Anarchistická federace

Neala Janis Schleuningová (1940–2023)

Nekrolog americké anarchofeminstky, které by právě dnes bylo 83.

Neala Janis Schleuningová

Ve středu 22. února po krátkém boji s rakovinou jater zemřela pokojně ve svém domě ve West Saint Paul v Minnesotě Neala J. Schleuningová. Bylo jí 82 let.

Neala byla průkopnicí anarchofeminismu a působila jako první ředitelka Ženského centra na Mankatské státní univerzitě (nyní Minnesotská státní univerzita v Mankatu), tuto pozici zastávala v letech 1978–1992. Byla také plodnou autorkou na různá témata od anarchistické teorie a dějin práce až po kulturní kritiku a environmentalismus. Mezi její četné knihy patří například Idle Hands and Empty Hearts: Work and Freedom in the United States (Nečinné ruce a prázdná srdce: práce a svoboda ve Spojených státech; 1990), Women, Community, and Hormel Strike of 1985–86 (Ženy, komunita a Hormelská stávka v letech 1985–86; 1994), To Have and to Hold: The Meaning of Ownership in the United States (Mít a držet: význam vlastnictví ve Spojených státech; 1997) nebo Artpolitik: Social Anarchist Aesthetics in an Age of Fragmentation (Artpolitika: Sociálně anarchistická estetika ve věku fragmentace; 2013).

Pro ty, kteří měli to potěšení ji poznat osobně, byla ztělesněním kamarádství – nadmíru starostlivá, bezmezně milující, nesmiřitelně podporující a soucitná. Zemřela tak, jak žila: jako revoluční anarchistka a feministka. Blízcí na ni vzpomínají pro její brilantní mysl, pohotový důvtip, statečnost, nezdolné odhodlání bojovat proti útlaku na všech úrovních, lásku k přírodě, laskavost a štědrost k přátelům a rodině.

Neala Janis Schleuningová se narodila 19. dubna 1940 v Chicagu, kde i vyrostla. Její láska k učení, vědě a estetice se brzy formovala díky muzeím a kulturnímu životu ve městě. Jako mladá svobodná matka pracující coby sekretářka se přestěhovala do Twin Cities, aby pokračovala ve studiu na Minnesotské univerzitě. Díky státní podpoře, která pomohla jí i její rodině, absolvovala s vyznamenáním bakalářský obor mezioborových studií a později získala magisterský a doktorský titul v oboru amerických studií. Její doktorská práce a první kniha America: Song We Sang without Knowing – The Life and Ideas of Meridel Le Sueur (America: Píseň, kterou jsme zpívali, aniž bychom to věděli – Život a myšlenky Meridel Le Sueurové; 1983), zachycuje život a dílo Le Sueurové, Nealiny osobní a politické mentorky. Tento výzkum a vztah se stal základem její další akademické a politické práce, zejména pokud jde o feministické hnutí. Neala později spojila síly s organizací Twin Cities Women’s Film Collective a natočila film o díle Le Sueurové My People Are My Home (Můj lid je můj domov, 1976). Neala, autorka sedmi knih, psala o široké škále témat, jako jsou dějiny práce, estetika sociálního anarchismu, umění v době klimatické katastrofy a americké pojetí vlastnictví. Společným znakem všech jejích prací byl důraz na dialektické, kritické myšlení, koaliční politiku a ústřední význam estetiky pro sociální změnu.

Jako ředitelka Ženského centra na Minnesotské státní univerzitě v Mankatu pomohla nespočtu žen naplnit jejich vzdělávací cíle. Studenti a kolegové ji chválili jako neochvějnou obhájkyni ženských a dělnických práv. V roce 1987, kdy pracovala v této funkci, se zapletla do známé korespondence s reklamní agenturou Duffy Design Group kvůli sexistické reklamě na televizní seriál Dynastie, kde bylo pod ženskými postavami napsáno slovo „děvka“. Jejich korespondence je citována jako „Dinka Incident“ a vyučuje se v kurzech obchodní etiky a public relations. Podle deníku Minnesota Free Press z 14. 2. 2023: „Schleuningová se proti reklamě ohradila v dopise adresovaném Duffy Design Group. V odpovědi jí agentura poslala ,fotografii nahého afrického chlapce (z kmene Dinka), který líbá zadek krávy‘, a sarkasticky ji vyzvala, ,aby s těmito lidmi jednala stejně rozhodně, ale zároveň nestranně, jako jednala s námi‘. Schleuningová jejich korespondenci přeposlala šéfům agentury Patricku R. Fallonovi a Thomasi McElligottovi, kteří jí odpověděli podobně sarkasticky, poslali jí helmu, moskytiéru a nabídli jí, že jí zaplatí cestu do Afriky. Schleuningová předala jejich odpovědi Minnesotskému ženskému konsorciu, které je následně přeposlalo několika klientům Fallon McElligott. Podnítilo to také vyšetřování minneapoliské komise pro občanská práva. Agentura se později za své jednání omluvila, ale v důsledku toho US West z agentury stáhla svůj účet, a ta do příštího roku přišla o platby v celkové hodnotě 22 milionů dolarů.“

