Anarchistická federace

Hřmot č. 2

Po roce vychází další číslo anarchopunkového zinu z Plzně

obálka

Na první číslo Hřmotu jsem narazil poměrně nedávno. Nyní, skoro přesně po roce, vyšlo pokračování. To už jsem byl ale připraven, takže když se jeho autorka objevila na 4. ročníku Spring Zine Party, kde mělo svou premiéru, obratem jsem ho s ní vyměnil za jarní haškovskou Existenci.

Pokud jsem v předchozí recenzi hudroval na neochotu Hřmotu uveřejňovat recenze na ziny, potěšilo mě hned v editorialu, že autorka ocenila, že právě recenze je vhodnou zpětnou vazbou a „nakopne v tom, pokračovat dál“.

I přes formát „vystřihni a nalep“ uchovává Hřmot zajetý řád obdobných periodik – jakousi organizaci ve zdánlivém chaosu – úvod, sloupky, článek, rozhovory, reporty, recenze. Takže to vezmu pěkně popořadě i já. Sloupky: jak uspokojivé, když v hc-punkovém zinu není pět sloupků z pěti od mužů, jak bývalo dlouholetým standardem. Tady jsou tři ze tří od žen a věřte, že kvůli této skutečnosti opravdu nemusí jít o žádný prvoplánový feministický zin. Díky tomu však na stránky proniká i diverzita témat. Třeba jak parta holek, jakkoli jsou třeba některé matkami, rozebírá nad vínem své strasti, až nalezne ventil v založení vlastní kapely. Nebo proč se sakra musí platit za hajzly na benzínkách, což je svým způsobem diskriminační pro ženy, zatímco valná část chlapů to v klidu vyleje u prvního keříku. Co mě však zarazilo, byla zpověď bývalé nadšené fanynky zpěvačky Avril Lavigne. Ne kvůli tomu, že měla v pubertě svůj pop-rockový idol, ale kvůli tomu, že se předpokládá, že v hc-punkové scéně může takový coming out degradovat subkulturní kapitál. Každý nemá starší sourozence či zasvěcené spolužáky, kteří mu hned ukážou to jediné správné. Každý má svou vlastní cestu. A jestli se tohle nerespektuje, pak je něco špatně. Takže dobře, že se o tom mluví/píše.

Články: Teda jeden, ale stojí za to – Tohle není love story! s podtitulem Krátká historie anarchofeminismu v Rumunsku, od punku k intersekcionalitě. Text je de facto historií prvního anarchofeministického kolektivu v Rumunsku, který si říkal LoveKills. Působil v letech 2003–2009, vydával zin a organizoval stejnojmenný festival. „Naším hlavním cílem a myšlenkou je anarchismus. Propojujeme feminismus a anarchismus, protože vidíme, že stále existují problémy týkající se sexismu a nadvlády ve ,svobodném‘ a ,přátelském‘ prostředí tzv. anarchistických médií, které je třeba řešit. Větší důraz ale klademe na anarchismus, protože jej považujeme za vhodný způsob, jak dosáhnout absolutní svobody všech bytostí.“ Poslední kapitola textu je věnována dalším podobně zaměřeným skupinám, které v Rumunsku působily či jsou ještě aktivní.

Rozhovory: První s ženskou imigrantskou kapelou Messed Up původem z Běloruska. „V podstatě celá bývalá běloruská scéna se přestěhovala do Polska, snaží se začlenit a obohatit tu zdejší. Někteří lidé z naší scény byli uvězněni, jiní scénu opustili, aby se v rodné zemi pokusili žít něco jako normální život.“ Ale není řeč jen o situaci Bělorusku, za kterou může mj. „jeden chlapík v bunkru někde v Rusku“, dívky mluví i o svých aktivitách v Polsku nebo o zkušenostech na covidovém oddělení. Jako druhý na otázky odpovídal Michal Kencr, který hrál v kapelách Demoliton Workers, Člověkok, Human Bites či Disavoir Vivre, pořádal koncerty a vydával zin Sebetvor. Třetí rozhovor, tentokrát převzatý, je se švédskou kapelou Adrestia, která se mj. angažuje v podpoře rojavské samosprávy. V té souvislosti komentuje i Erdoğanovu snahu stát se mírovým prostředníkem války na Ukrajině a k samotné válce poznamenává, že „je skvělé vidět účast ukrajinských a běloruských anarchistů a aktivistů v odporu proti ruské invazi“.

Reporty: Poznáte prostor slovinského dnes již legalizovaného squatu Trainstation SubArt, Centro Sociale Rivolta ve Valencii, brněnskou Sibiř a vydáte se na výpravu po deštěm svlažovaných francouzských kopcích a knihovnách, a přitom se budete potýkat se stávkami a narazíte na demonstrace proti důchodové reformě doprovázené vtipnými komentáři jako: „Několika lidem se dokonce podařilo proniknout do budovy radnice s cílem ji podpálit. Jo, někde za to umějí vzít! Záměr byl ale zhacen policií, která pozatýkala kolem 20 lidí. Tak snad příště.“

Díky za Hřmot. Tak snad příště.


Hřmot č. 2. 52 stran 45, 50 Kč. Kontakt: liny.hrmot[a]seznam.cz.


Verze pro tisk 14.5.2023 -jk-

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy