstal tam po zbytek svého pracovního života. Agustín zůstal po mnoho let tajemníkem komise pro vztahy CNT ve Velké Británii a intenzivně spolupracoval se sociálnědemokratickým Všeobecným svazem pracujících (UGT). Stal se také odborářem v různých výborech Odborového svazu grafického průmyslu. Antonio se stal také členem exilové CNT a zúčastnil se několika setkání v Británii a Francii. Španělské sdružení bývalých zaměstnanců brzy začalo vydávat Bulletin, který vycházel poměrně často. Oba také vydávali a redigovali España fuera de España, Boletín anarquista de orientación e información (Španělsko mimo Španělsko, Anarchistický bulletin pro aktuality a informace) určený španělským dělníkům z řad imigrantů. Dne 10. července 1960 stálo Sdružení bývalých španělských vojáků v čele protestů během návštěvy frankistického ministra Fernanda Maríi Castiella, které skončily sérií projevů na Trafalgarském náměstí. Agustín přednesl jeden z nich. Oba pokračovali v bojích proti frankistickému režimu v exilu až do své smrti v roce 1975 a publikovali různé články a knihy. Jednou z nich byl Agustínův oceňovaný román Triumfo del Dolor, který v polovině sedmdesátých let získal cenu Premio Larra. Napsal také knihu s názvem Agonía y muerte del franquismo. Una memoria ( Agónie a smrt frankismu. Vzpomínky).

Španělští anarchisté, kteří sloužili v britské armádě v letech 1939–1946, toho prožili hodně. Většina z nich se narodila v době, kdy bylo Španělsko během první světové války neutrální zemí a procházelo průmyslovou revolucí. Jako malé děti žili ve dvacátých letech 20. století za režimu generála Primo de Rivery. Na počátku třicátých let byli svědky vzniku druhé španělské republiky a následného pokusu o vojenský převrat a občanské války v roce 1936. V roce 1939 byli nuceni uchýlit se do Francie, kde je čekala internace. Po vypuknutí druhé světové války mnozí z nich bojovali na straně poražených Francouzů a využili možnost vstoupit do britské armády, aby pokračovali v boji proti fašismu až do vítězství v roce 1945. V exilu pokračovali v boji proti zlu Frankova režimu až do jeho smrti v roce 1975 a mnozí se poté vraceli do své rodné země.

Séan F. Scullion [20]

Poznámky:
[17] Hansard, svazek 420: Debata o pionýrském sboru (propouštění cizinců), 5. března 1946.
[18] Hansard, svazek 423: Rozprava o cizincích (místo propuštění), 4. června 1946.
[19] Monferrer, Catalán, Luís: Odisea en Albión: Los Republicanos Españoles Exiliados En Gran Bretaña (1936–1977). Ediciones de la Torre, Madrid 2007, s. 393.
[20] Séan F. Scullion v současné době píše knihu s názvem Pokračování v boji: Španělé v britské armádě 1939–45.

Členové Asociace bývalých španělských vojáků připraveni vyrazit podél Whitehallu v roce 1975. Antonio Vargas Rivas je zcela vpravo, Agustín Roa Ventura je druhý zprava a pátý zprava je Luís Gabriel Portillo (otec Michaela Portilla).

Členové španělského sdružení bývalých vojáků doručují dopis na Downing Street 10 v roce 1975. Agustín Roa Ventura je zcela vlevo a Antonio Vargas Rivas je zcela vpravo.

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2023/08/07/continuing-the-fight-three-anarchists-from-spain-in-the-british-army-1939-1945/

20.8.2023 Séan F. Scullion

Historie Ze světa Osobnosti