Neala, která vždy prosazovala změny, později pracovala v administrativě, a to jako asistentka viceprezidenta MSU a poté jako ředitelka akademických programů v Illinoiské radě pro vyšší vzdělávání. V těchto funkcích se nebála střetnout s lidmi u moci, aby se postavila za to, co považovala za správné. Fulbrightovo stipendium ji v letech 1994–1995 zavedlo do Moskvy, kde vyučovala amerikanistiku a zkoumala postsovětskou krajinu. O své dojmy z přechodu od komunismu ke kapitalismu se podělila v knize The Russia Journals: Homage to Survival, Economic Resilience, and Hope (Ruské deníky: Pocta přežití, ekonomické odolnosti a naději; 2019) . V důchodu Neala nadále psala knihy, vedla kurzy pro celoživotní vzdělávání a přednášela po celé Minnesotě. Jedním z úspěchů, jichž dosáhla, bylo přenášení velkých myšlenek do malých měst. Věřila, že změna vychází především z angažovanosti na místní úrovni, ale o změně je přesto třeba vždy přemýšlet v souvislosti s mezinárodními boji.

Kromě své mimořádné kariéry a tvorby byla Neala světoběžnicí a sběratelkou umění, shromáždila desítky politických plakátů z celého světa, které věnovala knihovně Delawarské univerzity. Svůj závazek k praxi – spojení teorie a praxe – projevovala i v samotných budovách, v nichž žila, například v geotermálně vytápěném domě, který navrhla a postavila ve svahu kopce. S Nealou jste nemohli jet po dálnici, aniž by se nezmínila o energetické síti, odkud pochází, kam směřuje a jak věří, že bychom mohli mít udržitelnější energetickou ekonomiku využívající stávající infrastrukturu a obnovitelné zdroje energie. Vždycky byla zapálená. Ani její mozek, ani její odhodlání nikdy neztratily dynamiku. Neala byla osvěžující kombinací starého a nového, důsledně razila nové cesty v myšlení, organizování i každodenním životě, které byly vizionářské a zároveň zakořeněné v historii.

V pozdějších letech se Neala stále více zajímala o přírodu. Ve své poslední vědecké monografii Climate Chaos: Making Art and Politics on a Dying Planet (Klimatický chaos: Umění a politika na umírající planetě; 2021) zkoumá roli umění v antropocénu. Píše: „Svět není jedna ekologie nebo jedna bytost, ale mnoho ekologií a bytostí, které jsou vzájemně propojeny způsobem, který teprve začínáme chápat. Složitost leží v srdci přírody a ve vztahu člověka a přírody a krása těchto složitostí by měla stát v popředí naší vize budoucí propojenosti.“ Neala, nadaná sběratelka s citem pro drobné detaily, vždy navštěvovala přátele s dárky v podobě domácích džemů z nasbíraných bobulí. Mnoho let strávila také v severní Minnesotě studiem ochrany černých medvědů. Pravděpodobně milovala medvědy a své dobrmany přinejmenším stejně jako lidi ve svém životě. Ale hluboce milovala i svou rodinu a přátele.

Neala byla zářným příkladem moudrosti, zvídavosti, houževnatosti, disciplíny, statečnosti, velkorysosti, pohostinnosti, tahounství, vážnosti, humoru, pracovitosti a dobré vůle. Bude velmi chybět všem, jejichž životy osvěžila, ale její odkaz bude žít dál v její úchvatné sbírce.


Verze pro tisk 19.4.2023 Zahraniční sekretariát AF

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy